Zatímco Spojené státy jsou znepokojeny hrozbou jaderných zbraní v rukou potenciálních protivníků, jako je Rusko, Čína nebo Severní Korea, nebezpečí skutečného jaderného konfliktu může být fakticky největší mezi dvěma jejími spojenci, Pákistánem a Indií. Oba národy spolu vedly již čtyři války od svého rozdělení a ta pátá může být nejhorší, neboť jejich jaderné kapacity stále rostou a diverzifikují se.

Indie disponuje menším počtem jaderných zbraní, odhadovaných v roce 2015 na něco mezi 90 a 120. Nové Dillí však nedávno získalo plnou “jadernou trojici” leteckých, pozemních a námořních jaderných platforem, když uvedlo do provozu svoji první domácí jadernou ponorku INS Arihant. Arihant je schopna vypustit tucet balistických raket K-15 Sagariky s doletem na vzdálenost 750 kilometrů a proto nejsou schopny zasáhnout hlavní vnitrozemská města Pákistánu nebo Číny. Tento nedostatek se Indie pokouší vyřešit konstrukcí nové rakety K-4, která se odvozuje od pozemní Agni III . Nové Dillí chce v průběhu několika málo let vyrobit tři další jaderné ponorky, zatímco Pákistán zvažuje budování jen jedné.

Ačkoliv se většina odborníků nedomnívá, že Indie napadne Pákistán či naopak, existuje v obou zemích základní myšlenkový proud, že obě země mají být sjednoceny na základě náboženství a panuje mezi nimi nezakrývané vzájemné nepřátelství. Zejména však existuje stále otevřený konflikt ohledně rozděleného Kašmíru, který se opět rozehřívá.

Indická armáda formulovala svoji novou doktrínu tzv. “Cold start”, která umožní svým předem nasazeným ozbrojeným silám zahájit obrněný útok na pákistánské území v krátké době jako reakci na případnou provokaci z Islámábádu. Tato nová strategie byla vyvinuta poté, co armádním sborům indické armády trvalo až tři týdny plné bojové nasazení na hranici po útoku na indický parlament v roce 2001, kdy Pákistán již dávno zmobilizoval své vlastní jednotky.

Ovšem Islamabad vidí své jaderné zbraně jako odrazující prostředek proti konvenčnímu útoku a zvláště proti tomuto tzv. “Cold start”. Pákistán má rozsáhlou kapacitu pro výrobu plutonia a odhaduje se, že má 130 až 140 hlavic, což se podle zprávy bulletinu atomových vědců může snadno zvýšit na 220 až 250. Pákistánská doktrína plánuje použití jaderných zbraní, pokud by indická armáda prorazila jeho prvosledové jednotky tak aby bylo zabráněno průniku Indů do vnitrozemí.

Mezi Novým Dillí a Islamabadem existuje sice tzv. horká linka ale obě strany jí dlouhodobě kritizují jako nefunkční. Riziko použití jaderných zbraní se taktéž masivně zvyšuje rozsáhlým vojenským programem obou zemí. Spojené státy, které jsou víceméně spojencem obou zemí a dlouhodobě plnily roli stabilizujícího prvku však zažívají zhoršení vztahů s oběma státy.

Dle odborníků tak existuje největší pravděpodobnost jaderného konfliktu nikoliv na korejském poloostrově či mezi USA a Ruskem ale právě mezi Indií a Pákistánem. A obě země zcela jistě své jaderné programy nezastaví ba budou je spíše vylepšovat.

Celý článek:

 

(Visited 304 times, 1 visits today)