Washingtonský Institut pro Blízký Východ zveřejnil svoji analýzu a návrhy jak by USA měly dále postupovat v severovýchodní Sýrii aby si udržely vliv v této oblasti pod kontrolou kurdských sil SDF/YPG. Návrh by měl reagovat na stále zvyšující se tlak ze strany assadova syrského režimu a Turecka.
Autonomní správa severní a východní Sýrie (AANES) se dnes ocitá ve stále nejistější politické, ekonomické a bezpečnostní situaci. Hrozba tureckého útoku nepolevuje a přestože nejsou populární žádné výzvy k návratu Assadova režimu, někteří obyvatelé ztrácejí důvěru, že kurdské správa AANES může zajistit bezpečnost a stabilitu celé oblasti. Nedávný útok IS na věznici al-Sinaa prokázal, že džihádisté jsou v regionu stále aktivní a rozšířená frustrace v arabských oblastech sužovaných chudobou může teroristické skupině dodat palivo k náboru nové generace bojovníků. Pokud Spojené státy a jejich západní spojenci doufají, že zabrání zhroucení AANES, nyní je čas předefinovat tamní strategii.
Základním problémem je nedostatek jídla a zejména nedostatek vody. Letošní zima byla v AANES obzvláště chladná – vláda od listopadu neposkytuje obyvatelům topné palivo a jeho nákup na černém trhu je zakázán. Města mají obecně jen čtyři až šest hodin elektřiny denně a vesnice jednu až dvě hodiny. Soukromě zakoupené generátory mohou poskytnout několik hodin navíc, ale nikdy ne celý den, opět kvůli neúměrným nákladům a nedostatku paliva. Za nedostatek energie je částečně zodpovědná nízká hladina vody v přehradních nádržích podél řeky Eufrat – důsledek sucha a především turecké politiky zadržování vody v předpokladu, že Ankara vyžene nedostatkem vody kurdské obyvatelstvo. Výsledkem je, že staré turbíny v místních hydroelektrárnách nemají dostatečný průtok. Produkce paliva se také snížila, neboť je v prvé řadě třeba modernizovat infrastrukturu pro těžbu ropy ale hlavně z toho důvodu, že kurdská autonomie AANES vyváží většinu své ropy na území assadova režimu a do Iráku aby získala více příjmů především v dolarech.
Potraviny jsou pouze na příděl, stejně tak pohonné hmoty, ceny na černém trhu se extrémně zvýšily a pro běžné obyvatele jsou tam prodávané komodity nedostupné. Na území AANES neexistuje žádný průmysl a veškeré produkty a spotřební zboží se musí dovážet opět většinou přímo za dolary.
Existuje množství západních organizací a neziskovek, které se snaží problém řešit ale je velká kritika jejich přístupu, která se podobá kritice přístupu v Afghánistánu, který nakonec přispěl k pádu tamní prozápadní vlády. Tyto organizace mají tendenci zadávat většinu práce místním nevládním organizacím nebo společnostem bez jakéhokoli skutečného posouzení potřeb a dohledu, což vede logicky ke špatnému řízení a korupci. Běžné jsou stejně jako v Afghánistánu například padělané faktury či úplně falešné nabídky, pracovníci jsou často vydíráni při podpisu pracovních smluv a některé projekty se zbytečně duplikují, jen aby organizace mohly čerpat ze svých rozpočtů.
Dalším problémem je, že západní vlády se spokojily s nouzovými zásahy namísto toho, aby podnikly skutečnou rekonstrukční politiku zahrnující velké infrastrukturní projekty. Je ovšem pravdou, že AANES nemá žádné oficiální uznání na mezinárodní úrovni, což omezuje vládám možnost reagovat. Velkou roli sehrály i další mezinárodněpolitické faktory, kterým lze však předejít. Rusko opakovaně vetovalo snahy OSN znovu povolit přímou přeshraniční pomoc z Iráku, což nutí mnoho agentur pracovat prostřednictvím assadova režimu v Damašku. A na severu Turecko pokračuje ve svém obvyklém přeshraničním bombardování a ostřelování s cílem destabilizovat oblast, vyděsit obyvatelstvo a odradit mezinárodní společenství od jakýchkoliv investic. Například v Kobane zastavili developeři většinu staveb již od října 2019 z obavy, že město postihne osud Tureckem ovládaného Afrínu nebo Ras al-Ainu.
Při pohledu na celou Sýrii je sice zřejmé že ekonomická situace v AANES je v mnoha ohledech lepší než v oblastech ovládaných syrským režimem a naprosto jistě nesrovnatelně lepší než v oblastech pod kontrolou Turecka a HTS v provincii Idlíb. To však neznamená, že je situace dobrá či udržitelná.
Mnoho obyvatel kurdských oblastí AANES vkládalo velké naděje, že zvolení Joea Bidena bude signalizovat vzestup americké angažovanosti po katastrofálním stažení Američanů z oblasti v říjnu 2019. Bohužel se bidenova administrativa zatím spokojila s minimálním zájmem o Sýrii. Po stažení USA z Afghánistánu se úřady v AANES obávají, že by je mohl postihnout stejný osud – strach byl umocněn odchodem zvláštního vyslance Davida Brownsteina loni v prosinci po necelém roce na tomto postu. Údajně byl velmi oblíbený a dal mnohá ujištění o budoucí přítomnosti amerických jednotek.
Nejnaléhavější prvky politiky pro severovýchodní Sýrii jsou jasné. Mezinárodní koalice (USA) by měla pevně prohlásit, že její jednotky neopustí AANES, dokud Damašek nebude souhlasit s politickou dohodou o autonomii. Bez tohoto prohlášení a jasné podpory hrozí, že obyvatelstvo na severovýchodě Sýrie bude nuceno hledat ruskou nebo dokonce íránskou ochranu proti Turecku. V současné době jsou ruské jednotky v oblasti ukryty na provizorních základnách a vyjíždějí pouze v konvojích doprovázených Syrskými demokratickými silami (SDF). Vzhledem k současné angažovanosti Ruska ve válce na Ukrajině nelze očekávat silnější posílení ruských zájmů a dlouhodobá přítomnost USA by zvýraznila izolaci těchto ruských sil a možná by dokonce přispěla k jejich odchodu – zejména též díky tomu, že SDF již nevěří, že je Moskva ochotna se výrazně postavit za zájmy Kurdů.
Na ekonomické úrovni musí podpora Západu jít nad rámec pouhé snahy udržet životní úroveň a nad úroveň jednotlivých krizových zásahů. Skutečná autonomie na severovýchodě vyžaduje skutečnou politiku obnovy.
