Již od samého počátku vzniku tzv. Islámského státu na území Sýrie a Iráku panovalo podezření, že Turecko patřilo k podporovatelům tohoto teroristického seskupení a minimálně poskytovalo jeho bojovníkům zázemí a logistickou podporu. Existuje o tom mnoho důkazů, ovšem naprosté minimum se dostane do hlavních médií, zřejmě v obavě že prokázání spolupráce a podpora členského státu NATO teroristické organizaci vrhne špatné světlo na celou Alianci.
Italský magazín Il Fatto Quotidiano nyní přinesl důkazy o tom, že minimálně 43 členů Islámského státu zastávají významná místa mezi syrskými protivládními rebely z tzv. Svobodné Syrské Armády (FSA – nyní SNA) kteří dostávají nyní přímou vojenskou podporu od Turecka včetně dodávek nejmodernějších zbraní a výcviku. Tito tzv. rebelové kontrolují severní oblasti Sýrii jako je Afrin, Al Bab a část provincie Idlíb a mají být hlavní částí případné ozbrojené intervence proti kurdským silám SDF/YPG.
Italské nezávislé noviny Il Fatto Quotidiano vycházejí ve svém reportu z práce mezinárodní Komise pro zahraniční vztahy v Rojavě (část severní Sýrie pod kontrolou kurdských sil), která mapuje činnost bývalých členů IS zapojených do vojenských kampaní tureckého prezidenta Erdogana.
Seznam je ověřen několika nezávislými analytiky zabývajícími se syrskou občanskou válkou. Na seznamu členů IS mezi protureckými povstalci je např. Omar Abú Abdullahi, také známý jako Omar al-Shami, rodák z Palestiny bojující v řadách IS od samého vzniku Kalifátu. V roce 2017 bojoval v Aleppu a následující rok se účastnil turecké invaze do Afrinu v rámci operace Olivová ratolest a podílel se v rámci FSA na obsazení města Jindires. Jeho „kariéra“ od IS k FSA je ověřena analytikem Ramanem Ghavami.
Seznam, který má list Il Fatto Quotidiano k dispozici poskytuje podrobné údaje u každého jména včetně bývalého zařazení u IS, aktuální pozice u FSA a někdy i další údaje jako je původ, kmen, rodina či fotografie. Na prvním místě má být Abu al-Baraa al-Ansari, bývalý velitel IS v Deir el-Zor, který v roce 2018 přešel ke skupině FSA Ahrar-al-Sharqiya, která se dle Amnesty International podílí velkým způsobem na porušování lidských práv v okupovaném Afrinu. Na druhém místě seznamu je údajně Basil Nayef al-Shehab, velitel jednotky IS z bojů proti YPG v Kobane a nyní velitel protureckých džihádistických milicí Divize sultána Murada, které jsou podezřelé ze zločinů proti lidskosti včetně vražd civilistů a násilného prosazování práva Šária mezi obyvatelstvem.
Výzkumu Colina P. Clarka , člena Suofanova centra a analytika v Rand Corporation, mezi vrchními členy velení jedné z brigád FSA v oblasti mezi Al-Bab a Afrinem, divizí Hamza slouží bývalý bojovník islámského státu Seyf Ebu Bekir. Novináři potvrzují aktivitu Bekira mezi bojovníky IS před 3 lety vždy v oblasti Al Bab.
Překvapilo mně, když jsem viděl první obrázky bojovníků IS od roku 2013 do začátku roku 2014 na tancích a s těžkými zbraněmi poblíž tureckých hranic a kteří na hranici zdravili Tureckou armádu“ vzpomíná Francesco Strazzari , profesor mezinárodních vztahů na Scuola Superiore Sant’Anna v Pise. „Je zřejmé, že bývalí členové Daesh (IS) byli mezi skupinami podporovanými vládou v Ankaře. Nestalo se to ale pouze s IS, ale také s přidruženými rebeli z Ahrar al-Sham a syrskou součástí al-Káidy,“ potvrzuje. „Turecko je převzalo a umístilo do pomocných vojenských jednotek anebo rovnou prvosledových bojových jednotek, což zaručovalo výhody jejich rodinám. Na druhou stranu, pro Erdogana to byl zásadní zápas, který se odehrál mezi Afrinem a Azazem, protože to zabránilo Kurdům ve sjednocení jejich území na severovýchodě země “, dodává profesor.
“Poté, co byl poražen IS, někteří jeho bojovníci se vydali opačným směrem po cestách, které jim před lety umožnily vstoupit do islámského státu“ – říká Thomas McClure , nezávislý výzkumník v informačním centru Rojava. Ankarská vláda je oficiálně součástí mezinárodní koalice proti ISIS ale pravda je, že sponzoruje terorismus financováním tisíců džihádistických bojovníků. Z toho, co jsme se dozvěděli, turecká zpravodajská služba (MIT) s nimi denně spolupracuje “.
Šéfem mezinárodní anti-ISIS koalice byl přes čtyři roky do konce roku 2018 americký diplomat Brett McGurk, který rezignoval ihned po oznámení Donalda Trumpa, že chce stáhnout americké jednotky ze Sýrie. McGurk vzpomíná, jak v rámci svoji činnosti přednesl požadavky Obamovy administrativy namířené proti vládě v Ankaře, aby Turecko více kontrolovalo hranice se Sýrií, protože „bojovníci IS a související válečný materiál volně procházel z jednoho státu do druhého“. Ale Erdogan neudělal nic. O několik měsíců později, na začátku roku 2015, odmítl vyhovět naší žádosti o uzavření hranic v blízkosti měst, jako je Tal Abyad, které se stalo logistickým centrem islámského státu. “Turecká armáda nyní spolupracuje s islamistickými spojenci v regionu Afrinu a Al Bab který obsadila a to nikoli z důvodu národní bezpečnosti, ale s ambicí rozšířit turecké státní hranice“. Při četných schůzkách, které jsem měl s Erdoganem jsem slyšel, jak popisuje 650 kilometrů, které sahají z Aleppa do Mosulu, jako „tureckou bezpečnostní zónu“. McGurk ale dodává, že cílem Ankary byla též touha po severu Sýrie destabilizovaném silnou přítomností Kalifátu a poukazuje na současné nebezpečí: „Turecká invaze do severní Sýrie, kromě masivního útěk obyvatel by vytvořila bezpečnostní vakuum, ve které by džihádistické skupiny, jako je ISIS, našli znovu úrodnou půdu pro svůj růst“.
