Turecko oficiálně naznačilo, že pokud bude požádáno, vyšle svoji armádu na pomoc Ázerbájdžánu.
#Turkey will not hesitate to send soldiers and provide military support for #Azerbaijan if such a request is made by Baku, Vice President Fuat Okaty says adding there was no such request at the moment.https://t.co/Fih7cOe154
— Al Arabiya English (@AlArabiya_Eng) October 21, 2020
Podobná vyjádření Ankary byla již zveřejněna dříve, nyní je to však potvrzení turecké snahy o trvalou vojenskou přítomnost v oblasti jižního Kavkazu, která byla více něž 200 let trvalou součástí ruské říše.
Menší turecké jednotky však již v Ázerbájdžánu jsou, zůstaly zde po červencovém společném cvičení, kdy se dolaďovaly poslední detaily útoku na Arménii.
Turci slíbili Ázerbájdžáncům politickou, informační, diplomatickou, vojenskou a zpravodajskou podporu. Píše o tom deník „Kommersant“ s odkazem na své zdroje ve vojenských a diplomatických kruzích, které podrobně popsaly průběh turecké provokace v regionu. Zdroje uvedly, že po ukončení turecko-ázerbájdžánského vojenského cvičení, které se konalo v červenci a srpnu v Ázerbájdžánu, zůstal na území této země významný kontingent tureckých ozbrojených sil. Ankara „zapomněla“ více než 600 osob svého vojenského personálu (operátory dronů, instruktory a poradce i letové techniky) a řadu různých zařízení.
V září až říjnu prudce vzrostl počet tureckých letů BTA do Ázerbájdžánu vzdušným prostorem Gruzie. Ve dnech 28. – 30. Září navíc do Ázerbájdžánu přiletěl velitel pozemních sil Turecka Umit Dundar a turecký ministr obrany Hulusi Akar, kteří měli na starosti „ofenzívní“ operaci v Náhorním Karabachu.
Turecká národní zpravodajská služba (MIT) navíc s podporou tureckého ministerstva obrany aktivně získává žoldáky v různých zemích, aby se účastnili nepřátelských akcí v Náhorním Karabachu na straně Baku. Podle dostupných údajů bylo pouze v prvním říjnovém týdnu vysláno do zóny tohoto konfliktu asi 1,3 tisíce žoldáků ze Sýrie a 150 jejich kolegů z Libye. Soukromá vojenská společnost SADAT přímo získává ozbrojence v Sýrii za pomoci vedení pro-turecké Syrské Národní armády (SNA). Hlavní náborová centra se nacházejí ve městech Afrin, Al-Bab, Ras al-Ain a Tal Abyad. Žoldákům je přislíben „náborový příspěvek“ ve výši 1,5 tisíce USD a měsíční plat až 2 tisíce USD, stejně jako velká peněžitá kompenzace příbuzným v případě smrti.
Předpokládá se, že specialisté armády NATO se přímo podílejí na útočných operacích proti Arménii a to zejména jako operátoři bojových dronů Bayraktar TB2. Tato mimořádně úspěšná vojenská technika kompletně degradovala všechny arménské systémy PVO ruské výroby a nedávno dle zdrojů OSINT „oslavila“ prokazatelně vizuálně potvrzené zničení 100 tanků T-72.
This is a tank.
— Oryx (@oryxspioenkop) October 21, 2020
But it isn't just any tank.
It's the 100th tank to have been destroyed by a Bayraktar TB2 drone using MAM-L munitions. pic.twitter.com/uoSM2grH2G
Moskva se několikrát pokusila domluvit příměří avšak bez jakéhokoliv viditelného výsledku, což je naprosté ponížení nejen ruského MZV Lavrova ale samotného Putina. Rusko se zatím drží stranou a v podstatě nechává Turecku volné pole působnosti, což nelze již vyložit jako nějakou kalkulaci ale spíše jako prokazatelný projev slabosti. Jediná vysvětlitelná odměna, kterou by snad Moskva mohla obdržet, za to, že vpustí Turky do „svých“ domácích oblastí je, že očekává následně obdobný útok na Řecko a Kypr. Ovšem tato kalkulace nemusí vyjít, Ankara nepochybně bude stupňovat napětí v oblasti východního Středomoří ale přímé vojenské konfrontace v rámci zemí NATO se jen tak neodváží.
Je spíše předpoklad, že se Turecko (za tichého souhlasu Západu) pokusí trvale se zachytit na jižním Kavkaze a vytvořit si tak pozemní koridor do turkických oblastí středního Východu.
Předpokládáme, že v dobytých oblastech Náhorního Karabachu budou vytvořeny turecké vojenské základny, které dále budou fungovat jako odstrašení případného ruského pokusu situaci zvrátit. Nelze ani vyloučit, že do vesnic a měst, odkud bude vyhnáno arménské obyvatelstvo, budou usídleny rodiny džihádistických žoldáků ze Sýrie, kteří tak budou zároveň tvořit mocenskou podporu přímo pro turecké pány.
Kalkulace Moskvy a koketování s Ankarou může skončit tedy jinak, než si v Kremlu představovali, tedy kompletní eliminací vlivu Ruska v celé této oblasti. A pro Arménii bez Náhorního Karabachu nebude mít již žádný smysl dále zůstávat ve sféře vlivu Ruska a začne se poohlížet po spolehlivějším partnerovi.