Bude válka NATO s Ruskem o Ukrajinu? – Analýza

0 komentářů

Tzv. mainstreamová média jsou v posledních týdnech plná informací a údajně masivním soustřeďováním ruských vojsk na hranicích s Ukrajinou. Některé média předpovídají ruský útok na Ukrajinu někdy v lednu 2021. Jaká je realita? Může na Ukrajině vypuknout válka a může být NATO do této války zataženo?

Nejdříve fakta. O údajně masivních přesunech ruských jednotek k hranicím Ukrajiny a o přípravě vojenské operace, která by měla začít počátkem roku 2022 nejdříve hovořil prezident Ukrajiny Zelensky v listopadu a informace publikovaly nejdříve ukrajinská média.

Následně zprávy převzala mainstreamová západní média s tím, že tajné služby USA informace potvrzují. Některé média pak zpracovala své vlastní analýzy potvrzující eminentní hrozbu ruské invaze na Ukrajinu. Nicméně pokud se podíváme seriózně na dostupné informace včetně Open Source Inteligence (OSINT), tak nějaké přesuny ruských jednotek byly zachyceny a zdokumentovány. Ovšem celkově počty přesouvaných vojsk nedosahují koncentrace z letošního jara, kdy naopak Moskva varovala před přípravou ukrajinských jednotek k operaci na Donbase. Tedy nezdá se, že by šlo vyloženě o přípravu na vojenskou ofenzívu. Samotný Kreml vysvětluje pohyby jednotek především plánovanou rotací a zimním cvičením, což je ale nedostatečné.

Pohyby jednotek spíše naznačují „optimalizaci“ dislokací ruských vojsk s ohledem na vývoj mezinárodněpolitické situace a pravděpodobně zahrnují i úvahy k případné vojenské operaci.

Přesto dle našich analytiků je v nejbližší době nějaká nevyprovokovaná vojenská operace Ruska na dobití Ukrajiny nepravděpodobná. Podívejme se však nejdříve na cíle obou zemí.

Hlavním cílem Ukrajiny je nepochybně zachování samostatnosti a navrácení území jak Krymu, tak separatistických oblastí Doněcka a Luhaňska. Dále má současné vedení Ukrajiny cíl si upevnit pozici vůči dalším politickým stranám a politické protivníky buďto zlikvidovat nebo alespoň značně oslabit. K tomu využívá zejména ruskou hrozbu, která ospravedlňuje perzekuci a útlak politických protivníků aktuálně vládnoucí skupiny – to je jeden z cílů aktuální eskalace. Tedy jinými slovy, vládnoucí skupina kolem prezidenta Zelenskeho využívá vnitřního i vnějšího nepřítele k přijetí opatření, které oslabí jejich politické protivníky.

Dále ukrajinské vedení ví, že samostatně není schopno získat ztracená území zpět, a tak hlavní strategie Ukrajiny je získat spojence pro svoji věc, a to zejména spojence, kteří by byli ochotni Kyjev vojensky podpořit. Zde jsou zdroje snahy o vstup Ukrajiny do NATO, a tedy zatažení aliance do přímého konfliktu s Ruskem na straně Kyjeva.

Cíle Ruska jsou také nasnadě. Hlavním strategickým zájmem Moskvy je zamezit přítomnosti nepřátelských jednotek na Ukrajině a zvrátit prozápadní směřování země.

Jakými prostředky chtějí aktéři svých cílů dosáhnout? Byť je ukrajinská armáda mnohem schopnější a lépe vyzbrojena než před 6-7 lety, není schopna samostatně ruské armádě odolat. Ukrajinci doufají, že by mohli ruské armádě způsobit tak těžké ztráty, že by se jejich jednotky stáhly. K tomu by však potřebovali silné dělostřelectvo, velmi mobilní mechanizované síly, schopné rychle reagovat na ruské údery přicházející z různých směrů. Bohužel, i když ukrajinští vojáci v posledních letech prokázali velkou odvahu, odhodlání a odhodlání, nepřipravili se a nejsou připraveni na manévrovací válku. Po celá léta prováděli na Donbasu jen velmi statické činnosti.

Jejich strategie k získání separatistických území je především neustálým ostřelováním pozic nepřítele včetně civilních oblastí oslabit a demoralizovat jednotky separatistů a obyvatelstvo donutit k odchodu. Pak by čekali na vhodnou příležitost k provedení nějaké formy vojenské operace, jak jsme psali dříve.

Ukrajina tedy jednoduše doufá, že na vlastním území budou rozmístěny zahraniční jednotky, které zabrání ruské invazi a samotná ukrajinská armáda při vhodné zahraničněpolitické situaci s krytým zázemím dobije ztracená území zpět.

Co se týče Ruska, to potřebuje, aby se Ukrajina zhroutila sama ekonomicky a společensky a tím byla odstrašující příklad pro případné další zájemce k odtržení z ruské zájmové sféry. Zejména ve východních oblastech je k tomu velmi dobře nakročeno a ke krachu nebude třeba ani žádných velkých podvratných operací ruských zelených mužíků. Rusku tedy stačí čekat a pomalu přilévat benzín do ohně nespokojenosti a marasmu.

Nedomníváme se tedy, že by Rusko za normální situace riskovala přímý vojenský úder proti Ukrajině. Byť je svět zásobován informacemi o skvělé ruské vojenské technice (a ta opravdu existuje ale jen v několika případech) celková situace v ruské armádě není dobrá. Rusko má problémy s logistikou a zastaralostí velké části jednotek. I ochota prezidenta Putina k vojenským operacím je malá. To dokládá i katastrofální porážka Ruska na jižním Kavkaze, byť se to propagandisté snaží otočit. Vstup Turecka do oblastí, které byly 200 let zájmovou zónou Moskvy není nic jiného než strategická porážka a schopnosti ruských zbraní proti moderní osmanské strategii mohl každý vidět v reálu války o Náhorní Karabach minulý rok.

Ovšem existuje červená čára, která by mohlo opravdu invazi ruské armády na Ukrajinu vyvolat. Tou je bezesporu například vstup Ukrajiny do NATO (byť je to minimálně pravděpodobné) ale zejména rozmístění západních jednotek v zemi. Přítomnost zahraničních jednotek, zejména USA, VB či Kanady by totiž značně zkomplikovala plány Moskvy na ovládnutí Ukrajiny. Tedy plánovaný či jen oznámený přesun nějakého signifikantnějšího kontingentu západních vojenských jednotek, by mohlo být tím spouštěčem, který by mohl vést k operaci, před jakou například varuje tento obrázek.

Tedy závěrem – současná eskalace se zdá jen propagandistickou akcí spojenou zejména se snahou současného prezidenta o zajištění moci. Nepředpokládáme žádnou přímou vojenskou akci Ruska proti Ukrajině, pokud nedojde k překročení červené čáry – tedy zejména rozmístění západních vojáků na Ukrajině.

(Visited 904 times, 1 visits today)