Rozhovor s velvyslancem IS v Turecku

Server „Homeland Security Today“ (který má blízko k lidem z amerického ministerstva pro domácí bezpečnost) zveřejnil článek novinářky a poradkyně pro otázky terorismu Anne Speckhardové, popisující rozhovor s bývalým velvyslancem a Emírem Islámského státu v Sýrii a Levantě (IS – ISIS). Pětihodinový rozhovor s Emírem Abu Mansour al Maghrebi, který je v zajetí YPG, proběhl letos v únoru.
Abu Mansour al Maghrebi, bývalý elektro inženýr z Maroka, přišel do Sýrie v roce 2013 a sám říká při vzpomínkách na svoji službu v IS: „Moje práce byly Mezinárodní vztahy ..a měl jsem na starosti vztahy s tureckou tajnou službou …. vše vlastně začalo prací na hranicích…“ říká, když popisuje jaká cesta ho dovedla až k pozici Emíra IS a „velvyslance“ v Turecku.
Abu Mansour přijel do Sýrie v roce 2013 přes Casablanku, Istanbul a jižní hranice Turecka s cílem pomoci muslimům zbavit se tyranského režimu Bášára Asada a vytvořit islámský stát, kde by muslimové žili dle islámského práva šária. Jeho první zastávka byl Idlíb, kde právě začaly střety mezi Frontou al Nusra a nově vzniklým IS. Abu Mansour skončil na straně IS a byla mu určena práce na syrské straně turecké hranice. „Můj job bylo řídit operativce přijímající zahraniční bojovníky IS“ vysvětluje s odkazem na sít agentů, kteří zajišťovali cizincům cestu z Istanbulu na turecké hranice, do měst Gaziantep, Antakya, Sanliurfa atd. „Většina z nich byla placena přímo IS“ říká ale ihned dodává, že „většina z těch na turecké straně to dělala pro peníze, a nikoliv z ideologie či příslušnosti k IS“. Co se týče zahraničních bojovníků v IS Abu Mansour dodává: „přicházeli z nejrůznějších zemí, většina ale ze severní Afriky….Evropanů nebyl velký počet asi 4000 celkem, nejvíce jich bylo z Tuniska – 13 000, 4 000 z Maroka, málo bojovníků – méně než 1 000 přišlo z Libye, neboť tam byla vlastní bojová fronta IS, hovoříme ale jen o roce 2015“. „Během let, kdy jsem vše řídil, tedy 2014-15 přišlo zhruba 40 000 zahraničních bojovníků“ říká. Na přímou otázku, zda byl Emír Islámského státu Abu Mansour hrdě odpovídá: „Ano, na začátku jsem pouze evidoval příchozí, ale pak jsem vše řídil, ano byl jsem Emír“.
Následně přesně popisuje velmi organizovaný způsob, jakým IS třídil a rozmísťoval příchozí, dle jejich schopností. „Pokud přicházely ženy, byly rozděleny dle toho, zda jsou se svými manželi či jsou svobodné, ty svobodné byly poslány do zařízení pro signles ty, které přišly se svými muži, byly ubytovány a zaopatřeny, dokud jejich manželé neprošli výcvikem“. Každý příchozí cizinec byl nejdříve vyslán do výcvikového tábora, kde obdržel základní tréning a také náboženské lekce takfir, které jim měly ospravedlnit případné násilnosti vůči nepřátelům.
Co se týče sebevražedných útočníků (martyr) Abu Mansour říká: „byla speciální centra na jejich výcvik ale ti, kteří se chtěli obětovat (spáchat sebevražedný atentát) přicházeli hojně zejména v počátcích IS …. Přišlo zhruba 5 000 sebevražedných atentátníků, které jsem rozmístil do příslušných center …. Bylo centrální místo v Rakkce, kde se sebevražedné mise řídily, to už ale nebyl můj Job“. Dle Abu Mansoura počet zájemců o sebevražedné mise klesl, jakmile se situace stabilizovala, pak prý přicházeli zejména lidé, kteří chtěli pod IS hlavně žít. Na přímou otázku, zda někteří příchozí dostali úkol se vrátit do svých původních zemí a tam útočit, Abu Mansour dodává, že on měl na starosti jen jejich příchod, pokud byl někdo vyslán zpět, měla to na starosti Rakka a on o tom neví.
Po zahájení útoků na IS byl Abu Mansour povolán do hlavního města Rakka, kde dostal na starosti zahraniční vztahy IS a to zejména s Tureckem. „Měl jsem přímé kontakty s tureckou tajnou službou MIT, měli jsme mnoho schůzek, často každý týden, scházeli jsme se s oficiálními tureckými představiteli, často s tajnou službou nebo představiteli armády“ říká. „Schůzky s Turky byly většinou na jejich vojenských základnách přímo v kancelářích, nechali mně přejít hranice kde na mně čekal vůz s doprovodem a ochranou, mně doprovázel můj tým dvou-tří lidí a já jsem vše řídil“ říká Abu Mansour. „Ze začátku jsem nebyl Big Guy, jednání byla často tvrdá ale byla vždy řízena společnými zájmy obou stran, po nějaké době jsem se však naučil diplomacii a způsobu jednání, jak pro IS dosáhnout na turecké straně největší výhody“ vysvětluje. „Dostával jsem příkazy k jednání přímo od Majlis al Shura, Mohamed Hodoud an Iraqi“ říká. Šura IS byl nejvyšší orgán, oni vytvářeli strategie vyjednávání a jmenovali delegáty. Ohledně Abu Bakr al Baghdadího ale říká, že ho viděl jen na krátkou chvilku, což je ovšem mnohem více než jakýkoliv další vedoucí kádr, kterého autoři vyslýchali (zhruba 141 nejvyšších členů IS).
Co se týče vztahů s Tureckem Abu Mansour vysvětluje: „nebyly tam žádné převody peněz, jednání byla vedena s cílem oboustranných benefitů, cílem Turecka byla kontrola hranic“. Dodává, že však v zásadě Turecku nešlo jen o kontrolu a zabezpečení hranic, ale chtělo o mnoho více. Turci chtěli od počátku vše, nejen zničení Kurdů ale především veškeré území od Kessabu (nejsevernější bod Sýrie) po Mosul. „To je ta Erdoganova islamistická ideologie, oni říkali, že chtějí kontrolovat hranice, ale chtěli vždy získat celou severní Sýrii“ vysvětluje Abu Mansour, „chtěli vše co patřilo kdysi pod osmanské impérium“. Abu Mansour dále říká, že toto byl základ Erdoganovy politiky nicméně tu nesdíleli všichni turečtí představitelé, se kterými jednal: „někteří chtěli jen zničit PKK, byli vystrašeni možností, že by Kurdové ustanovili svůj stát…. a jelikož patřili do NATO, nemohli zničit Kurdy přímo, a proto si vybrali IS jako svůj nástroj“.
Ze strany IS pak byl benefit to, že měl chráněnou severní hranici a možnost používat turecké území pro své účely. Abu Mansour říká „zhruba 300 km hranic bylo chráněno před útoky, a to byly velká výhoda, dále byla spousta dohod a hranice byly pro nás otevřeny“ a dodává: „například existovala dohoda s Tureckem o léčení bojovníků IS v tureckých nemocnicích, oni nepotřebovali ani pasy, nikdo se neptal na identitu, stačilo překročit hranice a na turecké straně čekali již sanitky.“ V Turecku bylo mnoho doktorů, kteří nenáviděli Bašára Asada a MIT měla přehled o jakékoliv naléhavé situaci a pokud bylo třeba, ihned rozmísťovali u hranic sanitky, které převážely bojovníky IS do tureckých nemocnic. Léčení platil přímo IS, ale jak Abu Mansour říká „mnohé turecké státní nemocnice léčily bojovníky IS zdarma“.
Co se týče dodávek zbraní říká Abu Mansour, že „nebylo třeba aby si z Turecka kupovali zbraně, on o ničem takovém neví“ a vysvětluje, že „IS měl měsíční příjem z prodeje ropy přes 14 miliónů dolarů a mohl si koupit jakékoliv zbraně které potřeboval na černém trhu, nejvíce zbraní kupoval IS od skupin syrské opozice FSA – vojáci FSA prodávali zbraně často jen za cigarety, zbytek dodaly nejrůznější mafie a překupníci“.
Abu Mansour se tak stal logicky v podstatě velvyslanec IS u tureckého státu. Jak sám říká, jeho důležitý úkol bylo též zajištění pravidelných dodávek vody z Turecka na území pod kontrolou IS. Vysvětluje, že IS nešlo ani tak o zajištění elektrické energie jako o vodu k zavlažování – elektrické energie mělo dostatek díky jiným zdrojům jako ropné elektrárny. K tomu dodává zajímavost, že vodní elektrárna na přehradě Tabqa byla pod společnou správou jak IS tak asadových specialistů, například při spojeneckém bombardování byli zabiti na této přehradě právě lidé syrského režimu, kteří o přehradu pečovali a nikoliv IS.
Co se týče prodeje ropy Abu Mansour říká, že „většina IS ropy se prodávala v Turecku, pouze malá část u syrského režimu Bašára Asada“ a dále říká, že ačkoliv se všeobecně předpokládá, že na prodeji ropy IS zbohatl Erdoganův syn tak „prodej ropy IS v Turecku byl organizován pomocí sítě prostředníků, nad kterou neměl IS kontrolu – překupníci pocházeli též od syrského režimu“.
Abu Mansour dále objasňuje svoji roli při vyjednání propuštění tureckých diplomatů, kteří zůstali po obsazení Mosulu – byli vyměněni za zhruba 500 v Turecku zajatých členů IS. Ohledně tureckých vojáků, kteří byli údajně zajati IS při strážení hrobu Suljmána Šáha, ale tvrdí, že šlo o normální vystřídání jak bylo běžné každých 6 měsíců, ale Turecko to střídání publikovalo jako osvobození vojáků před IS. K tomu Abu Mansour říká, že Turecko v roce 2014 se snažilo hrát se západem dvojí hru, kdy na jedné straně umožňovalo přísun zahraničních vojáků do IS, ale na straně druhé předstíralo, že to potlačuje. K tomu dodává: „Turecko chtělo, aby přísun zahraničních bojovníků do IS byl plynulý a bez problémů, po mně jen chtěli abych jim sděloval, kdo, kdy a kde do Sýrie přišel, dokonce nám radili jak máme vypadat nenápadně, kdy a kde a jaké skupiny mají hranice přecházet, přicházejte beze zbraní a bez dlouhých vousů, choďte skrytě apod.“ „Například byl velký problém s bratry z EU kvůli jejich vousům, bylo hned jasné ke komu patří, museli jsme je míchat se Syřany aby to vypadalo nenápadně“ dodává Abu Mansour. V článku se dále píše, že příchozím byly již v Istanbulu dávány falešné syrské pasy, aby mohli nerušeně dorazit do oblastí pod kontrolou IS.
S tureckou stranou se jednalo jednou v Sýrii a pak zase v Turecku, vždy blízko hranic. Ale v roce 2016 byl Abu Mansour požádán, aby se přestěhoval přímo do Ankary a zde řešil problémy IS. Bylo mu řečeno, že se zde setká možná i přímo s Erdoganem. Abu Mansour byl ubytován v konspirační vile turecké tajné služby a zde zůstal jeden týden. Jednání s Tureckem bylo jednou dole, jednou nahoře, stejně jako existovaly různé frakce v IS. Po událostech v Manbij (obsazení jednotkami YPG pozn.) Turecko začalo požadovat po IS nárazníkovou zónu o šířce 10 km a délce 60 km podél společných hranic, kdy by byla bezletová zóna. Pak se začaly vztahy mezi IS a Tureckem zhoršovat.
Na otázku, jak došlo k útokům IS v Turecku a proč Abu Mansour odpovídá: „bombové útoky IS v Turecku nebyly politické, bylo to řízeno přímo z Rakky, já si myslím, že to provedli agenti turecké MIT uvnitř externích vedoucích frakcí IS, protože například útok na letiště nebyl v zájmu IS, většina příchozích přicházela právě skrze toto letiště, ale turečtí agenti v IS chtěli zaútočit na Turecko anebo byli pod vlivem jiné skupiny, která chtěla narušit vztahy mezi IS a Tureckem“. „Rozkazy na tyto útoky IS v Turecky přišly od těchto agentů MIT v IS ale ne od našeho politického křídla, oni nechtěli poškodit Erdogana ale jen změnit kurz Turecka v syrských otázkách, oni chtěli, aby použil svoji armádu a zaútočil proti IS a toto mělo dát k tomu příležitost“ vysvětluje Abu Mansour.
„To není konspirační teorie“ říká Abu Mansour a trvá na tom, že ještě před tím, než byl zajat YPG slyšel, že „Turecko evakuovalo z Rakky přes 40 osob, které byly součást tureckých bezpečnostních složek“. Autoři článku zdůrazňují, že ačkoliv toto, co slyšeli od Abu Mansoura může být pravda, neznamená to, že by Turecko bylo spojencem IS, tyto osoby byly zřejmě agenti, které Turecko implantovalo do IS aby tuto organizaci mělo pod kontrolou a pokud se podíváme zpět do Erdoganovy „islamistické“ minulosti, zejména do let mezi 1983-87, kdy bojoval v Afghánistánu, tak to zcela sedí k jeho politické povaze.
Celý článek v AJ s více podrobnostmi o práci velvyslance IS v Turecku zde: