Turecko se geopoliticky prosazuje stále více a nastavuje zrcadlo absolutní neschopnosti EU i dalších západních zemí (ale i Ruska – Karabach) reagovat na stále silnější vojenské agresivní chování Ankary ve Středomoří.
Bezzubost a především neochotu zemí EU hájit vlastní principy a prosazovat vlastní operace ukazuje poslední incident který popisuje německý deník Der Spiegel.
Fregata německého námořnictva Hamburg, která hlídkovala v rámci vojenské operace Evropské Unie proti porušování embarga OSN a nelegálnímu pašování zbraní do Liby IRINI, zadržela v sobotu podezřelou transportní loď „Rosaline A“ plující pod tureckou vlajkou.
Němečtí vojáci se domnívali, že turecký Frachter veze nelegálně zbraně do Libye a proto se hodlali nalodit a zkontrolovat cargo. Jen hodinu poté, co se na loď asi 200 km od Bengází v pozdních odpoledních hodinách nalodili němečtí vojáci, kteří byli pověřeni EU omezit nelegální pašování zbraní do Libye, Ankara informovala misi EU, že kontrola nebude schválena.
Na základě tureckého protestu a příkazu z velení mise EU museli němečtí vojáci ihned přestat loď kontrolovat a opustit její palubu. „Rosaline A“ pak bezpečně doručila svůj náklad jednotkám GNA, když bezpečně přistála v Misratě.
Tento případ je již několikátý v řadě, v létě dokonce turecké vojenské lodě aktivovaly zbrojní systémy, když francouzská fregata chtěla zkontrolovat jiné turecké cargo vezoucí zbraně do Libye.
Ukazuje se, že celá aktivita EU kolem prosazování zbrojního embarga je jen bezzubá marketingová akce, která není schopna dosáhnout ani minimálních výsledků. Je pravděpodobné se domnívat, že asertivnějšímu přístupu EU proti Turecku zde brání zejména vláda německé kancléřky Merkelové, která je silně pod vlivem protureckých lobbistických a ekonomických skupin
Bohužel takto fungují téměř veškeré aktivity EU ve Středomoří. Základním cílem EU by mělo být chránění ekonomických zájmů svých členů a zároveň zajištění energetické soběstačnosti, k čemuž by mohly významně pomoci rozsáhlé zásoby zemního plyny ve výhradních ekonomických zónách Řecka a Kypru.
Přesto se právě Řecka a Kypru v jejich konfliktu s Tureckem snad mimo Francie a Rakouska žádná země EU nezastala. Rakousko dokonce za svoje vystupování proti Turecku zaplatilo nedávným teroristickým útokem ve Vídni, což lze chápat jako varování, neboť tato země byla dříve bezpečná zóna pro islámské radikály.
Po tomto dalším z řady ponížení EU Ankarou lze však očekávat, že střety ve Středomoří budou stále silnější.
