Blížící se kulaté výročí Mnichovské konference neboli Mnichovské zrady, kdy západní spojenci domluvili přičlenění území Československé republiky s německou menšinou, tzv. sudetoněmecké oblasti, k území Německé třetí říše, vyvolává řadu více či méně kvalitních článků a analýz o tom, zda se tehdy Československo mělo vojensky bránit či zda byla lepší kapitulace a odevzdání země a jejího obyvatelstva do rukou německého socialismu. Článků je hodně a tak případného zájemce o kvalitní informace ohledně Mnichovské dohody odkazujeme například na asi nejlepší publikaci která o problému vyšla v českém jazyce, knížku “Mnichovská dohoda 1938” od Bořivoje Čelovského. Možnosti obrany Československa jsou dobře rozpracovány v publikacích “Jan FILÍPEK, Mnichov 1938” nebo “Rozvrat. Mnichov a náš osud od autora Vilém Hejl“.
Veškeré teorie o (ne)možnosti obrany Československa vycházejí ze známých poměrů sil nacionálněsocialistického Německa a demokratického Československa a z vyjádření západních spojenců, že nám nepřijdou v případě války na pomoc. Ovšem jak známo, historie přináší mnoho událostí, které vypadaly na první pohled beznadějně ale díky neočekávaným událostem se vše změnilo. Jedna taková událost mohla změnit chod dějin v roce 1938 ale bohužel aktéři o ní neměli ani ponětí a málo se o ní ví i dnes.
Určitá část generality a vojenského velení hitlerovského Německa se obávala vypuknutí válečného konfliktu kvůli sudetoněmeckému problému a plánovali puč na svržení Adolfa Hitlera ve snaze zabránit zatažení Německa do války. Jejich činnost neměla nic co do činění s nějakou velkou ušlechtilostí či pacifismem, tito generálové v první řadě chtěli udržet militaristický režim v Německu a plánovali posílit Německo vojensky. Rozpoutání války v době kdy Německo není zcela připraveno tuto snahu ohrožovalo, neboť oni se domnívali, že Německo musí být rychle vojensky poraženo, pokud rozpoutá válku se západními mocnostmi kvůli Československu.
Mezi pučisty kteří plánovali státní převrat byli tito lidé:
General Ludwig Beck
General Franz Halder
General Hans Oster
General Erwin von Witzleben
General Karl-Heinrich von Stuelpnagel
General Erich Hoepner
General Paul von Hase
General von Brockdorff-Ahlefeldt
Admiral Wilhelm Canaris
Count Fritz-Dietlof von der Schulenberg
Major Wilhelm Heinz
Dr. Hans von Dohnanyi
Dr. Hans Bernd Gisevius
Dr. Hjalmar Schacht
Heinrich Helldorf
Arthur Nebe
atd.
Během tzv sudetoněmecké krize probíhala tajná jednání pučistů s Británií a generál Beck měl dokonce říci “Dejte mi jasný důkaz, že Británie bude za Československo bojovat a já skončím tento režim”. Dokonce ani po Mnichově vzbouřenci v německé armádě ještě neztráceli naději a Churchil zapřísahal Beneše aby zůstal ještě alespoň 14 dní v pevnostech než spiklenci udeří.
I Hitler něco tušil díky své vnitřní bezpečnostní službě, když 21.srpna 1938 Beck rezignoval po té co se mu nepodařilo prosadit zrušení plánu k útoku na ČSR, Hitler prohlásil “jediný koho jsem se bál byl Beck, ten byl schopný jednat proti mně”. Nástupce Beka generál Franz Halder byl taktéž klíčovou postavou pučistů a 1.září 1938 dokončil plán na vojenské obsazení Berlína. 5.září 1938 tajně jednal německý diplomat T.Kordt s Brity o jejich podpoře státního převratu v říši a požadoval tvrdý postup vůči Hitlerovi a podporu ČSR.
Speciálně vybrané jednotky pod velením Majora Wilhelm Heinze byly 28. září 1938 připraveny s nabitými zbraněmi a čekaly na rozkaz od Haldera. Halder čekal jen na to, jak se vyvine jednání v Mnichově a na postoj Velké Británie, Francie a Československa. Po přijetí Hitlerových požadavků všemi účastníky byl puč odvolán a mnozí ihned změnili stranu a přidali se k Hitlerovi.
Po válce vypověděl Dr. Hans Bernd Gisevius o tom na co mysleli když bylo oznámeno, že všichni aktéři přijali bez odporu mnichovskou dohodu : “Naše vzpoura skončila. Schacht, Oster a já jsme seděli u Witzlebenova krbu házeli náš plán do ohně. Zbytek večera jsme strávili meditováním né nad Hitlerovým triumfem ale nad neštěstím, které padlo na Evropu”.
Je možné se reálně domnívat, že pokud by se Československá armáda postavila Německu na odpor, pučisté by svoji operaci provedli a Hitlera by zbavili moci a běh dějin by byl jiný.
Po úspěšném obsazení Sudet se velká část bývalých pučistů přidala k Hitlerovi a zbytek se mu stal oddaným po porážce Polska a západních mocností v počátku války, kdy začali věřit v jeho geniality. Někteří ze z pučistů roku 1938 se ovšem podíleli později na atentátu na Hitlera v roce 1944, ale to je již jiný příběh.
