Na první pohled Turecko vypadá téměř tak, že je již kousek od zahájení války proti Asadovi a Rusku v Sýrii. Ovšem nejen naši analytici ale i další pozorovatelé se domnívají, že se jedná pouze o propagandistické manévry určené zejména pro domácí publikum a další islámské spojence Turecka na Blízkém Východě.
Turecký ministr obrany totiž na zasedání NATO tento týden v Bruselu sdělil spojencům, že Turecko posílá další jednotky do Sýrie pouze k zabezpečení „nadcházejícího klidu zbraní“. Tím Hulusi Akar podstatně mírní jestřábí rétoriku tureckého prezidenta Erdogana, který válečnicky reagoval na obklíčení 10 tureckých základen syrskou armádou a smrt minimálně 14 tureckých vojáků v Sýrii za poslední týdny.
Analytici se domnívají, že umírněná slova tureckého MO jsou určena především pro Rusko. Akar totiž varoval, že Ankara zasáhne proti všem, kteří by narušovali příměří, a to i proti radikálům včetně HTS. Elizabeth Tsurkov z Foreign Policy Research Institute souhlasí, že pokud Turecko zasáhne proti HTS, bude to čistě úlitba Rusku, neboť syrská odnož Al Kaidy nijak neohrožuje zájmy Ankary v Sýrii. Dodává nicméně, že pokud budou nadále pokračovat rusko-syrské nálety, bude pro Turky obtížné zbavit džihádisty těžkých zbraní.
Ovšem USA vysílá do Ankary speciálního vyslance Jima Jeffreye s cílem „odloudit“ Turecko od Ruska poštvat ho v Idlíbu proti Asadovi a ruským zájmům. Jeffrey údajně nabídl svému spojenci v NATO koordinování kroků vůči Rusku a podporu v Sýrii. Dobře informovaný zdroj pod podmínkou anonymity sdělil časopisu Al-Monitor, že Jeffrey „povzbuzoval“ své turecké partnery, aby šli „do Idlíbu“ s tím, že jim USA budou krýt záda ale ti odmítli spolupracovat. Jeffrey vidí v provincii Idlíb velkou šanci, jak rozdělit spojenectví Moskvy a Ankary ale zatím byly jeho snahy údajně neúspěšné.
Selim Koru, analytik ankarského think tanku TEPAV tvrdí, že „mnoho lidí je v očekávání narušení dobrých vztahů mezi Tureckem a Ruskem. Nemyslím si však, že se to stane v nejbližší době a nemyslím si, že se to stane v souvislosti s Idlíbem. Vztah mezi Erdoganem a Putinem je pevný.“ Oba spolu mluvili telefonicky ve středu a potvrdili si, že budou usilovat o „plnou implementaci “dřívějších dohod o příměří, aby se zabránilo další eskalaci.
Turecko investovalo mnoho úsilí a nákladů do vlivu v této oblasti a zatím si buduje strategii, jak v těchto zemích trvale zůstat. Nyní je na pokraji válečné možnosti. „Turecko bude muset režim Bašára Asada tvrdě vojensky zničit – což je však nepravděpodobné díky ruské podpoře,“ říká Koru. Analytik však počítá s tím, že Ankara bude eskalovat uprchlický problém a výhrůžkou vpuštění migrantů do Evropy bude se snažit zatáhnout do syrského problému západní země. „Nejsem si jistý, zda to ale pomůže“, uzavřel Koru.
Naše redakce k tomu dodává: Dle našeho názoru a všech dostupných indicií existuje nějaká forma dohody či srozumění mezi Tureckem a Ruskem ohledně provincie Idlíb. Dle této dohody nemá Ankara bránit syrskému režimu v ovládnutí klíčových dálnic M4 a M5. Není přesně jasný rozsah kontroly obou stran ale zřejmě Rusko nějakým způsobem garantuje Turecku nárok na zbytek provincie Idlíb, která by měla zůstat pod jeho kontrolou. Ovšem Asad se netají tím, že jakmile mu naroste hřebínek, pokusí se dobýt zpět celé území Sýrie. Rusko bude tedy mírnit snahy SAA jít za domluvenou sféru vlivu a bude tlačit režim k dohodě s místními povstalci – potažmo Tureckem. Na druhé straně existují náznaky, že Ankara se konečně pokusí zlomit moc džihádistických jednotek a ve formě žoldnéřských armád je inkorporovat do svého mocenského aparátu obdobnou formou jako např. v Afrinu.
