Hlavním důvodem “překvapivého” pádu Afghánistánu je především extrémní pokrytectví současného Západu

0 komentářů

V příštích dnech budeme jistě zahlceni nejrůznějšími analýzami zejména různých novinářů a politiků, co vlastně způsobilo tak rychlý a „nečekaný“ pád tzv. prozápadní vlády v Afghánistánu a bleskové převzetí moci Tálibánem.

V květnu tohoto roku jsme se pokoušeli na základě veřejně dostupných informací předpovědět vývoj v Afghánistánu a jako první nejpravděpodobnější variantu jsme měli „Rychlý kolaps“. Ovšem ani naši analytici nečekali, že Tálibán převezme vládu přímo v Kábulu ještě během přítomnosti jednotek USA.

Co tedy bylo důvodem tak rychlého kolapsu afghánské vlády a zejména afghánské armády (ANA)? V naší květnové analýze jsou vlastně důvody již naznačeny a byly dlouhodobě známy, a nejen vojenští odborníci a místní velitelé na ně poukazovali ale psali o nich mnozí novináři již před mnoha lety.

O těchto důvodech je možné vést rozsáhlé rozbory, analyzovat je, rozebírat a podobně, ovšem mají jedno společné – extrémní míru pokrytectví mezi politiky a elitami Západních zemí v čele s USA, které Afghánistán ovládaly. A tzv. Západní pokrytectví je hlavním důvodem pro mnohé překvapivého kolapsu Afghánistánu.

Co tím pokrytectvím myslíme? Pokrytectví je definováno již v Bibli nejen jako chování, skrývající zlé úmysly ale i jako přehnanou a navenek předstíranou zbožnost, která ve skutečnosti není skutečnou vírou v Boha. A jakou to má souvislost s Afghánistánem, ptáte se? K vysvětlení se ohlédněte do minulosti, k chování politiků, mainstreamových novinářů, k západním elitám – jak se prezentovala dlouhodobě situace v Afghánistánu?

Do roku 2014 bylo v zásadě vše jasné, šlo o okupaci a síly NATO včetně US Army byly okupační jednotky zodpovědné za osud země a jejího civilního obyvatelstva. To ale politikům a západním elitám nevyhovovalo, být nazýváni pejorativně okupanty, a tak v roce 2014 došlo ke slavnostnímu předání moci z rukou okupačních jednotek NATO do rukou afghánské vlády.

Již tehdy bylo zřejmé, že loutkový režim v Kábulu je sice formálně prozápadní ale naprosto zkorumpovaný a relativně neschopný. Důkazy o neschopnosti a zkorumpovanosti afghánské vlády během času přibývalo, a to co jsme viděli nedávno – tedy i situace, kdy se jednotky ANA bez boje vzdaly a odevzdaly výzbroj Tálibánu, byly i tehdy relativně běžné, pokud se tyto jednotky ocitly bez asistence jednotek NATO či US Army. Množilo se zrádné jednání včetně našim vojákům známá střelba do zad od lidí, které cvičili a kterým měli pomáhat.

Tedy vše bylo dostatečně známo ale západní politici to odmítali připustit a kritiku situace v zemi odmítali. Vzpomeňme si na ta vyjádření politiků i u nás, ta krylovská vyjádření nad rakvemi mrtvých vojáků, jak se v zemi vše daří, jak jsou místní lidé vděční – všechno pokrytecká vyjádření maskující narůstající problémy v zemi. Proč to ti politici dělali a dělají? Jednoduchá odpověď, protože přiznáním problémů by přiznali i vlastní neschopnost či vlastní neznalost. Ano, nepochybně mnozí politici v malých zemích NATO, jako je např. ČR jednali v naivitě a neznali skutečnou situaci v zemi, neboť vycházeli z líbivých prohlášení zejména z USA, či se snažili zalíbit právě v USA – to je však neomlouvá.

Když odbočíme, ona ta situace v Afghánistánu se trochu podobá situaci například i u nás, co se týče obrany. Stejně jako pro afghánské vládce přítomnost a péče US Army je pro tuzemské oligarchy a naboby členství v NATO alibi a deštník pro obohacování a vlastní kšeftíky. Stejně jako u nás i armáda v Afghánistánu nesloužila díky tomu k obraně země ale jako zdroj obohacení politiků a místních vládců – možná v tom rozdílu, že dobře placený velitelský post se u nás ještě nedá zakoupit.

 Na druhé straně největší podíl viny za to rozsáhlé pokrytectví padá na hlavy amerických politiků – ti měli nepochybně dostatek informací o katastrofální situaci v zemi. Určitá výjimka je právě Donald Trump, který sice v počátku svého funkčního období navýšil počty vojáků v zemi, aby pod tíhou informací následně uznal, že to nebude mít žádný význam a že nejlepší možnost je stažení.

Tedy problémy odpovědní lidé znali ale ti, co rozhodovali a informovali je maskovali a zakrývali, neboť vlastně selhání politiky v Afghánistánu je selhání i jejich politiky. Té politiky, která naivně očekává, že stačí peníze a ideologická představa o tom, co je pro všechny lidi dobré. A pokrytecké zakrývání chyb a omylů zamezí jakékoliv možnosti je napravit.

Šlo udělat něco lépe? Šlo udržet Afghánistán? Ano šlo ale ne tak, jak si to ti politici představovali.

Za prvé by museli nést dlouhodobě vysoké náklady. Dobýt zemi je jedna věc ale udržet ji je věc druhá. A to prostě už ani USA nebyly schopni unést.

Za druhé, téměř veškeré US intervence od roku 2000 ukazují, jak vysoce naivní je představa, že se dá do kulturně jiné země naroubovat správní systém západních zemí. Afghánistán šlo spravovat, ale musel by se po jeho dobytí použít osvědčený koloniální systém. Tedy například správní aparát by kompletně ovládali dosazení guvernéři z okupačních jednotek, a to až na úroveň okresů, stejně tak by velení místních jednotek až na úroveň policie realizovali okupační důstojníci a v zemi by se držela hotovostní síla o několika desítkách tisíc vojáků taktéž ze zahraničních spolehlivých vojáků. Jako vzor mohla sloužit osvědčená britská koloniální správa, která přinášela do většiny zemí světa civilizaci. Ještě před pár lety se na univerzitách v předmětu Geopolitika vyučovalo, jaký rozdíl je v zemích, které byly pod britskou, resp. španělskou či portugalskou koloniální správou a jak tato koloniální minulost ovlivňuje prosperitu těchto zemích doposud (aneb proč je angličtina dnes celosvětový jazyk). Koloniální správa by musela být v zemi desítky let a zároveň s tím by musela probíhat osvětová a školící činnost společně s cílenou snahou omezovat radikální islámské náboženství.

Zhrozili jste se? A to nemusíte být ideologičtí Woke fanatici likvidující sochy Kryštofa Kolumba abyste pochopili, že tato varianta je v současném světě nereálná. A právě v tom je další vrcholné pokrytectví – neexistuje žádná růžová cesta, jak implementovat „krásný nový svět“ do jiných kultur a zemí. A to nemluvíme o tom, že i současný Západ likviduje sám svůj na protestantisticko-kapitalistickém individualismu založený hodnotový a kulturní systém, který právě rozšířil historicky nebývalé bohatství a svobody po velké části světa. Doufáme, že si to budoucí váleční štváči a milovníci humanitárních intervencí uvědomí a že se svět poučí z afghánské historie.

(Visited 377 times, 1 visits today)