Zejména západní média plní v posledních hodinách mnoho informací o nepříjemně blízkém začátku ruské invaze na Ukrajinu. Americké zdroje vycházející údajně z informací CIA tvrdí, že ruský prezident rozhodl o útoku na Ukrajinu, a dokonce již prý znají datum zahájení intervence, a to ve středu 16 února. Většina západních zemí a mnoho dalších začalo na základě těchto informací stahovat své občany ze země, a dokonce USA a Velká Británie evakuují své vojáky, kteří na Ukrajině fungovali zřejmě jako instruktoři a poradci.

Oproti tomu ukrajinský prezident Zelensky paniku mírní, tvrdí, že on nemá žádné informace o hrozícím ruském útoku a vyzývá USA aby zveřejnily své informace, pokud opravdu nějaké konkrétní o zahájení ruské operace proti Ukrajině vůbec mají.

Mnoho analytiků se také domnívá, že americké informace jsou přehnané a poukazují na to, že americkým tajným službám se nedá v poslední době moc věřit. Oproti tomu ale jiní uznávají, že ruské přesuny jednotek, cvičení a další organizační opatření jsou tak mimořádné, že pokud se jedná pouze o hrozbu, tak to považují za extrémně nákladné a podivné.

Téměř všem pozorovatelům ale unikla podstatná věc – zítra, tedy v pondělí 14. února by ruská Duma na žádost prezidenta Putina měla projednávat formální uznání existence tzv. separatistických republik na východě Ukrajiny – tedy Luhanské a Doněcké lidové republiky (LPR a DPR). Byť jsou i hlasy proti, předpokládá se, že Ruská federace uzná samostatnost těchto republik.

Připomeňme si, že již během prosince minulého roku významní představitelé Ruska opakovaně upozorňovali, že pokud Ukrajina nezačne plnit přijaté tzv. Minské dohody bude to znamenat zpochybnění existence ukrajinské státnosti.

Předpokládáme, že postup by mohl být následující:

Ruská Duma přijme nějakou formu usnesení a vyze prezidenta RF Putina, aby uznal DPR a LPR. Během asi 2-3 dní vydá Kreml oficiální stanovisko, že Rusko uznává DPR a LPR jako samostatné státy. Představitelé těchto nově uznaných republik pak oficiálně požádají RF o vojenskou pomoc, jak již někteří oznámili.

A toto bude krizový okamžik, může se stát, že Ukrajina v odvetě zahájí nějakou operaci proti DPR a LPR či bude vytvořena nějaká provokace a je jedno z které strany. V tom okamžiky by ruské jednotky zahájily postup s odůvodněním, že chtějí chránit své občany (v LPR a DPR má dle některých údajů již 70-80% obyvatel ruské pasy).

Zdá se, že s odmítnutím Ukrajiny jednat jak o minských dohodách, tak i v rámci tzv. normandského formátu je ruské uznání nezávislosti separatistických republik neodvratné. Zda z toho vznikne válka je stále těžko odhadnutelné. Je však možné, že Putin zvážil situaci a rozhodl se pro radikální řešení, neboť mohl vydedukovat, že jednání nikam nepovede a je třeba situaci rozetnout. Současný Status Quo je pro Rusko nevýhodný, musí totiž nejen čelit trvalým západním sankcím, ale zároveň je zde neustálé riziko ukrajinského útoku proti separatistickým regionům.

Co k tomu vedlo? Přirozeně na západě je akcentována zejména ruská agrese, ale to není jediný důvod. Především je východní Ukrajina opravdu Moskvou brána jako předsíň země, kde nemůže dovolit uhnízdit cizí mocnost a již určitě ne USA. Můžeme s tím nesouhlasit a obviňovat Kreml z revizionismu ale to je tak jediné co se s tím dá dělat. Současné dodávky zbraní na Ukrajinu nepochybně také rozsvítilo červené kontrolky v Kremlu, a i když informace o plánované dodávce US systému PVO Thaad nemusí být pravda, podstatné je, že tomu mohl Putin uvěřit.

Dalším důvodem je naprostá neochota Ukrajiny jednat o statusu separatistických území, nerespektování minských dohod a velmi negativně mezi rusky mluvící populací vnímané nacionalistické zákony omezující práva ruské populace země. Naprosto též nepochopitelná je i diskriminace obyvatel na tzv. separatistických územích, která i ty, kteří byli proukrajinského smýšlení ale z nějakého důvodu nemohli své majetky opustit doslova dotlačila do ruského občanství (bez ruského pasu obyvatelstvo DPR či LPR nejenom že nemohlo nikam odjet, ale přišli též i o veškeré příjmy a důchody).

S tím souvisí i totální krach západní diplomacie a neseriózní jednání. Většina západních politiků se v posledních letech doslova předháněla v příslibech Ukrajině zajistit členství v EU a NATO, přičemž každý z nich jasně věděl, že je to neupřímný a nereálný slib. To utvrdilo Kyjev v neústupnosti a v pocitu, že členství je v podstatě za rohem a není třeba jednat se separatisty o uklidnění situace, neboť západ pomůže Ukrajině v násilném znovudobytí všech těchto území.

Je zřejmé, že zejména diplomacie USA se v posledních měsících snažila napravit situaci a donutit neústupnou vládu v Kyjevě k rozhovorům se separatisty a k nějaké formě dohody na uklidnění situace ale to se mimo částečného úspěchu při zastavení další nacionalistické legislativy nepřátelské vůči těmto regiónům moc nepodařilo. Je též možné, že právě silná rétorika přicházející z USA o neustálém varování před ruskou invazí na Ukrajinu je součástí této snahy ještě na poslední chvíli donutit Kyjev sednout si k jednacímu stolu – ale to nevíme.

Každopádně situace je nebezpečná a jen další hodiny ukážou, kam se osud Ukrajiny a tisíců tamních obyvatel vrtne.  

Komentuj
(Visited 314 times, 1 visits today)