Dle analýzy, vycházející převážně z tureckých veřejně přístupných zdrojů, jsou nyní viditelné dvě „nechtěné“ vedlejší důsledky turecké agrese v severní Sýrii. První a nejdůležitější z hlediska Turecka je „nově“ vytvořená legitimizace a popularita organizace YPG mezi západní veřejností. Turecké propagandě se nepodařilo přes veškerou snahu své propagandistické mašinérie a stovkám internetových trollů rozšířit mezi západní veřejností tvrzení, že YPG je teroristická organizace.

Tento neúspěch je zřejmě i důvodem opakovaného agresivního vyhrožování tureckého prezidenta Erdogana Evropě, že pokud nebude cítit podporu pro svoji operaci v severní Sýrii proti Kurdům, zahltí země EU imigranty – naposledy to vyslovil vedle formálně silně antiimigrantského Orbána. Jednotky YPG získaly mezinárodní kredit za svůj boj proti IS a nyní se jejich pozice ještě posílila statutem „bojovníků proti fašisticko-islamistické agresi“ druhé nejsilnější země NATO.

Další zajímavý důsledek, který s výše uvedeným souhlasí je Turecku na první pohled příznivý. Kurdští analytici mající blízko k velení PKK v iráckém pohoří Qandil tvrdí, že špičky PKK jsou znepokojeni náhlým nárůstem popularity YPG a zejména pohoršeni jejími kontakty a vztahy v USA. Údajně velmi nepřátelskou atmosféru vyvolala především cesta velitele SDF/YPG Mustafa Abdi — aka Mazlum Kobane do USA a skutečnost, že Abdi získal speciální vízum přímo na základě příkazu amerického prezidenta Trumpa, zatímco na 3 nejvyšší velitele PKK stejný prezident vyhlásil odměnu za jejich hlavu.

Pro veřejnost, a dokonce pro naprostou většinu novinářů či badatelů je naprosto neznámý princip, jakým je PKK řízena a jak konkrétně je YPG a PKK propojena. Je naprosto neznámo, zda vrcholné orgány PKK jsou nějakým způsobem voleny či jsou jmenováni. Dokonce není ani přesně známa současná politická ideologie PKK. Co je ale známo je, že Mazlum Kobane dostal již několikrát silné upozornění od PKK, že jeho vztahy s USA jsou „nepřijatelné“. Pro analytiky je nyní klíčová otázka, zda YPG je nějak mocensky propojena s PKK a případně, zda to bude tak i do budoucnosti anebo zda je YPG samostatná entita.

K pochopení situace je nutné se podívat do minulosti.

PKK používala Sýrii s povolením režimu syrské strany Baas (Socialistická strana arabské obrody) v letech 1979 -98 jako svoji základnu (v sev. Sýrii) a útočiště. Na základě mezistátní dohody mezi Sýrií a Tureckem byla roku 1998 ukončena jakákoliv syrská pomoc PKK (Adana accord) a syrský režim vyhnal všechny vrcholné představitele PKK ze země včetně zakladatele Abdullaha ‚Öcalana (ten byl pak za pomoci CIA chycen). Od té doby byla přítomnost PKK v Sýrii marginální. Po zatčení Öcalana se původní verze PKK v podstatě zhroutila a aktivita PKK se utlumila. Místní organizace si zvolily nové vedení, především z mladších kádrů. Dle tureckých informací se PKK na kongresu v roce 2002 přejmenovala na Kurdistan Freedom and Democracy Congress (KADEK) a byly zahájeny rozhovory s tureckou vládou o příměří a o přeměně kurdských organizací na legální politickou stranu dle vzoru IRA. Byly vytvořeny nové struktury kurdských organizací jak v Sýrii, tak v Iráku, Íránu a Turecku. Vedení převzala Kurdistan Communities Union (KCK) a politická ideologie se změnila od radikálnělevicového osvobozeneckého boje k umírněnějšímu projektu Demokratického konfederalismu.

Zde je otázka, do jaké míry šlo o řízený proces a snahu zamaskovat vztah nových stran k původní PKK a do jaké míry o iniciativu zdola. Nicméně turecké zdroje, které jsou ovšem z pochopitelných důvodů zaujaté, tvrdí, že celý proces byl řízen vedením PKK. Dle těchto tureckých zdrojů byl název projektu Rojava vybrán záměrně, aby zakryl kontakty na PKK, z názvu byla vypuštěna i zkratka KCK. Samotné kurdské zdroje a mnoho zahraničních pozorovatelů, kteří byli přítomni přímo v lokalitě tvrdí, že přirozeně byl projekt Rojava sice inspirován „Demokratickým Konfederalismem zakladatele PKK Öcalana ale vznikl iniciativou Kurdů zdola.

Každopádně jak víme, mírové dohody PKK s Tureckem zkrachovaly zřejmě jednak na tom, že Kurdové požadovali určitou formu nezávislosti ale nejvíce na tom, že Erdogan a jeho AKP již dosáhla jisté moci a nepotřebovala tak kurdské hlasy, které si chtěla tímto získat (existují informace, že PKK tehdy dokonce souhlasila s tím, že podpoří přeměnu tureckého politického systému na prezidentský, což Erdogan po pokusu o převrat dosáhl vlastní silou).

Mazlum Kobane byl v té době členem vedení (velení) KCK pro Evropu (kde žil). V počátku islamistického povstání dorazil do Iráku pravděpodobně někdy v roce 2012 a ihned začal spolupracovat s mezinárodní koalicí, a především armádou USA. Za tyto aktivity byl mnohokrát kritizován a varován z kruhů vedení PKK. Původní PKK byla známá tvrdou vnitřní disciplínou, kde je osobní popularita nežádoucí a jako levicová organizace měla velký skepticismus vůči USA.

Úspěch projektu Rojava a popularita vůdců syrských Kurdů jako hlavního hnutí za nezávislost Kurdů dále zastínila původní PKK. Další úder přišel v roce 2018, kdy USA vydala zatykače a vyhlásila odměnu na tři členy vedení PKK, zatímco velitelé YPG a politici PYD byli vítáni v USA jako VIP. Mezi staršími členy kurdských organizací to bylo vnímáno pohoršlivě, protože velká část z nich se domnívala, že YPG a PYD vděčí za svůj politický i bojový úspěch PKK a navíc, že USA si snaží tuto zásluhu nyní přivlastnit. Špičky bývalé PKK již tehdy údajně varovaly, že USA se snaží využít projekt Rojava pro své politické účely a že na osudu Kurdů jim nezáleží a americký souhlas s tureckou agresí v severní Sýrii jim to potvrzuje.

Analytici sledující kurdsko-turecký konflikt aktuálně řeší základní otázku: jaká je nyní dominantní ideologie v řadách PYD/YPG? Je to převážně kurdský etnonacionalismus anebo levicová ideologie? Před tureckým vpádem byly politické síly jasné. Vedení původní PKK v pohoří Qandil zastávalo levicové radikální postoje a orientovalo se spíše na Rusko. Vedení v Rojavě pak preferovalo spíše orientaci na USA a kurský etnonacionalismus.  Situace se nyní zdá v Rojavě rozdělená. Radikální tábor tvrdí, že Rojava by měla být ostrov revoluce na Blízkém východě ve smyslu učení Öcalana a poukazuje na zradu USA. Ovšem mnoho kurdských představitelů si také myslí, že levicová radikální ideologie projektu Rojava uškodila.

Samotný velitel YPG Mazlum Kobane se zdá snaží stále spolupracovat s USA a přesvědčit je, aby Sýrii neopouštěli a odmítá vyjednávání s Tureckem. Z tureckých zdrojů nyní přicházejí informace, že původní PKK v oblasti Qandil je nyní nakloněna vyjednávání s Tureckem, a především hledá cestu ke spolupráci s Ruskem. Další se uvidí.

Více podrobností zde:

Komentuj
(Visited 114 times, 2 visits today)