Zajímavá analýza radarového systému NATO, který má chránit evropské členské země přinesl institut „Center for Strategic and International Studies“ (CSIS). Z důvodu autorských práv nebudeme článek překládat, zájemci výtah a celou analýzu v PDF najdou zde:
Po úspěšném a velice sofistikovaném raketovém útoku na saúdskoarabskou ropnou infrastrukturu vyvstala opět otázka, jak jsou vlastně země NATO chráněny před útokem balistickými střelami z Íránu. Připomínáme, že Írán je nyní považován za zemi „neoficiálně“ vlastnící jaderné hlavice (či je schopen jejich výroby v dostupné době). Hrubý výtah z analýzy protiraketového deštníku a závěry:
Radarový deštník chránící Evropu před střelami z Íránu je nedostatečný a je silně náchylný proti útoku například dróny. Silně závisí na včasném varování z radaru TPY2 na tureckém území. Obranu zajišťují pouze dvě základny Aegis Ashore v Rumunsku a Polsku. Celá infrastruktura není redundantní a může být lehce vyřazena závadou, sabotáží či levným útokem přesně jak to již Írán realizoval.
Pro nás je zajímavé, když se podíváte na sféry pokrytí, je evidentní, že chybí prostřední část – tedy zhruba Česko, Slovensko a pod. Tedy vítězství tehdejších aktivistů proti radaru v Brdech evidentně zastavilo další rozvoj systému a má dalekosáhlé důsledky pro obranu Evropy – je symptomatické, že mnoho tehdejších protiradarových aktivistů je nyní „slovně“ na straně NATO proti Rusku, ovšem jejich aktivita se zaměřuje převážně na zákaz, cenzuru a omezování konzervativních či pravicových názorů zejména na sociálních sítí.
