Může se dodávka západních tanků stát záchranou pro ukrajinskou armádu? Jaké jsou jejich výhody oproti sovětským a ruským tankům a jaké jsou naopak nevýhody? Jak a k čemu budou využívány? Jaké výzvy přináší toto gesto podpory ze Západu ozbrojeným silám Ukrajiny a jak brzy můžeme Leopardy a Abramsy vidět na bojišti?

Všechny otázky se snaží odpovědět článek ruské verze Rádia Svoboda. Jde o zajímavé názory, a proto se pokusíme přeložit tento článek pro naše čtenáře (omluvte případné chyby).

Ukrajina se raduje: po měsících nerozhodnosti německého kancléře Olafa Scholze dokázaly Spojené státy „odblokovat“ dodávky německých tanků „Leopard-2“ na Ukrajinu a slíbily poskytnout Kyjevu 31 tanků M1A2 Abrams. Německo v reakci na Ukrajinu pošle 14 tanků Leopard jedné z nejmodernějších modifikací 2A6 a umožní i dalším zemím dodávat Leopardy ukrajinské armádě. Celkem mohou být podle médií a odborníků ukrajinské ozbrojené síly doplněny o zhruba 100 nových tanků, včetně roty tanků Challenger 2 přislíbené Spojeným královstvím. Francie zároveň zvažuje vyslání svých tanků Leclerc na Ukrajinu. Polsko navíc pošle na Ukrajiny společně se  14 tanky Leopard 2A4 i 60 kusů své modernizace tanku T-72 ve verzi PT-91 Twardy.

100 tanků – je to hodně nebo málo? Na konci prosince ukrajinský ministr obrany Oleksiy Reznikov řekl, že jen na jednu útočnou operaci ozbrojených sil Ukrajiny je potřeba minimálně 300 tanků. Není jisté, kolik tanků Ukrajině v tuto chvíli zbývá, včetně ukořistěných ruských. Tak či onak, číslo 100 vozidel trochu bledne na pozadí ztrát obou stran v tomto konfliktu: podle projektu Oryx, který vede takový seznam Ukrajina údajně ztratila 449 tanků od začátku ruská invaze a  Rusko až 1646 .

V roce 2022 dodávka moderních vícenásobných raketových systémů HIMARS značně usnadnila Ukrajině úkol osvobození Chersonu a Charkovské oblasti – Rusko v současnosti podobné vysoce mobilní a přesné zbraně nemá připravené k použití. U tanků je situace mírně odlišná: „Leopardi“ a „Abramsy“ v mnoha ohledech jen mírně převyšují moderní ruské T-90M a v některých ohledech jsou oproti nim horší.

Odborníci z Conflict Intelligence Team (CIT), kteří pozorně sledovali vývoj na Ukrajině od začátku ruské invaze, se na žádost Rádia Svoboda pokusili odpovědět na nejzákladnější otázky o západních tancích, které Ukrajina dostane.

S jakými ruskými tanky je nejvhodnější srovnávat Leopardy?

“Porovnávat tanky mezi sebou je nevděčný úkol, ale nejblíže k Leopardům verze 2A6 je pravděpodobně T-90M, nejnovější ruský tank. Rané modifikace T-90 nebo T-80U jsou blíže Leopardům verze 2A4. Oba jsou to tanky z 80. let ale mezi SSSR a západními zeměmi už tehdy byla poměrně patrná technologická propast.”

Jaké jsou hlavní výhody „Leopardů“ oproti podobným sovětským a ruským tankům?

“Především v prostředcích automatizace a řízení. Systém řízení palby (FCS) je jen malá část informačního a řídicího systému tanku a jeho automatizace. Například ruské tanky, bez ohledu na to, jaké úpravy používají k řízení rajčáky – páky řidiče. Existují dokonce výrazy „sedni za rajčáky”. „Leopard” má volant, tedy obrazně řečeno volant. Většina ruských tanků nemá „ochranu před blbosti”: když zatáhneš za oba rajčáky, chcípne ti motor.“ U „Leoparda“ je tento systém plně automatizovaný, taková situace v zásadě nemůže nastat. „Ochrana před blbostí“ se zdá být funkční u ruských tanků pouze na T -90 a na nejnovějších modifikacích T-72 a T-80BVM.

Chcete-li ovládat ruské a sovětské modely, musíte vynaložit hodně ruční práce. Dokonce i nastartování tanku znamená stisknutí čtyř spínačů a některé další akce. Uvedení zbraně z jízdy do palebné pozice je také mačkáním spousty tlačítek ve správném pořadí, což celý proces komplikuje. Leopard má maximální automatizaci a jeho upgrady neustále směřují k automatizaci procesů a převádějí tato mechanická tlačítka na automatizaci, aby se snížilo procento chyb a zátěže – protože ve stresových situacích můžete jednoduše zapomenout nebo zmást sekvenci a jakýkoli problém může hrozit zničením vozidla v boji. To je dobré ale i špatné, protože funkčnost elektrického zařízení přímo závisí na jednoduchosti jeho uspořádání. Když máte na každém přepínači pojistku, můžete ji vyměnit. Když máte automatizovaný jednotný automatizovaný systém, je obtížnější jej opravit a může být nutné vyměnit jej celý.

Obecně platí, že při vývoji západních tanků po celá desetiletí se hodně dbalo na ergonomii. Jsou to takové zdánlivé maličkosti, jako je umístění mířidel tak, aby bylo pohodlné k nim sklonit hlavu a nemuseli jste ohýbat krk nebo záda, aby byly sedačky pohodlné a tak podobně. Jak říkají osádky ukrajinských tanků a motostřelci, západní obrněná vozidla jsou „vyrobena pro lidi“. V Leopardech je dokonce stupínek nad sedadlem řidiče: když lezete do tanku poklopem můžete si na něj stoupnout špinavýma nohama a nešlapete tak na sedadlo na kterém pak sedíte. U sovětských strojů je to něco z kategorie nemožného. Zde můžete vykreslit analogii mezi levnými zahraničními vozy a sovětskými vozy z 80. let: „VAZ Devítka“ a nějaký druh „Volkswagen Golfa“ měly podobný vzhled a vlastnosti.

Přesnost střelby

“Přesnost střelby závisí na správném nastavení zbraně na běžný boj – na nastřelení a na kvalitě posádky. Záleží na tom, jak byl tank před zahájením palby servisován, jak byla opotřebovaná hlaveň a zda byla hlaveň vyměněna po silné střelbě. Většina ruských jednotek prostě tanky nenastřeluje. To byl hlavní problém v době míru: nejen že nebyly nastřelovány tanky, ale nikdo nevěděl, jak je nastřelit.

Přesnost závisí také na kombinaci systému řízení palby a schopnosti posádky tento systém používat. Je těžké se to naučit okamžitě v reálných bojových podmínkách. Důležitá je také role automatizace a role optických prostředků. Přesnost se bude lišit v závislosti na denní době: termovizní systém Leoparda bude fungovat v noci a mnoho sovětských tanků jej jednoduše nemá nebo má špatné. Kvalita dálkoměrů: na T-72 jsou dálkoměry spíše nízké kvality, nezachycují cíle přes malou vegetaci, přes listí a tak dále. Celková kvalita systému řízení palby u západních tanků je lepší, protože se jedná o systémy novější generace. Přitom děla západních a sovětských tanků jsou kvalitativně srovnatelná – jsou téměř na stejné úrovni.

V této válce ale nejsou téměř žádné přímé tankové bitvy. V celé historii války najdete maximálně deset videí, kde tanky válčí s tanky. Pravděpodobnost, že ukrajinský „Leopard“ vstoupí do přímého palebného kontaktu s nějakým ruským tankem je malá – a pokud k tomu vůbec dojde, pak s největší pravděpodobností za takových podmínek, ve kterých jeden tank zasáhne druhý podle definice: například náhle vyjede zpoza rohu městské budovy nebo ze zálohy se k vám nepřítel postaví bokem aniž by vás očekával a pak dovednost posádky ovlivní výsledek tohoto souboje více než vlastnosti zbraní.

Hlavním účelem tanků v této válce je podpora pěchoty. Ničení nepřátelských palebných stanovišť, pronikání obranou, opevněním, ničení kulometných a minometných hnízd, postavení operátorů protitankových řízených střel a granátometů, ničení obrněných vozidel nebo neozbrojených vozidel pokud se nachází v okolí. Nebo ničení živé síly, například pěchoty, která postupuje přes pole. Cíle tanků v moderní válce se příliš neliší od cílů pěchoty. Vzájemně se podporují a doplňují.

Rozměry

“Při bojovém použití tanků jsou rozměry důležitým aspektem. Celá sovětská tanková doktrína byla založena na co nejnižší siluetě jejich obrněných vozidel. To částečně vysvětluje špatnou ergonomii – nepohodlnost uvnitř sovětských modelů tanků. Jsou stísněné, ale čím menší je tank, tím obtížnější je ho zasáhnout. Leopard 2 je poměrně vysoký tank. Je velmi prostorný, ale to je také jeho slabá stránka. To platí nejen pro Leopardy, ale pro celý evropský a americký tankový průmysl jako celek. Jak jsme již řekli, tankové bitvy jsou dnes již vzácností, v reálné, světě tanky obvykle bojují s protitankovými raketovými systémy a pro operátora ATGM je samozřejmě snazší odhalit a zasáhnout větší cíl. Čím větší je vaše velikost, tím rychleji budete detekováni, a pokud je detekován váš tank, s největší pravděpodobností bude zasažen.

Západní tanky a Leopardi nejsou výjimkou, jsou chráněni před sovětskými a ruskými ATGM „čelem“ v sektoru 20-30 stupňů. Jedná se o velmi úzký sektor. Výstřel pod úhlem 45 stupňů od osy tanku je již velkým rizikem, o úderu přímo do strany nemluvě. Dnes není možné chránit tank ze všech stran. Dobře ochránit tank je možné pouze v úzkém sektoru a dobře vycvičení tankisté se musí neustále snažit „nastavit“ svůj tank pro případnou nepřátelskou palbu právě přední částí.

Pancéřování

“Pancéřování tanku v moderní válce by neměla být považována za příliš důležitý ukazatel. Většina tanků zničených během této války je zasažena ATGM a pro moderní ATGM, kromě úzkého sektoru čelního pancíře, je celkem jedno, jaký druh pancíře tank má. U Leopardů existuje určitá převaha v pancéřování, ale není příliš významná, pokud jsou Leopardy-2A4 srovnávány s T-80U nebo T-90A a Leopardy-2A6 jsou srovnávány s T-90M. T-90 a T-80 mají podobný problém: mají vpředu přesně stejný sektor, ve kterém jsou chráněni, ale ve všech ostatních sektorech taková ochrana neexistuje.

Posádka: čtyři lidé proti třem

“To je vykonstruovaný problém, protože čtvrtá osoba je nabíječ a má minimální funkci. Ano, měl by být schopen nahradit případně ostatní členy posádky, takže musí být také připraven, ale tohle není nějaký velký problém. Jen je potřeba se trochu více připravit Ale větší posádka má zase výhodu, když je potřeba tank rychle opravit.

Když Švédové vyvíjeli prototypy svých tanků Strv 103, chtěli udělat posádku maximálně o dvou lidech, ale udělali si průzkum a zjistili, že je to špatně – ani ne z hlediska výcviku, ale z hlediska psychologického dopadu. Čím menší posádka, tím větší má psychickou zátěž. V nouzových situacích, v bojových podmínkách se může stát cokoliv. Velká posádka tedy není jen problém, ale někdy výhoda.

Automatické nabíjení umožnilo, aby byly sovětské tanky tak malé a nízké. Nepotřebují nabíječe, zmizel z posádky a nemají pro něj místo. Současně ale kvůli umístění granátů uvnitř tanku s automatickým nakládacím systémem, jsou sovětské a ruské tanky náchylnější k vnitřnímu výbuchu uskladněné munice. Pokud máte ve věži hodně místa, je méně pravděpodobné, že dojde k výbuchu munice. V sovětských a ruských tancích jsou granáty rozmístěny všude, dokonce i u řidiče. Čím menší je tank, tím je pravděpodobnější, že může dojít k vznícení.

Existují ale i ​​​​jiné důvody výbuchu: u sovětských tanků T-64, T-72, T-80 není střelný prach uzavřen v kovové nábojnici či pouzdru jako u tanků NATO nebo T-62 a je to tak mnohem jednodušší nálož zapálit když na ní dopadnou nějaké malé žhavé úlomky či jiskry. Tanky Abrams mají místa s blow-out panely, kam můžete dát munici, a jsou místa, kde tyto panely nejsou, a pak, když je munice zasažena, jejich věže vyletí stejným způsobem mnoho metrů nahoru. V sovětských tancích je místo pro granáty v automatickém nabíječi a v bojovém prostoru. Pokud jsou náboje pouze v automatickém nabíječi, pak je menší šance, že celý náklad munice exploduje. Už jsme viděli informace z fronty, že obě strany začaly používat tuto taktiku: když jdou do zóny, kde je možnost zásahu, jedou jen s minimem munice v automatickém nabíječi.

V zásadě platí, že pokud tank chytne a není rychle uhašen, je v každém případě nenávratně ztracen. K výbuchům věží, které během této války vidíme, často dochází až po tří-pětiminutovém požáru, během kterého, pokud posádka přežila, může vylézt z tanku a uniknout. A pokud je člen osádky vážně zraněn a nemůže se dostat z tanku, tak stejně zemře, ať už dojde k výbuchu munice nebo ne.

Munice – logistika

V praxi je naprostá většina granátů používaných tanky v moderní válce typu HE-FRAG – vysoce výbušná fragmentační. HEAT-vysoce výbušné anti tankové a protipancéřové granáty jsou potřeba pouze ve vzácných tankových bitvách, aby pronikly pancířem nepřátelských tanků.“

Bojová zkušenost “Leopardů”

“Leopardi” byli používáni v Afghánistánu beze ztrát. Tam se ale většinou museli potýkat pouze s improvizovanými výbušnými zařízeními, protože Taliban neměl téměř žádné protitankové zbraně. V Sýrii museli „Leopardi“ turecké armády čelit kurdským protitankovým systémům a Kurdové úspěšně použili tyto dosti staré protitankové systémy a zneškodnili např. v prosinci 2016 tři tanky a v únoru 2018 zničili “Leopard-2A4”. Všechny tyto zásahy samozřejmě nebyly v čelním sektoru ze předu a za těchto podmínek byli Leopardi také velmi dobří ve výstřelu věží do velké výšky.

Bláto a mobilita

“Použití “Leopardů” na Ukrajině bude vůbec historicky první v klimatu středního pásma. “Leopardi” budou muset zjistit, co je to bahno a my uvidíme, jak dobře si s ním poradí. V zásadě jde o pásové vozidlo a pro pásová vozidla bláto není velký problém. Pokud se ukrajinská protiofenzíva plánuje kolem dubna, tak minimálně v Záporoží a v Chersonské oblasti už bude docela sucho. Na Donbasu mohou být stále záplavy bahna nebo dokonce mrazivé teploty ale není to Sibiř.

V zásadě všechna pásová vozidla až na vzácné výjimky, sovětské i západní, mají z hlediska chování v bahně víceméně srovnatelné vlastnosti. V rozbředlém sněhu se tanky i bojová vozidla pěchoty chovají poměrně dobře. Větší problém může být bláto například pro nákladní vozy, které budou muset tyto Leopardy zásobovat 120mm náboji. Pokud lze nyní 125 mm granáty pro sovětské tanky rychle si „vypůjčit“ od některé sousední jednotky nebo je ukořistit od nepřítele, pak toto nebude fungovat se 120 mm granáty. Těžší vozidla navíc spotřebují v průměru více paliva, které je navíc potřeba přepravovat kolovými vozidly.

Hlavním problémem mobility u těchto tanků není bahno, ale přejezdy mostů.  Tanky Abrams jsou těžší než Leopardi a Challengery jsou těžší než Abrams. Také platí, čím větší je hmotnost tanku, tím těžší je ho vyprostit a evakuovat. Sovětský tank lze zkusit „vytáhnout“ téměř čímkoli. Německo již dodalo na Ukrajinu opravárenská a vyprošťovací vozidla Bergepanzer 2, která jsou určena právě k vytahování tanků z bahna a pokud již vstoupila do služby u některých jednotek ozbrojených sil Ukrajiny, zřejmě je odtud budou muset převelet do nové brigády vybavené těžšími západními tanky.

U „Abramsů“ je situace horší. Pro mosty se hodí ještě méně: nejen proto, že mosty se v sovětských dobách stavěly pouze na nosnost sovětských tanků, ale také proto, že jednoduše postavit most s nosností přes 60 tun je dražší a obtížnější než postavit most, který vydrží 50 tun. Sovětský svaz plánoval, že bude potřebovat přesunovat techniku ​​do 50 tun a tak postavil jen mosty, které vydrží průjezd tanku do 50 tun. Pro tanky těžší 60 tun či dokonce 70 tun nikdo nic stavět na Ukrajině neplánoval. Abrams je prostě velmi těžký tank a čím těžší tank, tím více problémů má.“

Palivo a opravy

“Téměř všechny západní a téměř všechny domácí tankové motory, až na velmi vzácné výjimky, jsou vícepalivové, všechny mohou spalovat benzín, petrolej a naftu, liší se pouze výkon, který motor vyprodukuje a jeho spotřeba. Jedná se o tanky z období konce studené války, všechny jsou vícepalivové – takové byly tehdejší požadavky. Můžeme se jen domnívat, že západní technika je více citlivější na kvalitu paliva a že životnost jejich motorů, pokud používají špatné palivo je menší.

Mnohem více rozdílů bude v použitých olejích a chladicích kapalinách. Všechny západní nádrže vyžadují úplně jiné značky olejů, jak motorových, tak převodových. Tyto oleje jsou dalším bolehlavem pro ty, kteří budou zajišťovat týlovou podporu, pro ty, kteří budou zásobovat tyto tanky, aby se v nich nic nerozbilo, protože když je naplníte špatným olejem, může selhat nějaký drahý systém.

Složitost opravy “Leopardů” nebo “Abramsů” závisí na typu poškození nebo poruchy. Něco se dá opravit na místě, přímo na bojišti. Něco se dá opravit na improvizované opravárenské základně, kdy ke zvednutí nějaké těžké části stačí pouze nosníkový jeřáb. Ve třetím případě budou muset být tanky převezeny na opravu do Polska.

Je názor, že “Abramsy” jsou “žravější” kvůli použité plynové turbíně. Logisticky je jednodušší zásobit tank, který spotřebuje méně paliva. Když USA použily tyto tanky v Iráku, hodně je opravovaly a musely dodávat náhradní díly a nedávno vyjádřily obavy, že by to ukrajinský týl nemusel vydržet. Musíte pochopit, že logistické zatížení je kumulativní, to znamená, že můžete odebrat zdroje z opravy tří tanků T-72 a místo toho ve stejnou dobu a při stejných kapacitách podmínečně opravit jeden tank Leopard a jeden tank Abrams. To znamená, že tři tanky T-72 se budou muset převézt někam jinam, aby je tam opravili. Na druhou stranu v mnoha západních technologiích existují dobře promyšlené mechanismy, jak tento problém vyřešit. Co má T-80, to má i Abrams, je celkem snadné vyměnit motor s celou převodovkou za jinou funkční, pokud existuje. Zatímco např. u T-72 je výměna motoru nebo i jen výměna převodovky velký oříšek. Existuje dokonce názor, že ve vojenských jednotkách, které jsou vyzbrojeny T-72, mechanici – řidiči jsou více schopní, protože se musejí neustále všude plazit a pořád něco opravovat zatímco „osmdesátníci“ jsou líní tankisté, kteří jen mění celou jednotku.

Taktika použití

Západní tanky nelze rozmístit podél celé frontové linie, musí fungovat jako součást jedné společné jednotky. “Rozmístit” je po velké části fronty nebude fungovat z logistických důvodů. Jednoduše je nemůžete zásobovat: granáty, PHM, maziva a náhradní díly. To lze provést pouze tehdy, když je spojíte do jedné formaci, do jedné úderné „pěsti“. Pokud nyní lze distribuovat T-72 po kusech a jakákoliv jednotka, která má T-72, je může ihned použít, tak s “Leopardy” to tak fungovat nebude.

Další západní tanky

Z ostatních tanků, které mohou být dodány na Ukrajinu, lze vyzdvihnout britský Challenger – kvůli jeho šílené hmotnosti. Tento tank má několik nevýhod. Za prvé, jeho munice není zaměnitelná s granáty pro Leopardy a Abramse, to znamená, že se bude muset vybudovat samostatný dodavatelský řetězec. Navíc Challengery mají na svoji masu příliš slabý motor, z hlediska poměru výkonu a hmotnosti jsou horší než T-72. Nelze vyloučit, že Ukrajinci je prostě nepostaví na frontu, dají je do nějakého nebezpečného směru, kde se použijí jako statická palebná stanoviště a z tohoto směru budou některé tanky T-64, T-72 nebo T-80 staženy a odeslány na linii fronty. Z praktického hlediska je tank, který váží více než 70 tun mučením. Teoreticky by totéž mohla udělat Ukrajina s tanky Abrams.

Pokud jde o francouzské tanky Leclercs, je to velmi dobrý, moderní tank. Má automatický nabíječ, od samého začátku disponuje tankovým informačním a řídicím systémem (TIUS), zatímco Leopardy a Challengery jsou teprve v procesu modernizace. Jinak se Leclercs příliš neliší od ostatních západních tanků.

Školení a koordinace. Kdy uvidíme Leopardy na bitevním poli?

“Když se říká, že se Leopardi objeví v bitvě téměř zítra, je to zcela nereálné. Vycvičit každého člena posádky tak, aby dobře odváděl svou práci, trvá nejméně tři měsíce. Například v ruském výcviku trvá trénink šest měsíců, nicméně těchto šest měsíců zahrnuje nejen výcvik dovedností v ovládání tanků, ale i běžné armádní rutinní věci. Pokud vše zbytečné vyhodíme a necháme jen technickou část, tak můžeme zkrátit dobu výcviku zhruba na polovinu.

Tréninkový program se skládá z několika etap. První fází je to osobní příprava, kdy se člověk naučí dělat to, co dělat má. Druhou fází přípravy je koordinace posádek tak, aby se posádka naučila součinnosti a přizpůsobovala svou práci v závislosti na situaci. Pak přichází na řadu koordinace čet a rot, to znamená, že se posádka učí vystupovat jako součást malých jednotek. Následuje bojová koordinace, jedná se o taktický výcvik v rámci konsolidovaných jednotek, který má v zásadě začátek, ale nikdy nekončí – čím více taktizujete, tím lépe jste připraveni. Pokud se tato poslední fáze vynechá a posádky bez taktického výcviku jsou vyslány do boje jako součást konsolidovaných podjednotek, což je za určitých podmínek stále možné, pak je nedostatečná koordinace v rámci čet a rot nepřijatelná. Kromě toho by se neměla zanedbávat koordinace posádek – to je minimum-minima které trvá asi dva měsíce. Koordinace čet a rot – další měsíc. Náš minimální odhad je, že příprava relativně kvalitních posádek potrvá minimálně tři měsíce.

Ještě obtížnější je vyškolit techniky, to vyžaduje vytvoření materiálu a infrastruktury. Nestačí jen vyučit lidi a vytvořit nějaký druh opravárenského praporu pro Leopardy, je třeba připravit infrastrukturu pro typy oprav, které se dají dělat přímo na Ukrajině. Tato infrastruktura bude muset být převedena ze země NATO na Ukrajinu a vybavena.

Pokud dojde k vrhnutí „Leopardů“ do bitvy s nedostatečně vycvičenými posádkami, bude to pro Ukrajinu učebnicovou sebevraždou. Takové posádky a tanky mají malou schopnost přežití. Čím více tanků nepřítel zničí, tím větší poškození mediálního obrazu Ukrajiny dostanete. Je to jako s HIMARS: zatím nebyl potvrzen jediný případ jejich zničení, a proto se jich Rusové tak bojí. Při pohledu na používání „HIMARS“ ozbrojenými silami Ukrajiny západní země chápou, že dodané zbraně nejen potřebuje, ale je také schopna je přesně, správně a dobře používat. To lze extrapolovat na „Leopardy“: v závislosti na správném použití těchto tanků se západní spojenci Kyjeva rozhodnou, zda budou tyto a další tanky dodávat dále. Jedná se o složitou a nákladnou techniku, ale shrnuto – “Leopardi” jsou jen tanky a přesně „jen tanky“ Ukrajina potřebuje. Toto není kouzelná hůlka, která by byla o dvě hlavy lepší než sovětské a ruské modely. V CIT máme přísloví: „20 dodaných starých sovětských tanků bude vždy lepších než 10 západních ve slibech.”

(Visited 779 times, 1 visits today)