Turecký prezident Erdogan dnes veřejně oznámil, že jeho země v nejbližších hodinách (dnes, zítra) zahájí pozemní a letecký útok proti kurdskému území v severní Sýrii. Erdogan řekl, že pohár trpělivosti přetekl, veškeré plány a zbraně jsou připraveny a syrští bratři (míněno džihádisté z FSA) půjdou s Tureckem bok po boku do boje proti teroristům (míněny kurdské jednotky SDF). Vojenská invaze do severní Sýrie by měla být dle zdrojů na sociálních sítích nazvaná „Fontána míru“ ( „Fountain of Peace“).
Dále řekl, že za tento útok nikdo nemůže Turecko obviňovat a že on pozval všechny západní i arabské země, aby se na válce zúčastnily.
Zahájení tureckého útoku na Kurdy se dalo očekávat. Turecko nebylo spokojeno s ústupky USA ohledně společných hlídek na teritoriu pod kontrolou SDF/YPG a dalo již dříve Američanům ultimátum, aby dokonce září tohoto roku umožnilo obsazení syrského území do hloubky 30 km. Spojené státy v posledních týdnech umožnily též lety tureckých stíhaček nad severní Sýrií.
Základní cíl Turecka je likvidace jakékoliv kurdské samostatnosti a následné osídlení oblasti několika milióny syrských arabských uprchlíků. Konečný cíl je evidentně získání kontroly nad územím, které dříve patřilo osmanské říši – sám Erdogan se netají tím, že oblast až k iráckému Mosulu by měla znovu patřit Turecku.
Spojené velení arabsko-kurdských jednotek SDF, kde hlavní roli hraje YPG, vydalo prohlášení, že na tureckou invazi odpoví bojem všech Kurdů. Někteří velitelé irácké Pešmergy prohlásili, že iráčtí Kurdové se do boje proti Turecko připojí. Spojené státy zatím vydali neurčité varování, že nepřipustí ohrožení svého vojenského personálu v severní Sýrii.
Zdroje ze sociálních sítí hovoří, že minimálně na některých oblastech pod kontrolou SDF jsou aktivní americká obrněná vozidla a u hranic s Tureckem přelétají letouny USAF, zřejmě ve snaze Turky od útoku odradit. Jak se však zachová prezident Trump v okamžiku, kdy druhá největší armáda NATO napadne území pod jejich faktickou kontrolou, tak to je nejasné.
USA jsou v nepříjemné situaci, do které se však samy dostaly svojí neobratností. Na jedné straně si chtějí udržet svého spojence Turecko a významného vojenského partnera v NATO avšak na straně druhé je dnes Turecko fakticky spojenec Ruska. Taktéž je v podstatě v sázce fyzická přítomnost USA na celém Blízkém Východě. Pokud by USA Turecku vyhověly, fakticky by tím skončily jako seriózní síla v celé oblasti a společně s problémy, kterým čelí ve stále více proíránském Iráku by to mohlo skončit celkovým opuštěním oblasti, do které za poslední desetiletí investovaly částky rozpočtu velkých evropských zemí. Ovšem prezident Trump se vzhledem k blížícím se prezidentským volbám bude snažit vyvarovat jakékoliv vojenské operaci většího rozsahu a na to Erdogan sází. Turecko předpokládá, že Amerika se maximálně zmůže na protesty a případně na zavedení sankcí a její vojáci se po zahájení střelby stáhnou na základny a Kurdy nechají osudu.
Celkově je cílem jak Turecka tak i Ruska a Íránu právě vyhnání USA ze Sýrie. taktéž v bezpečnostních plánech Izraele je kurdská enkláva důležitý prvek zadržování íránského vlivu v celé oblasti a je tedy pravděpodobné, že Írán bude ofenzívu Turecka v Sýrii podporovat minimálně pasivně. Jediný, kdo bude muset mimo Kurdů skousnout kyselé jablko je Assad, který v případě úspěšné turecké okupace může v podstatě celou oblast východně odopsat jako součást jakékoliv budoucí Sýrie. Zkušenosti ze severosyrského Afrinu ukazují, že Turecko svá okupovaná území zařizuje zcela jako své provincie.
Rusko zřejmě tureckou invazi na sever Sýrie využije k dobytí provincie Idlíb, na čemž je fakticky s tureckým sultánem domluveno. Znovuovládnutí Idlíbu bude tak pro Assada malou náplastí za trvalou ztrátu severních území.
Další vývoj budeme sledovat. Domníváme se, že nyní Erdogan nemůže z útoku již couvnout, to by byl jeho politický konec. Vše nyní bude záviset na USA, zda podpoří SDF či ne.
