Během pondělní operace, kterou o víkendu zahájily elitní tzv. tygří jednotky SAA bylo dnes oznámeno, že syrská armáda znovu obsadila klíčové město Saraqib. Doposud nejsou přesné informace ale z kusých zpráv je zřejmé, že z oblasti se v tichosti stáhly nejdříve veškeré turecké jednotky zřejmě poté, co bylo oznámeno uzavření vzdušného prostoru a Turecko následně ztratilo několik bezpilotních bojových strojů. Tomuto předcházelo varování ruského MO, že nemůže nyní zajistit bezpečnost tureckých strojů nad provincií Idlíb.

Zapojení Ruska dokládá i oznámení MO, že ruská vojenská policie nyní bude zajišťovat bezpečnost osobních vozidel projíždějících po dálnici M4 a M5. Svědci hovoří o tom, že osobně viděli ruské jednotky ve městě Saraqib.

Turecko se zřejmě snažilo ještě získat podporu v USA ale neuspělo – těžko říci, zda Bílý dům nechtěl přímo konfrontovat Rusko či zda si pamatují arogantní turecké chování z konce minulého roku ohledně severní Sýrie a SDF. Americký ministr obrany pouze konstatoval, že Rusko není vždy dobrý partner.

Každopádně se zdá, že Turci ve své agresivní politice vyhrožování a intimidace světových mocností konečně narazili. Zřejmě očekávali, že Rusko ustoupí v zájmu zachování partnerství stejně jako USA. Turecku se též může velmi vymstít i další agresivní chování vůči EU, kdy na jižní hranice vypouští organizovaně hordy migrantů ve snaze vyvolat další migrační krizi.

Turecko se tak pomalu ale jistě dostává do izolace kterou si vytvořilo bezohlednou agresivní zahraniční politikou. Proti Turecku se nyní sjednocují se Sýrií i země, které měly dříve velké výhrady k režimu Bašára Assada, jako je Egypt společně s UAE a Libyí.

Taktéž džihádisté si již otevřeně začínají stěžovat na “opatrný” turecký postup

Teherán, turecký spojenec v ose Ankara-Katar se k varování přidal, neboť terčem tureckých náletů byly i jeho proxy jednotky v oblasti Aleppo.

Co očekáváme dál? Turecko se zřejmě nyní bude snažit uzavřít s Ruskem mírovou dohodu a bude zřejmě nuceno nějakým způsobem strpět kontrolu asadova režimu na dálnicemi M4 a M5. Další vojenská eskalace by byla pro Turecko značně riziková, neboť je nepravděpodobné, že by se nyní podařilo do konfliktu vtáhnout západní země. Existují však i názory analytiků velmi obeznámených s celou oblastí, že se jednalo pouze o snahu Turecka zachovat si tvář a před konečným ústupem o snahu ještě způsobit nějakou škodu syrskému režimu. Dle našeho názoru je to ode všeho trochu.

Zřejmě v počátku nějaké dohody mezi Ruskem a Tureckem o rozdělení vlivu v provincii Idlíb existovaly. Avšak po té, co doslova před Tureckem padla na zadek největší velmoc světa USA, domníváme se, že Erdogan se opravdu začal cítit jako dobyvatel, kterému jde prozřetelnost na ruku. Proto rozehrál partii nejen v Sýrii ale i v Libyi a Řecku. Předpokládal, že úlisný a poklonkovitý postoj západu bude pokračovat (v tom se nespletl) a že Rusko v zájmu spojenectví zradí své spojence stejně jako USA (to se částečně spletl).

Tedy boje budou nadále pokračovat ale předpokládáme nyní menší územní změny a pokus zdánlivě situaci stabilizovat.

(Visited 172 times, 1 visits today)