Poslední informace z ekonomické oblasti naznačují, že ekonomika hospodářsky nejsilnější země EURozóny tvrdě zpomaluje. Německou ekonomiku táhne dolů především zpomalení produkce v automobilovém průmyslu. Německo v prvních měsících roku 2019 jen těsně uniklo hospodářské recesi a odborníci přiznávají, že oživení nepřijde jen tak rychle. V růstu HDP předstihla Německo dokonce historicky poprvé v EURozóně Francie, která paradoxně čelí obrovským občanským nepokojům.
Mnozí zaznamenali, že po měsících marnotratného utrácení a doslova vyhazování finančních prostředků nařídilo i české ministerstvo financí radikální program škrtů – je to pravděpodobně reakce na interní ekonomické analýzy naznačující, že německá ekonomika by se mohla propadnout do recese a s ní i ta ekonomika česká. Česká ekonomika je s tou německou silně provázána a případné problémy Německa silně postihnou i Česko – je třeba se na to zřejmě připravit.
Zatímco většina médií se soustředí na neschopnost britské vlády vyjednat nějakou formu dohody o Brexitu, což je způsobeno nejen naprostým rozkladem britské politické reprezentace ale i z velké části škodolibým chování obdobně (či snad dokonce více) neschopné reprezentace EU (která zamýšlí potrestat Brity za referendum o vystoupení i kdyby to mělo poškodit i vlastní občany), tak v Německu se rozvíjí problém, který bude mít ještě mnohem větší dopad. Německo je v současnosti považováno za nejvíce ekonomicky rizikovou oblast EU.
V čem je problém a hrozba? Propad Německa do recese by vážně postihl nejen Českou republiku ale především celou EU a negativní dopad by byl i na celý svět. Celosvětová ekonomika by se zřejmě zpomalila, byť zřejmě země jako je USA by z toho vyšly, díky v poslední době přijatým opatřením administrativy Donalda Trumpa, mnohem lépe.
To jsou ovšem jen ekonomické dopady. Mnohem větší a závažnější by byly v případě pádu Německa do recese sociální a politické problémy, kterým by země musela čelit. Především je nutno počítat s protesty a nárůstem nespokojenosti v nejvíce zasažených místech. Dále je otázka, zda bude Německo schopno nadále financovat velkorysý azylový systém a zda nedojde k porušení tzv. sociálního smíru, který nyní v Německu panuje a který umožňuje funkčnost německé korporativní ekonomiky. Minimálně je třeba počítat s nárůstem hlasů pro radikálnější politické strany.
Je zřejmé, že krize přijde, na tom se shodují téměř všichni, je jen otázka jak velká a dlouhá bude. Současné politické vedení není schopné této krizi zabránit, řeší spoustu protichůdných problémů, kde nelze najít kompromis. Ekonomika v EU se zatím stále více podobá rozjeté parní lokomotivě, kde se plnými lopatami přikládá pod kotel (měnová politika) ale zároveň strojvůdce celou vahou visí na brzdách (regulace a ideologické omezování). Výsledkem může být exploze kotle parní lokomotivy – což je v praxi destabilizace bezpečnostního prostředí v EU. Historicky je zde precedent z 30tých let.
