„Rozhodli jsme se vytvořit podél linie dotyku (vládních a povstaleckých jednotek) do 15. října patnáct až dvacet kilometrů širokou demilitarizovanou zónu, odkud se stáhnou radikální bojovníci včetně příslušníků Fronty an-Nusra “ řekl Putin po schůzce s tureckým prezidentem Erdoganem v jihoruském letovisku Soči novinářům. Jednání trvalo údajně více než 5 hodin a demilitarizované pásmo v syrské provincii Idlíb navrhl prezident Erdogan.
Z dojednané demilitarizované zóny mají podle Putina být „staženi“ islamističtí radikálové včetně bojovníků fronty An-Nusra. K 10. říjnu mají být na návrh Erdogana ze zóny zmizet tanky, raketové zbraně, děla a minomety všech bojových skupin stojících v opozici vůči Damašku, to je ale víceméně ústupek Turecku, protože těžkou technikou disponuje především SAA.
Kontrolovat pásmo budou mobilní hlídky tureckých jednotek a jednotek ruské vojenské policie, tak aby se do konce roku 2018 mohl obnovit civilní tranzitní provoz na silnicích mezi Aleppem a Latákií a Aleppem a Hamá.
Na první pohled se zdá, že jde o diplomatické vítězství Turecka, které se velice obávalo syrské ofenzívy v oblasti a ztráty vlivu. Na druhý pohled však dohoda z hlediska džihádistických a radikálně islámských sil znamená něco jako “Mnichovskou dohodu” o provincii Idlíb. Rebelové totiž přijdou zejména v oblastech sousedících s provincií Latakia o obrovský systém pozemního opevnění, který byl budován téměř 5 let a má charakter pevnostního systému Tora Bora – tedy soustava pevnůstek a opěrných bodů spojených rozsáhlým podzemním komplexem, který dovoluje skrytý pohyb sil.
V případě, že se Turecku nepodaří pacifikovat syrskou větev Al-Kaidy (což je nejpravděpodobnější scénář) může mít tak SAA velice usnadněný případný další útok na tuto syrskou provincii.
