Pravidelný čtenář Strategické Myšlení ví, že naši analytici považují za jedno z největších nebezpečí (společně s omezováním lidských svobod) pro celou Západní kulturu a civilizaci politiku tzv. „dvojího metru“. Politikou Dvojího metru nazýváme každé rozhodování státní moci či vyjádření státních představitelů, které je zjevně a radikálně odlišné či přímo v protikladu, dle toho, komu je určeno. V pozadí politiky „Dvojího metru“ jsou vždy korupce, populismus či autoritářské způsoby řízení.

A pozorný čtenář též z našich příspěvků také chápe, že právě tato politika, která naprosto charakterizuje středověké monarchie a totalitární režimy Blízkého a Středního Východu způsobila právě to, že místní obyvatelstvo pro neznalého pozorovatelé až příliš snadno a často, dává přednost krutým islámským režimům jako jsou vlády Tálibánu, IS či Al Kaidy před pseudodemokraciemi podporovanými ze Západu. Pro běžného obyvatele těchto zemí je totiž lepší sice tvrdý režim práva Šária než bezpráví, kdy režim a jeho státní správa používá proti svému obyvatelstvu politiku Dvojího metru, která závisí v této oblasti na tom, kdo má jaký vliv.

Bohužel politika Dvojího metru začíná být již „právní“ normou i v Západní civilizaci. Vidíme to v rozhodování úřadů či soudů v USA, kde se často rozhodnutí liší dle rasové či politické příslušnosti. Pro nás (ČR) je ale největší riziko to, že rozhodování dle libosti a svévole – tedy politika Dvojího metru je aplikovaná stále častěji vedením Evropské Unie.

Podívejme se na poslední akce EU proti Polsku. EK chystá trestnou výpravu proti Polské republice za to, že nejvyšší polský soud – Ústavní rozhodl, že EU v některých případech překračuje své pravomoci dané jí mezinárodními smlouvami, a tudíž jsou některá opatření či nařízení EU v Polsku neplatná. EU a EK mobilizuje trestní aparát Unie, aby potrestal Polsko za tuto opovážlivost a tyto kroky ve svém důsledku mohou vést k tomu, že nakonec donutí Polsko opustit EU.

V čem je ale Dvojí metr ptá se čtenář? Jednoduše v tom, že stejnou reakci EU nevyvolalo ani jednou stejné rozhodnutí soudů Německých. Jako příklad jmenujme rozhodnutí Spolkového ústavního soudu z roku 2016, který rozhodl, že „Evropské právo je nepoužitelné, je-li v rozporu s ustanovením německé Ústavy. Podrobit evropské právo testu identity náleží pouze Spolkovému ústavnímu soudu…přednost unijního práva platí pouze tehdy, pokud je v souladu s Ústavou nebo došlo k souhlasu s převodem svrchovanosti práva. Jeho rozsah je omezen ústavní identitou.“

Nebo další případ z roku 2020, který má mnohem závažnější dopady než rozhodnutí polské a které zpochybňuje rozhodování institucí EU, pokud to nevyhovuje německým finančním zájmům. Proč se EU v podstatě nezabývala zpochybněním práva EU ze strany ekonomicky nejsilnější země EU a proč si zlomyslně vylévá zlost nyní na Polsku je jasné a nebudeme vysvětlovat politické záměry EK.

Tímto článkem jsme chtěli především poukázat na stále větší počet aplikace Dvojího metru a selektivního rozhodování, a to nejen v EU. A především chceme poukázat na to, že historicky je doloženo, že nevyvážené rozhodování správního aparátu vždy doprovázelo rozpad státní moci a erozi právního systému, po kterém vždy nevyhnutelně následoval buďto chaos ve formě různých projevů občanských nepokojů a konfliktů či naopak nastolení totalitních režimů.  

Bohužel socialistické vedení EU si toho, stejně jako jejich předchůdci např. v SSSR si to evidentně neuvědomují a povedou nadějný koncept Evropské Unie dále k zániku.

Komentuj
(Visited 188 times, 1 visits today)