Pozorný čtenář našeho twitterového účtu má informace o napětí mezi Baku a Teheránem, a to nejen při loňské válce o Náhorní Karabach, kde Írán víceméně skrytě podporoval Arménii. Náš čtenář ví o nedávno proběhlém íránském vojenském cvičení, které se konalo na severozápadní hranici s Ázerbájdžánem. Toto cvičení nazvané „Dobyvatel Khaybaru“ bylo největší vojenské cvičení za poslední dvě desetiletí.

Mezi nasazenými íránskými vojsky a jednotkami islámských revolučních gard (IRGC) bylo možno spatřit několik složek vyžadujících seriózní pozornost, jako je 21. pěší divize Tabriz, 31. prapor IRGC Ašúra, 65. brigáda výsadkových speciálních sil a řadu nejmodernějších raketových systémů, včetně balistických střely Fateh 313 a Zulfiqar s dosahem až 700 kilometrů.

Oficiální vysvětlení íránské vlády k probíhajícímu cvičení bylo, že jde o varováním pro všechny nepřátele, kteří chystají cokoli proti Islámské republice. Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Chameneí na twitteru jasně upozornil, že „ti, kteří žijí v iluzi spoléhání se na druhé a myslí si, že si přes ně mohou zajistit vlastní bezpečnost, by měli vědět, že brzy dostanou facku a budou toho litovat“. Příjemce zprávy byl nezpochybnitelný, zcela jasně šlo o Ázerbájdžán a jeho bezpečnostní spolupráci s Tureckem a zejména s Izraelem – který leží Teheránu hluboko v žaludku.

Íránská vojenská místa jsou zejména rozhořčena prosakujícími informacemi o izraelské vojenské přítomnosti a otevření možnosti, že by z tohoto směru mohl Izrael nakonec zaútočit na íránská jaderná zařízení s využitím vojenských základen v Ázerbájdžánu. Reakcí na íránské vojenské cvičení je předvídatelné, a to následně zahájené společné turecko-ázerbájdžánské vojenské cvičení v Nachičevanu.

Ale jsou obavy Íránu mimo realitu? Úzká bezpečnostní spolupráce mezi Baku a Tel Avivem se mohutně rozvíjí již roky. Ázerbájdžán dnes vlastní izraelské bezpilotní letouny i taktické balistické střely a rozsáhle spolupracuje jak s Mossadem, CIA, tak s tureckou armádou. Dále si všimněte nedávných trilaterálních vojenských cvičení zahrnujících Ázerbájdžán, Turecko a Pákistán – to jsou události, které v Teheránu nepochybně rozsvěcují všechny červené kontrolky. Tedy zatímco Teherán obviňuje ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva z podpory „teroristů a sionistů Takfiri“, Baku obviňuje Teherán ze slepé podpory Arménie. Pokud jde ale o národní bezpečnost, Teherán jednoduše nemůže tolerovat izraelskou vojenskou přítomnost a jeho zapojení do obnovy regionů vyhraných ve válce o Náhorní Karabach poblíž íránských hranic: Fuzuli, Jabrayil a Zangilan. Íránský ministr zahraničí Hossein Amir-Abdullahian se k tomu vyjádřil diplomaticky: „Geopolitické problémy u našich hranic jsou pro nás důležité. Ázerbájdžán je dobrým sousedem Íránu a proto nechceme, aby byl rukojmí zahraničních teroristů, kteří z jeho území udělají své rochniště. “

Nicméně toto není všechno, celý problém se především točí kole, geopolitického ekonomického propojení Evropy a Asie (především Číny). Geopolitické sny Baku jsou velké: země si klade za cíl přeměnit se na klíčovou křižovatku dvou nejdůležitějších euroasijských koridorů: sever-jih a východ-západ. A tady přichází ke slovu koridor Zangezur-pravděpodobně zásadní oblast pro to, aby Baku získalo rozhodující převahu nad íránskými spojovacími trasami východ-západ.

Koridor Zangezur

Koridor je určen k propojení západního Ázerbájdžánu s Nachičevanskou autonomní republikou přes historické území Arménie oblasti Zangezur. Koridor Zangezur je ale také nezbytný pro to, aby měl Írán pozemní spojení nejen s malou Arménií ale především s Ruskem a dále až do Evropy. Čína a Indie se ale také ve svých plánech spoléhají na průchod Zangezurem, protože koridor poskytuje významné zkrácení vzdálenosti na klíčové trhy v Evropě a Rusku. Celá trasa pro zboží z Asie by se tím navíc nejen urychlila ale i zlevnila oproti současnosti, neboť velké asijské kontejnerové nákladní lodě se nemohou dostat do Kaspického moře a obvykle tak ztrácejí drahocenné týdny a peníze za překládání, než se dostanou do Ruska. Navíc nově vzniklým problémem je, že ázerbajdžánské jednotky po vyhrané válce o Náhorní Karabach ovládají části jediné spojovací silnice od íránských hranic do nitra Arménie a Baku nedávno začalo silně obtěžovat íránské dopravce při přepravě přes tyto nové připojené regiony na cestě do Arménie a dále do Ruska či Evropy.

zatím funkční trasy

Írán se tak nachází v poněkud ošemetné situaci podél jižního okraje Kavkazu. Tři hlavní hráči v této oblasti jsou samozřejmě Írán, Rusko a Turecko. Írán hraničí s bývalými arménskými – nyní ázerbajdžánskými regiony sousedícími s Náhorním Karabachem, včetně Zangilan, Jabrayil a Fuzuli. Bylo jasné, že flexibilita Íránu na jeho severní hranici bude svázána s výsledkem druhé karabašské války. Severozápadní hranice byla vždy zdrojem vážných obav, což ovlivnilo rozvoj provincie Ardabil i východní Ázerbájdžán. I přes umírněnou a matoucí podporu Arménie Íránem je důležité si uvědomit, že i v karabašské krizi na počátku 90. let Teherán uznal Náhorní Karabach a regiony, které jej obklopují, jako nedílnou součást Ázerbájdžánu. I když CIA i Mossad předstírají, že na tuto historii jakoby zapomínají, nikdy je to neodradí od snahy postavit Baku a Teheránu proti sobě.

Dalším hráčem je Turecký neo-osmanský prezident Recep Tayyip Erdoğan, který se nikdy nevyhýbá příležitosti rozšířit svou turkicko-muslimskou strategickou iniciativu o novou osmanskou říši pod jeho vládou a velmi zřetelně se snaží využít spojení s Ázerbájdžánem přes Zangezur k ovládnutí kaspického oblasti a následně k expanzi přes Turkmenistán až do Sin-ťiangu ujgurské muslimy osídlené západní provincie Číny. Tato trasa by se teoreticky mohla stát jakousi tureckou hedvábnou stezkou obcházející šíitský Írán se zlověstnou možností, že bude také použita jako krysí linie pro export džihádistů ze syrské provincie Idlíb až do Afghánistánu.

Ázerbájdžánci interpretují tripartitní dokument uzavřený pod patronací Moskvy, který ukončil karabašskou válku tak, že jim dává právo využívat Zangezurský koridor pro své účely. Arméni se pouze snaží realizaci odkládat tím, že zpochybňují význam „mírové“ smlouvy a vedou formální spory o tom, který „koridor“ platí pro konkrétní region. Než vyjasní tyto nejasnosti, všechny plány na pozemní napojení Íránu budou účinně pozastaveny.

Ovšem faktem však zůstává, že Ázerbájdžánu je geograficky a ekonomicky souzeno stát se klíčovou křižovatkou transregionální konektivity, jakmile Arménie odblokuje výstavbu těchto dopravních koridorů. To samé ale platí i o Arménii, kde zatím nedošlo k vyrovnání s porážkou v poslední válce.

Region je tedy vysoce konfliktní. Vyhraje diplomacie na jižním Kavkaze anebo dojde k další válce? Problém je v Baku i Teheránu ale i v Jerevanu, žádná ze stran není ochotna nabízet ústupky. Dle nás však v nejbližších letech válka nepřichází v úvahu, ať už mezi Ázerbájdžánem a Arménií, nebo mezi Ázerbájdžánem a Íránem. V prvním případě je Arménie zcela na dně a ví, že se nemůže spoléhat již ani na Rusko a ve druhém Teherán si více než uvědomuje, že v případě konfliktu by Baku podporovala Ankara i Tel Aviv. A je snadné, kdo by na tom vydělal. Závěrem je nutno říci, že nakonec zřejmě rozhodnou velmocenské zájmy, byť se zdá, že Rusko je na jižním Kavkaze aktuálně v defenzívě. Ani Moskva, ani Peking nechtějí, aby problém eskaloval a zřejmě budou tlačit všechny aktéry k mírovému kompromisu. Čekají je ale těžké diplomatické kroky, protože obě velmoci dobře vědí, že jediní, kdo bude profitovat z případného konfliktu, budou jejich obvyklí nepřátelé zejména z druhé strany Atlantiku a poražení budou všichni hráči, kteří vážně investují do euroasijské integrace.

Komentuj
(Visited 155 times, 1 visits today)