Arménie byla donucena podepsat kapitulaci a její armáda vyklidí Náhorní Karabach

0 komentářů

Arménský premiér Nikol Pašinjan oznámil společně s ruským prezidentem Vladimírem Putinem a jeho ázerbájdžánským protějškem Ilhamem Alijevem podepsání pro svůj lid „bolestivého“ dokumentu o kapitulaci v Náhorním Karabachu.

„Udělal jsem extrémně obtížné rozhodnutí pro sebe i pro nás všechny. Podepsal jsem prohlášení o ukončení války v Karabachu v 01:00 (00:00 moskevského času 10. listopadu 2020 – pozn. Red.). Text je pro mě osobně i pro naše lidi nevýslovně bolestivý“.

Pašinjan poznamenal, že toto rozhodnutí učinil „na základě hloubkové analýzy“ situace. Věří, že v této situaci je toto rozhodnutí nejlepší volba.

K faktické kapitulaci byl donucen zejména postupem ázerbajdžánských jednotek, kterým se během minulého víkendu podařilo dobýt strategické a symbolické město Suši v centrální oblasti Náhorního Karabachu a tím v podstatě odřízli zbytek oblasti od jediné zásobovací trasy z Arménie.

Na stranu obránců z tzv. Republiky Artšach lze říci, že bojovali hrdinně a nečekaně silným odporem zmařili počáteční Rusko-Tureckou dohodu o bleskovém obsazení Karabachu během několika dní. Obránci bojovali se zastaralou ruskou techniku proti masivní technologické převaze zejména izraelské a turecké výzbroji. Ani nejnovější typy výzbroje dodané Arménií si nedokázaly poradit s taktickou převahou nepřítele zejména v oblasti útočných dronů a používání tzv. micromunice, proti které zřejmě neexistuje účinná obrana.

Podle textu podepsaného dokumentu zůstávají ázerbájdžánské ozbrojené síly na svých pozicích v dobytém území. Arménské jednotky musejí vyklidit celý Náhorní Karabach a Rusko souběžně s tímto procesem rozmisťuje svůj „mírový“ kontingent podél linie kontaktu. Za tímto účelem Moskva vyšle 1960 vojenského personálu, 90 obrněných vozidel a 380 dalšího vybavení. Mírové síly tam zůstanou po dobu 5 let, a pokud to bude nutné, doba jejich pobytu bude prodloužena o dalších pět let. Prodloužení lze navíc provést bez omezení, pokud žádná ze stran nenahlásí 6 měsíců před uplynutím doby záměru vypovědět tuto mírovou smlouvu.

Arménská strana by následně měla Baku vrátit další okresy Náhorního Karabachu a to do 15. listopadu do oblast Kelbajar, do 20. listopadu – oblast Aghdam a část oblasti Gazachu a do 1. prosince – oblast Lachin. Ruské „mírové“ jednotky budou hlídat tzv.  lačinský koridor o šířce 5 km který má zajistit pozemní spojení s oblastí kolem Stěpanakertu, která jediná zůstane pod správou Arménie (město Suši ale zůstane pod výhradní kontrolou ázerbájdžánské armády). V příštích třech letech se strany musí dohodnout na organizaci této dopravní cesty a způsobu, jakým se na ní budou pohybovat zboží a civilisté.

Ázerbájdžán zaručuje bezpečnost pohybu občanů, vozidel a zboží v obou směrech v lačinském koridoru. Uprchlíci a tzv. vnitřně vysídlené osoby se mohou vrátit do Náhorního Karabachu a okolních oblastí na což bude dohlížet OSN. Dojde k výměně válečných zajatců, zadržovaných osob a těl mrtvých. Jerevan zároveň zajistí pozemní dopravní koridor mezi Ázerbájdžánem a Nachičevanskou autonomní republikou (tureckem) jehož kontrolu bude mít pod palce výhradně ruská pohraniční stráž.

Prezident Ázerbájdžánu zároveň při podpisu tohoto dokumentu upřesnil, že mírová mise v zóně konfliktu v Náhorním Karabachu bude společně rusko-turecká a předpokládá zřízení tureckých vojenských základen v oblasti, což Rusko ale odmítá.

Toto bude zřejmě jeden z třecích bodů ale Rusko bude mít těžko nějakou šanci zabránit rozmístění tureckých jednotek v oblasti, když tomu v podstatě dalo veškeré podmínky.  

Alijev také poblahopřál obyvatelům Ázerbájdžánu k tomuto historickému vítězství, za které vděčí výhradně Turecku a zejména prezidentu Erdoganovi. Ázerbájdžánci mají opravdu co oslavovat. Ázerbájdžánská strana zveřejnila na webu mapu Náhorního Karabachu po uzavření dohody.

Baku obdrží „zadarmo“ v podstatě celý Náhorní Karabach a ušetří si obrovské ztráty v nadcházející zimě. Taktéž Rusko zamezilo možnosti arménské zimní ofenzívy, která by se zhoršením počasí a nemožnosti účinně nasadit drony mohla být minimálně částečně úspěšná.

Řada Arménů proto kapitulaci považuje za zradu a s vyhlášením mírové dohody vypukly v Jerevanu nepokoje.

Ačkoliv potrvá mnoho měsíců či možná let, než Ázerbájdžán zveřejní korektní počet svých zabitých vojáků, lze odhadnout, že číslo se bude pohybovat kolem 3-5 tisíců.

Z geopolitického pohledu bylo od počátku jasné, že tento konflikt byl předem dohodnut mezi Moskvou a Ankarou. Kremlu nepříliš přátelský prozápadní arménský premiér Pašinjan nedostal ani minimální podporu nejen z Ruska ale ani ze žádného západního státu na který spoléhal. Je zřejmé, že jeho politická kariéra je u konce. Ale nástup proruských politických sil v Arménii bude značně postižen evidentní ruskou zradou a je nyní otázka, kterou si politici v Jerevanu musejí položit, jaký smysl má nyní členství v ruské Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (zkráceně OSKB) když jim nezaručí ani minimální ochranu.

Avšak Arménie je nyní vydaná na milost-nemilost Rusku a Turecku a ve své podstatě přišla o vlastní samostatnost, neboť nyní nebude mít pod kontrolou ani své vlastní hranice, a to musejí místní politici vzít v úvahu.

Ovšem i ruští analytici včetně těch silně proputinovských jsou nyní velmi na rozpacích. První věc, kterou vnímají ale moc se o ní nešíří je naprosto jasný debakl ruské vojenské technologie a ruské strategie. V dalším bodě sice kvitují, že porážkou Jerevanu bude zlikvidován prozápadní politický režim v Arménii a škodolibě si libují, že pro Pašinjana nikdo z jeho západních spojenců (snad mimo Řecka) nehnul ani prstem ale s kyselostí se všichni uvědomují, že jde vlastně v geopolitickém pohledu o porážku Moskvy.

Rusko ovládalo oblast jižního Kavkazu přes 200 let a nyní je jeho vliv zcela marginalizován. Všichni si uvědomují, že jakmile na Náhorní Karabach vstoupí turecká armáda, již jí odtud nikdo dobrovolně nedostane. A co více, členská země NATO bude mít nyní základnu přímo v tradičně proruské oblasti, což se nepodařilo nikde jinde.

Zcela bezpochyby jde o porážku a ponížení Ruska jako tradičního vládce v této oblasti a historické ukončení jeho dominance zde.

Každý analytik si nyní pokládá otázku, proč Kreml – Putin tuto porážku dovolil. Jde o nějakou dohodu s Tureckem nebo prostě Moskva už nemá dostatek sil otevřít další bojiště, zejména v situaci, kdy se její výzbroj ukazuje jako podřadná nepříteli?

Jediné plus, co by Kremlu tento ústup z jižního Kavkazu mohl vynahradit je očekávání, že turecký prezident Erdogan po vítězném tažení a v podstatě rozbití OSKB se nyní vrhne proti Řecku a rozbije tak zároveň i NATO. Ovšem tento předpoklad nemusí vyjít, naopak, Erdogan nyní může dostat chuť na další členy OSKB jako jsou Kazachstán, Kyrgyzstán nebo Tadžikistán.

(Visited 404 times, 1 visits today)