Většina médií konstatovala, že se novým venezuelským prezidentem stal předseda parlamentu Juan Guaidó a že ho uznala za legitimního prezidenta velká část tzv. západních států v čele s USA. Proruské státy jako Írán či Turecko ale uznávají jako prezidenta Venezuely pouze Nicoláse Madura a víceméně levicová média hovoří, že pouze Maduro je legitimním prezidentem a pro Guaida nikdo nehlasoval.
Podstata sporu je ale víceméně jednoduchá a z pohledu demokratických pravidel je možná Guaido opravdu více legitimním prezidentem než socialistický Maduro.
Vše začalo v roce 2015, kdy proběhly ve Venezuele poslední víceméně legální parlamentní volby. V těchto volbách s rekordní účastí přes 70% vyhrála po dlouhé době dominance socialistického hnutí tzv. chavézistů opoziční Kulatý stůl demokratické jednoty, španělsky Mesa de la Unidad Democrática (MUD).
MUD získala parlamentní většinu a netajila se cílem vyhlásit referendum o ukončení mandátu prezidenta Madura. Ten zareagoval tím, že jím kontrolovaný nejvyšší soud zbavil parlament pravomocí a pomocí nově vytvořeného tzv. „Ústavodárného shromáždění“ do kterého si Maduro dosadil své přívržence, vyvolal nelegitimní prezidentské volby v roce 2018, které opozice z důvodu podezření na připravené manipulace bojkotovala. Již toto vyvolalo velké protesty a vzpouru malé části vojáků a policistů, jak referovalo v minulém roce i SM.
Maduro byl v nelegitimních volbách přirozeně zvolen ale parlament ho za prezidenta neuznal. Naopak v lednu 2019 parlament zvolil svého předsedu jako „zastupujícího“ dočasného prezidenta Venezuely. Parlament se opírá o platnou venezuelskou ústavu, která mu umožňuje jmenovat prezidenta, pokud oficiální prezident neexistuje či nemůže vykonávat úřad.
Jedná se tedy o spor mezi mocí výkonnou a zákonodárnou, kdy se prezident snaží zrušit legálně zvolený parlament. Z tohoto pohledu opravdu více legitimní může být prezident jmenovaný parlamentem.
Více např. zde:
