NATO umírá? Podobný nadpis by si donedávna zasloužil odsouzení a zařazení do tzv. proruských dezinformačních Fake News. Bohužel tento nadpis přinesl renomovaný deník The Wall Street Journal. Článek významného komentátora deníku WSJ Waltera Russella Meada se zamýšlí nad aktuálním stavem této Severoatlantické Aliance a popisuje její nelichotivou situaci.
Mead dochází k závěru, že v okamžiku kdy se Němci rozhodli držet obranné výdaje do 1,25 % HDP během min. příštích pěti let, je podle něho faktický konec NATO neodvratitelný. Němci nemají žádné ekonomické problémy, vysmívají se USA (NATO) ale především dokazují, že NATO pro ně již není prioritou a nehodlají tak plnit smluvní závazky.
Jako další důvody „brzkého“ konce NATO vidí též nesoudržnost členů – poukazuje zejména na německou spolupráci s Ruskem při výstavbě plynovodu Nord Stream, turecký nákup ruské techniky jako je systém S-400 či italské dohody s Čínou. Dále WSJ kritizuje byrokracii v Alianci, která je zavalena nadměrným papírováním, stovkami placených generálů, kvantem velvyslanců a tisícovkami nic-neprodukujících úředníků. Tvrdí, že byrokratická mašinérie pojede dál, pokud jí někdo bude schopen platit, ale realita Alianci dříve či později dožene.
Podle Russella Meada je v současnosti jediná činnost NATO experiment, jak dlouho můžou byrokraté udržet Alianci v chodu, když ani její členové jí už nevěří.
K tomu poznámka SM: Již několik let kritizujeme negativní tendence v NATO, zejména byrokraticky a ideologicky podmíněné rozšiřování aniž členové sdílejí stejné zájmy a myšlenky. Je pravděpodobné, že některé články o NATO byly trnem v oku různých zejména levicových aktivistů a vedle akcí tureckých fašistů mohly stát také za zablokováním účtů našich autorů na Facebooku. Ale bohužel cenzurování názorů či vystrašené trestání různých projevů kdejakých individuí, jako je vystrkování zadků na alianční vojáky, situaci nezlepší. Co se týče Německa, je zcela zřejmé, že to vidí svoji budoucnost v evropském vojenském svazku a ve spolupráci s Francií a nikoliv s USA.
Česká republika je ale taktéž vinna, nikdy své závazky neplnila a nepochybně akce, ve své podstatě jdoucí proti zájmům NATO – jako byl například korupční nákup resp. pronájem stíhaček ze země mimo NATO, nebudou zapomenuty, ačkoliv by si to naši hodnostáři přáli. A vylučování členů největší opoziční strany za kritiku mise v Afghánistánu v době, kdy její člen, bez kterého nemůže aliance reálně fungovat, jedná o míru a stažení jednotek, jen dokládá ono krylovské „kupčíci vyděšení hledí do misálů“.
Pro politické představitele ČR po mnohá desetiletí sloužilo členství v NATO jen jako alibi pro jejich kradení a loupení z armádního rozpočtu. Neexistuje snad žádná akvizice rezortu obrany, která by nenesla minimálně podezření z korupce. A za to jsou zodpovědné veškeré politické strany, které byly u moci a které nyní zuřivě napadají každého, kdo by se chtěl o NATO byť slůvkem otřít. Nervozita a potlačení jakékoliv kritiky NATO je dokladem, že nejistota opravdu stoupá a v těchto případech vždy prvotně stoupá zejména slovní ujišťování.
Již delší dobu varujeme, že samotné členství v NATO není samo o sobě žádnou zárukou bezpečí či svobody. Článek 5 není žádný vynutitelný závazek (možná jen, že by šlo si stěžovat na hl. nádraží) a i kdyby byl, stačí si bolestně připomenout roky 1938/39, kdy jsme měli garance bezpečnosti ještě zřetelněji uznané. Jakékoliv smluvní závazky v mezinárodních smlouvách a to zejména ty bezpečnostní, jsou platné jen do té doby, pokud je strany chtějí dodržovat – zeptejte se na to Ukrajiny. Prvotní základ bezpečnosti je dodržování závazků a mezinárodního práva, transparentní politika bez dvojího metru a společné zájmy (a to poslední bychom dvakrát podtrhli).
Ovšem článek WSJ nenaznačuje, že NATO se opravdu na 100% rozpadne, nicméně ty znaky které vidíme jsou obdobné jako v EU a článek jen potvrzuje, že si jich všímá i někdo jiný než my. Každopádně, každý seriózní politik v ČR by měl mít plán, co se stane v případě, že NATO přestane plnit svůj účel – což nutně nemusí znamenat, že se někde pohlaváři sejdou a NATO zruší či snad lid v referendu schválí vystoupení. K tomu stačí, když klíčoví členové vyjádří neochotu nadále své závazky plnit – pak ČR zbude opravdu jen jít si stěžovat na to Hlavní Nádraží.
