Již několik týdnů probíhá konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií o oblast tzv. Náhorního Karabachu. Predikovat výsledek zatím nelze, taktéž je složité přesně zachytit postup linie bojů. Ovšem díky propagandistickým záběrům z dronů ázerbájdžánské armády je možno předběžně analyzovat způsob a taktiku boje.

Není od věci nazvat aktuální průběh bojů jako katastrofální debakl ruské výzbroje a ruské taktiky zejména v oblasti protivzdušné obrany PVO. Proč takto tvrdý odsudek? Pojďme se podívat na problém podrobněji.

Začneme srovnáním obou zemí. Jak Arménie, tak Ázerbájdžán vycházejí v podstatě ze stejné vojenské školy – SSSR, generálové obou stran mají sovětské vojenské školy, armády mají přibližně stejnou pozemní výzbroj ruské provenience. Ovšem přibližně před 20 lety se Baku odpoutalo od Ruska a povzbuzeno ropnými příjmy neprodloužilo své členství v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (zkráceně OSKB). Rusko sice bylo stále významným dodavatelem výzbroje pro Ázerbájdžán ale Baku se začalo rozhlížet po lepší výzbroji. Zhruba před 10 lety navázalo Baku zbrojní spolupráci s Izraelem a pro tento židovský stát se stal Ázerbájdžán nejvýznamnější zahraniční zákazník.

Například Ázerbájdžán v letech 2011-2019 utratil jen za izraelské drony tolik, co Arménie v celém tomto období za veškerou svoji výzbroj. Je zřejmé, že Baku se specializovala na nové formy války, zejména na použití bezpilotních prostředků. Některé nové zbraně otestovalo Baku již během bojů v roce 2016.

Oproti tomu Jerevan zůstal věrný ruské vojenské doktríně. Arménie jako člen OSKB využívala svého přístupu k nejmodernější ruské výzbroji za diskontní ceny. Například nejmodernější střely Iskander obdržela Arménie z Ruska jako první země na světě. Taktéž „údajně“ nejmodernější systém PVO krátkého dosahu Tor-M2KM obdržel Jerevan ji během roku 2019. Arménie moc dobře věděla, že se Baku pokusí v 90tých letech ztracené oblasti Náhorního Karabachu jednou dobýt a vojenské přípravě věnovala proto evidentně odpovídající snahu.

Je tedy jasné, že v případě Arménie nelze použít výmluvy, kterou ruští propagandisté omlouvali katastrofální selhání ruských systému PVO v Sýrii, a především v Libyi. Tam se dalo ještě přijmou tvrzení, že osádky jsou špatně vycvičení arabští vojáci a systémy Pancíř jsou jakési exportní verze nemající všechny charakteristiky posledních ruských verzí.

Tedy jinými slovy, to naprosté a katastrofické ničení ruských systému PVO na straně arménských obránců Náhorního Karabachu nelze omluvit špatným výcvikem obsluhy či dodáním starších ořezaných verzí.

Vysvětlení je tedy jen jedno – tyto ruské zbraně nejsou schopny účinně bojovat s drony, chytrými projektily či tzv. číhající municí izraelské a turecké provenience. Všechny arménské systémy PVO ruské výroby mají problém v “targetování” malých cílů letích menší rychlostí než 180/200 Km/h. Papírově by měly být vyjímkou nejmodernější systémy 9K37 Buk M1-2 a Tor-M2KM, ovšem zničení TORu hned v počátku bojů ukazuje, že nedostatky tam jsou též.

Ničení starších systémů PVO jako jsou S-125, S-300, Kruk a Kub je poměrně očekávatelné, tyto systémy byly navrženy proti stíhacím letounům či bombardérům a jejich radary malé drony a jejich munici často ani nezachytí, neboť při jejich konstrukci se s takovými zbraněmi nepočítalo.

Překvapení bylo poměrně masové ničení systémů 9K33 Osa-AKM, tyto komplety PVO patřily dlouho k tomu nejlepšímu co sovětská škola nabízela. Ovšem dle vojenských odborníků, právě tyto systémy mají extrémní problémy s identifikací pomalu letících dronů. Dle dostupných informací systémy OSA nejsou schopny vůbec reagovat na drony letící ve výšce přes 5 km ve vzdálenosti více než 6 km .

Zajímavé je, že Ázerbájdžán je si vědom nedostatků ruské PVO (má obdobné systémy jako Arménie) a usiloval v roce 2016 o zakoupení izraelského systému Iron Dome. Není ovšem jasné, zda k akvizici nakonec došlo, nedávné raketové útoky na město Ganža naznačují, že minimálně není aktivován.

Taktéž záběry ukazují, že Arménie příliš spoléhala na ruskou vojenskou doktrínu, kterou představuje silné soustředění na mechanizovanou pěchotu a těžké dělostřelectvo.

Také tzv. maskýrovka – maskování polních opevnění, které udělaly z Náhorního Karabachu na první pohled doslova zákopy provrtanou nedobytnou pevnost proti moderním dronům nefunguje. Chytrá munice útočí zezadu a umí najít vchod do bunkru.

Velmi podstatná záležitost je cena tzv. micromunice MAM (Mini Akıllı Mühimmat, Smart Micro Munition), kterou jsou vyzbrojeny především turecké drony Bayraktar TB2. Ankara si tyto střely vyrábí sama a je tudíž absolutně nezávislá, taktéž cena bude velice nízká, neboť stejně jako při kampani v syrské provincii Idlíb minulý rok, i na Náhorním Karabachu je používaná i proti malým skupinkám vojáků, což bylo dříve u drahých střel např. typu Hellfire nehospodárné.

Přirozeně, použití této moderní technologie nezaručí Ázerbájdžáncům vítězství, odhodlání Arménů bránit území, kde žili jejich předci po tisíciletí, je nezdolné a hodně může pomoci nadcházející zimní období.  Každopádně ale zničení systémů PVO a ovládnutí vzdušného prostoru nepřítelem přinese nezměrné oběti.

Na konec je třeba dodat, že problém s kvalitními systému PVO krátkého dosahu mají téměř všechny armády světa akorát zatím „naštěstí“ neměly šanci to poznat na vlastní kůži. Velmoci jako je právě Rusko, USA ale třeba i Čína a země EU věnovaly obrovské prostředky na strategické zbraňové systémy a obranu proti nim, a právě taktické systémy byly často na okraji zájmu. Proto není náhodou, že tyto technologie jako první zvládly mocnosti spíše regionální, které se nevěnovaly tolik extrémně nákladným strategickým projektům, ale řešily hlavně taktické problémy a zejména si braly poučení z vlastních konfliktů – to je právě případ Izraele, Turecka ale i Íránu, který je v této oblasti těsně za nimi.

Je nepochybné, že současný konflikt pozorně sledují všichni analytici na světě a armády začnou pracovat na zdokonalení či vývoji zbraní obrany proti malým létajícím projektilům.

Očekáváme, že současný konflikt podpoří radikálně prodej zbraní z Izraele a Turecka a zároveň klesne zájem o systémy PVO ruské výroby. Do hry ale rychle vstoupí další země jako je Čína či Jižní Korea.

Komentuj
(Visited 205 times, 1 visits today)