V Moskvě roste znepokojení a napětí ohledně kroků a chování Turecka v severní Sýrii. Rusko aktivně podporuje aktuální ofenzivu režimu syrského prezidenta Bašára Assada oproti džihádistickým jednotkám v provincii Idlíb jako indikaci reakce na pokračování rozhovorů Turecka a USA ohledně situace na severovýchodě Sýrie. Trpělivost Kremlu s tureckým balancováním mezi oběma velmocemi je dle analytiků velmi napjatá.
Ankara během minulého roku iniciovala diplomatické vyjednávání, které vedlo k vytvoření demilitarizované nárazníkové zóny mezi tzv. rebely držené oblasti provincie Idlíb a syrským režimem což bylo podepsáno 17. září v Soči. Dohoda garantovaná Ruskem a Tureckem měla vytvořit podmínky pro zprovoznění pro syrskou vládu klíčové komunikace M4 mezi provinciemi Latakia a Aleppo a M5 mezi Allepo a Damaškem. Turecko se zavázalo přesvědčit syrskou odnož Al-Kaidy (HTS) aby opustili demilitarizovanou zónu do konce roku 2018 – to se však nestalo. Naopak, Al-Kaida (HTS) nejenomže neopustila nárazníkovou zónu, ale v podstatě ovládla naprostou většinu území provincie Idlíb. Džihádisté z HTS začali taktéž významně ohrožovat ruské vojenské základny a pozice v provincii Latakia, což vedlo nevyhnutelně k zahájení nejdříve ruského bombardování a následně k operaci SAA.
Vzhledem k selhání Ankary zajistit v Soči domluvený pořádek Moskva otevřeně začala podporovat postup SAA a veřejně tvrdí, že „nastal čas pro vojenské řešení“. Každopádně je dobré poznamenat si dva důležité okamžiky od začátku ofenzívy SAA v provincii Idlíb. Za prvé, intenzita leteckých úderů významně poklesla kolem 8 dubna, kdy proběhlo setkání mezi prezidenty Putinem a Erdoganem. Za druhé, Rusko stáhlo své jednotky z oblasti Tel Rifát v severním Aleppu na hranicích s okupovaným Afrinem. Obě akce lze evidentně chápat jako gesto dobré vůle vůči Turecku a nabídka, že Rusko je ochotno dělat kompromisy ke zmírnění jeho znepokojení ohledně aktivity v provincii Idlíb.
Ovšem další vývoj situace ukazuje, že Turecko zřejmě vyčerpalo trpělivost Moskvy. Turecké balancování mezi Ruskem a USA pravděpodobně přesáhlo kritickou mez, a to u obou velmocí. Turecko chce získat vše a počítá se svojí nenahraditelností. Ve snaze zlikvidovat kurdské jednotky YPG a omezit kurdskou samostatnost na severu Sýrie se Turecko snaží prosadit demilitarizaci provincie Idlíb což je však zcela v přímém rozporu získat podporu místních džihádistů k útoku FSA na oblasti pod kontrolou SDF. Taktéž turecká spolupráce s Ruskem je v přímém rozporu ser snahou o dialog s USA ve snaze vystrnadit armádu USA z oblastí severní Sýrie.
Někteří analytici tvrdí, že aktuální ofenzíva SAA v provincii Idlíb je Assadova snaha narušit rusko-turecké „souznění“ ovšem je zcela nepravděpodobné, že takováto velká operace by mohla být spuštěna bez ruského svolení – nemluvě o leteckých útocích RuAF. Ofenzíva v provincii Idlíb je tedy ruskými slovy řečeno, že nebude dovolena jakákoliv změna hry ve prospěch USA. Načasování taktéž zapadá do probíhajících nových rozhovorů mezi Tureckem a USA/NATO. Některé informace se neustále objevují, že turecká akvizice systému S-400 byla odložena či dokonce zrušena ale Turecko to vždy silně odmítlo.
Bude zajímavé sledovat další vývoj vztahů Turecka s Ruskem potažmo USA, ovšem situace se dále vyvíjí. Špice tygřích jednotek SAA přinesly boje do samé blízkosti turecké vojenské základny Č.12 a 5 května jednotky SAA napadly (otravovaly) dělostřeleckou palbou tureckou základnu Č.10, kdy zhruba 4 turečtí vojáci byli zraněni. 12 května byla ostřelována další turecká vojenská základna a Damašek ihned vydal oficiální stanovisko, že se jednalo o „nešťastnou“ náhodu a neúmyslný čin, což dle pozorovatelů téměř vždy znamená, že palba byla cíleně naplánovaná.
Navíc aktuální ofenzíva SAA vyvolala masivní pohyb uprchlíků, kteří se snaží uniknout z bojové zóny. Turecko tak bude ohroženo i uprchlickou vlnou, byť v mezidobí od prvních vln opevnilo své hranice se Sýrií betonovou zdí.
Turecká nečinnost v provincii Idlíb je dostala do nemilé situace. Pokud dojde k pokračování ofenzívy SAA za podpory Ruska, bude se muset Turecko rozhodnout, neboť jeho vojáci budou chyceni do „křížové palby“ obou bojujících stran. Buďto své vojáky ohrozí anebo je stáhne ale to bude mít velmi negativní dopad na Erdoganovu prestiž mezi džihádisty.
