Ruské rozhodnutí intervenovat v Sýrii bylo v počátku některými izraelskými armádními kruhy vítáno, neboť se doufalo, že Rusko bude schopno odlákat Assada z íránského vlivu. Syrský režim ovšem spíše vycítil možnost vytěžit z obou spojenců maximum, a to zejména ve vojenské oblasti.

Ještě před vstupem ruských jednotek do Sýrie byl na nejvyšší úrovni dohodnut dekonfliktní mechanismu mezi Ruskem a Izraelem. Izraelský deník Maariv publikoval nedávno komplexní přehled fungování těchto dohod s ohledem na moderní systémy PVO provozované ruským vojenským personálem v Sýrii. Celkový souhrn izraelsko-ruských vztahů publikovala novinářka Elizabeth Tsurkov zde:

Izrael informuje s dostatečným předstihem ruské protějšky o plánovaném náletu na Sýrii. Informace je všeobecná a bez přesných detailů. Nicméně dle této dohody nejsou nasazeny ruské stíhačky proti nalétajícím strojům IDF a moderní baterie systému PVO S-300 a S-400 (které jsou v Sýrii pod výhradní kontrolou ruských vojáků) nejsou aktivovány.

Dle dohody mezi Izraelem a Ruskem je tak umožněno IDF útočit na íránské cíle v Sýrii včetně objektů skupiny Hizballáh a to zejména na zásilky íránské výzbroje směřující do Libanonu. Nicméně Kreml se snaží stabilizovat assadův režim a Izrael tak nesmí útočit přímo na syrské jednotky či cíle.

Tato situace se přirozeně nelíbí syrskému režimu a ten jí považuje za určitou formu zrady. Dle určitých informací nyní Assad vyjednává s Čínou o nákupu a dodání nejmodernějších systémů PVO typu HQ-9 (či dle jiných zdrojů HQ-22), které by měly plně nahradit ruské systémy S-300.

Útržky informací tvrdí, že Čína je údajně prý ochotna poskytnou částečné rozmístění systémů PVO v Sýrii bezplatně. V dalším kroku by však měly být nejmodernější čínské systémy nasazeny na celém území Sýrie včetně severní Sýrie, kde by měly zamezit operacím tureckých či amerických letadel.

Komentuj
(Visited 213 times, 1 visits today)