Členské státy NATO a další významní pozvaní hosté se zúčastnili slavnostního ceremoniálu střídání velení Severoatlantické aliance a jmenování generála US Airforce Toda Wolterse vrchním velitelem jednotek NATO v Evropě; s vyjímkou jedné země. Turecko se odmítlo zúčastnit oficiální ceremonie údajně proto, že mezi pozvanými byli představitelé Kypru – tedy oficiální tzv. řecké části. Úředníci NATO neúčast Turecka omlouvají administrativní chybou, protože pozvali na ceremonii všechny členské země EU, ale Turečtí zástupci se odmítli akce NATO zúčastnit s tím, že to velení NATO udělalo schválně a nemohlo jít o chybu.
Turecké diplomatické zdroje u NATO ovšem naznačují, že se jedná o hlubší problém, než jen neúčast na oficiálních akcích. Turecko je rozlobeno postojem USA k dodávce stíhaček F-35 a pozvání nepřátelské země Kypr bylo jen vrcholek vzájemné nedůvěry, kterou napravit bude trvat dlouho. Turečtí státní představitelé to v médiích komentují jako „nezodpovědné jednání vedení NATO ….a neprominutelnou chybu..“.
Podle zdrojů z velení NATO je více než 100 tureckých vojenských zástupců v NATO již nějakou dobu drženo mimo utajované informace a je jim odmítán přístup na důležitá jednání zejména o protiletadlové a protiraketové obraně, schůzky zpravodajských důstojníků či výzvědných brífinků.
Jen pár dní poté navštívil šéf NATO Istanbul a snažil se tureckého prezidenta Erdogana osobně přesvědčit, aby odmítl nákup ruského systému PVO S-400. Diplomatické zdroje v NATO potvrdily, že Stoltenberg měl velké obavy, že turecká akvizice těžce poškodí celou severoatlantickou Alianci. Některé zdroje, například v německých médiích tvrdí, že Turecko nákup S-400 odložilo, nicméně toto nelze potvrdit. Ba naopak, analytici chápající současný turecký režim se domnívají, že Erdogan nemůže z nákupu couvnout, aniž by ztratil tvář mezi svými podporovateli. Turecké zdroje též potvrzují, že počátkem června přijedou první ruští technici a začnou s vybíráním místa a konstrukcí základů pro raketové baterie. Další zatím nepotvrzené informace hovoří o tom, že prvních cca 100 tureckých vojáků a důstojníků odjede koncem května do Ruska, aby prodělali půlroční výcvik v ovládání systému S-400. Pokud se nákup realizuje, je pravděpodobné, že turečtí představitelé v NATO budou oficiálně vyloučeni z užších bezpečnostních a zpravodajských porad.
Další extrémně citlivý problém vztahů mezi USA a Tureckem hrozící velkou eskalací je plánované zařazení radikálního islámského Muslimského bratrstva mezi teroristické organizace. Turecký režim je známý tím, že má velmi blízko právě k Muslimskému bratrstvu (MB). Tisíce významných členů MB našlo v posledních letech azyl právě v Turecku a těší se velké podpoře tamního režimu. Turecko dlouhá léta využívalo podporu MB po celém světě a zejména na Blízkém Východě s cílem využít této organizace k získání rozhodujícího vlivu. Avšak řada revolucí během tzv. arabského jara svrhla režimy MB v řadě zemí a zmařila tak turecké plány. Obdobně skončily turecké plány s podporou povstaleckým frakcím MB v Sýrii, problém má tzv. oficiální libyjská vláda GNA, která je pod značným vlivem MB a je podporována Tureckem a v neposlední řadě padl proturecký režim diktátora Omara al-Bašíra v Súdánu. Toto ve zhatilo turecké plány, které erdoganův režim s Muslimským bratrstvem měl.
Turecké vztahy s MB sahají daleko do minulosti, v 60tých letech během studené války Turci společně se CIA podporovali MB v boji proti narůstajícímu sovětskému vlivu v arabských zemích, v 70tých letech Turecko spolupracovalo s izraelským Mossadem proti národně-socialistickému baasistickému režimu v Sýrii. Řada členů MB, kteří se podíleli na povstání v syrské provincii Hama v roce 1982, bylo vycvičeno právě v Turecku. Mnozí členové MB, kteří po brutálním zmasakrování povstání otcem současného syrského prezidenta uprchli právě do Turecka, se ideologicky podíleli na zformování předchůdců současné vládní strany AKP.
Zatímco západ, respektive CIA, tureckou podporu MB toleroval či podporoval, je MB považováno v zemích Zálivu a zejména v Saúdské Arábii jako ohrožení jejich režimů. Zde je vidět fundament konfliktu mezi těmito jinak sunnitskými a převážně arabskými zeměmi. Zatímco MB se podílí více či méně na vládě v zemích jako je například právě Turecko, Katar či částečně Kuvajt, tak v Saúdské Arábii a Emirátech je MB považováno za teroristickou organizaci. Zde též pramení americká snaha oficiálně zařadit MB na seznam teroristických organizací, současný americký prezident Trump to údajně slíbil královské saúdskoarabské rodině a spekuluje se, že výměnou za zlepšení vztahů Saúdské Arábie s Izraelem.
Tedy zařazení Muslimského bratrstva mezi teroristické organizace zasadí Turecku ještě větší úder než bojkot dodávky stíhaček F-35. Jakkoliv analytici hovoří o tom, že prokazovat někomu členství v tak volné organizaci jako je MB bude velmi problematické, tak součástí zapsání na list teroristických organizací přináší i tvrdé ekonomické sankce které silně postihnou i velmi blízký okruh tureckého prezidenta.
Lze tedy očekávat spíše další drolení členství Turecka v NATO než zlepšení vztahů.
