Dle řeckých médií řečtí zástupci v NATO použili právo veta a zamezili tak oficiálnímu vyjádření podpory Severoatlantická aliance tureckému postupu ve válce v Sýrii. Řecko je tak jedinou zemí NATO, která turecký postup v Sýrii kritizuje. Řecko též kritizuje „fanatickou“ a nevyváženou podporu západních zemí tomu, co nazývají „barbarským postupem Turecka“.
Řecká diplomacie uvedla, že hlavním důvodem vetování rozhodnutí NATO o podpoře Turecka bylo odmítnutí USA, Francie, Británie a Německa, aby do rezoluce byla zařazena kritika Turecka za jeho postoje otázkách uprchlíků.
Turecko v poslední době předložilo NATO velké množství požadavků týkajících se zejména dodávek nejmodernějších zbraní, využití zpravodajských a satelitní informací Aliance k boji v Sýrii a požadavek na to, aby NATO dodalo do Turecka systém PVO Patriot.
Zatahování NATO do občanské a náboženské války v Sýrii je velmi nebezpečný prvek, který může Alianci zničit, a to nejenom zatažením jejich členů přímo do válečného konfliktu. Mnozí členové mimo oficiální kanály vyjádřili nechuť postavit se po boku Turecka na stranu džihádistických skupin spojovaných s teroristickou organizací Al Kaida. Východoevropské a baltské země si pamatují pokus Turecka zablokovat jejich obranu proti Rusku, přesto se tyto země zcela podvolily tlaku tzv. hlavních sil NATO, jako jsou Spojené státy, Británie, Německo a Francie a potvrdily úplné pochopení postojů Turecka, z čehož vyplývá, že některé požadavky Ankary mohou být zřejmě ze strany NATO splněny. Obzvláště na americké straně se tento konkrétní konflikt v Sýrii využívá jako příležitost k tomu, aby se Ankara přitáhla zpět na oběžné dráhy Západu a odloudila od ruské osy a Íránu, s nímž doposud výborně pracovala. Východoevropské země tak podpořily Turecko v naivní představě, že tak přispějí k boji proti Rusku.
Šéf NATO Stoltenberg již prohlásil, že Aliance vyhověla žádostem Turecka o aktivaci článku 4, který umožňuje členům vyžadovat pomoc, pokud je jejich územní celistvost, politická nezávislost či bezpečnost ohrožena. Celkově jde tedy o velice nebezpečnou situaci, která může skončit faktickou likvidací celé Severoatlantické aliance, zejména v případě, pokud konflikt v Sýrii přejde do přímého střetu mezi Tureckem a Ruskem. Moskva zatím postupuje obezřetně a zdá se, že Turecku poskytuje manévrovací prostor, nicméně nelze vyloučit, že dojde k eskalaci, pokud Turecko přím o ohrozí assadův režim. Pokud by totiž část členů NATO odmítla podílet se na turecké agresi v Sýrii, znamenalo by to defacto konec této organizace, neboť důvěra ve společnou obranu by byla značně otřesena.
