Příběh jak ze špionážních románů přinesl server projektu Meduza. Bývalý taxikář z Vladivostoku Alexej Filippov chtěl celý život být členem speciálních jednotek, začal studovat tichomořský vojenský námořní institut ale brzo pochopil, že vojenským pilotem se nestane. Poté chvíli pracoval pro MV a snil, že bude bojovat proti zločinu, za rok služby se ale dostal maximálně k vyklízení nelegálních heren. Stal se taxikářem ve Vladivostoku ale v roce 2014 začala válka na Ukrajině. Když viděl informace o vraždách proruských aktivistů v Oděse a bombardování civilních čtvrtí ukrajinským letectvem rozhodl pomoci „Novoruským“ povstalcům na Donbasu.

Na VKontakte našel kontakt na člověka, který se zabýval náborem dobrovolníků pro Donbas. Vzal si dovolenou a odjel do Luhaňska. Při rozhovoru s organizátory separatistických milicí několikrát vtipkovali, že by někdo měl vstoupit do ukrajinské armády a posílat informace o pohybu a rozmístění jednotek. Po nějaké době to začali ale brát vážně. Alexej Filippov už měl se špionáží zkušenosti. V roce 2008 jako námořní kadet na žádost FSB často komunikoval s námořním důstojníkem ze Spojených států.

“Při oslavách vítezství 9. května se na průvodu se podíleli i američtí námořníci,” vzpomíná Filippov. „V té době jsem studoval angličtinu, mluvil jsem dobře a proto jsem se brzo skamarádil s americkým námořníkem. Dokonce mně ukázal svoji válečnou loď – ale jen zvenku, přirozeně. O dva dny později jsem byl pozván na pohovor na FSB a podepsal jsem dohodu o spolupráci, že s ním budu nadále komunikovat pod dohledem FSB. Chvíli jsem to dělal ale pak to skončilo. Pravděpodobně se na tom podíleli i další zaměstnanci.“ Ale od té doby Filippov z vlastního podnětu pokračoval v komunikaci s důstojníky FSB – pro možné další zajímavé úkoly.

Začátkem roku 2015 Filippov odešel na Ukrajinu. „Ve Vladivostoku jsem si koupil letenku do Moskvy, pak na přes službu která pomáhá najít spolucestující BlaBlaCar jsem našel auto které jelo do Kyjeva. Chlapci mě odvezli na hranici.“ Ruskou pohraniční kontrolou projeli bez obtíží a jakmile Filippovovi společníci odešli na celní odbavení na ukrajinské straně, sdělil ukrajinské stráži, že se chce podílet na protiteroristické operaci. Byl okamžitě zatčen a za doprovodu důstojníka odeslán do Kyjeva.

Filippov očekával, že prověrka bude rychlá a pak bude zařazen do týmu dobrovolníků. Ale důstojníci SBU mu nevěřili a nepospíchali. Byl požádán, aby podstoupil kontrolu na detektoru lži a téměř první věc na kterou se ptali bylo, zda ve Vladivostoku znal někoho se jménem Ilja Bogdanov.

Poručík Ilja Bogdanov pracoval u pohraniční stráže FSB v Primorje. Několik měsíců před Filippem odešel ze služby a přešel na Ukrajinu přišel jako prostý dobrovolník, aby poskytl veškerou pomoc pro “ukončení občanské války”. Podle “ukrajinské BBC” se Bogdanov skutečně připojil k řadám dobrovolnického praporu “Donbass” a vstoupil do „Pravého sektoru“. V dubnu 2015 získal ukrajinské občanství. Ukrajinci tvrdili, že Filippov přišel právě kvůli němu, buď mu pomáhat nebo ho zabít.

Filippov ale úspěšně přestál veškeré ukrajinské kontroly a v Kyjevě se mohl posléze svobodně pohybovat. Bylo mu ale sděleno, že na vstup do „Pravého sektoru“ a dobrovolnických jednotek potřebuje ukrajinské občanství. Nakonec byl ale Filippov odeslán do výcvikového střediska „Pravého sektoru“ na sever od Kyjeva kde se cvičili v bývalých kasárnách ukrajinské armády vojáci dobrovolnických jednotek. Zde se učil vojenským dovednostem a několik hodin týdně se zde přednášelo o ukrajinském nacionalistovi Stepanu Banderovi a jeho aktivitách.

Po té byl Filippov odeslán v rámci dobrovolnických jednotek „Pravého sektoru“ do oblasti Peski na Donbase. Zde, jak tvrdí Filippov, se setkal také s jeho krajanem Iljou Bogdanovem. Ten pracoval také v jednom z dobrovolnických praporů.

Když se  Filippov dostal na místo, kontaktoval svého koordinátora Zhuchkovského a od něho dostal ukrajinské telefonní číslo na které bylo nutné posílat všechny informace, které zjistil. Filippov si ho uložil jako Anja, neboť na něm často mluvil s dívkou. Na toto číslo předával informace skoro každý den v příštích šesti měsících. On sám se stal řidičem velitele jednoho z praporů Ruslan s volací značkou “Black”. Spolu s ním často navštěvoval různé pozice ukrajinských sil a vše předával Anje.

Problém nastal jen jednou, při návštěvě pozic pátého praporu v okolí Peska odeslal fotografie lokality na číslo Anji ale jeho velitel se náhle rozhodl na místě zůstat přes noc. I když poslal Filippov Anje informaci, že je stále na místě, v noci začalo peklo. Pátý prapor ztratil při ostřelování přes 30 lidí a Filippov se sám zachránil v podzemním sklepě – od té doby mu zvoní v uších.

Krátce na to byli dobrovolníci staženi z fronty a lidé z „Pravého sektoru“ nabídli Filippovovi aby jel do Kyjeva a připojil se k dalšímu dobrovolnickému pluku „Azov“ a stal se instruktorem taktiky což mu koordinátor z FSB schválil. Během své kariéry v ukrajinských dobrovolnických jednotkách aktivně vedl stránku “VKontakte”. Přebíral často i příspěvky Ilji Bogdanova s kritikou prezidenta Vladimíra Putina a s výzvami k jeho svržení, plány na vytvoření Red Square News s protiruskou tématikou a občas Filippov sám přidal své posty a fotografie se symboly “Pravého sektoru” a “Azova” – takže ukrajinská strana nepochybovala o jeho loajalitě. Filippov si byl jist, že “koordinátoři” z centrálního aparátu FSB vědí o jeho práci. Ukázalo se, že FSB skutečně sleduje jeho aktivity, ale ne tak, jak si to skaut dobrovolník představoval.

Na jaře roku 2016, po šesti měsících u pluku Azov, se Filippov rozhodl vrátit do Vladivostoku, zdánlivě na dovolenou a kvůli léčení. Před odchodem z Ukrajiny smazal všechny záznamy ze svých stránek na sociálních sítích. Kamarádi z Doněcké lidové republiky (DLR) mu pomohli dostat se do Charkova a odtud šel do Belgorodu. Tam ho přivítali důstojníci FSB a nabídl mu aby již zůstal v Rusku. O týden později mu oznámili, že ve Vladivostoku bylo proti němu zahájen trestní řízení dle článku 282 trestního řádu Ruské federace: “organizace činnosti extremistické organizace” a “podněcování k nenávisti nebo nepřátelství”. Celé obvinění bylo založeno na příspěvcích a zprávách na stránce Filippovovy “VKontakte” – zaměstnanci Primorsky FSB si uložili všechny screeny.

Filippov kontaktoval ihned FSB ve Vladivostoku. Tam mu bylo doporučeno napsat přiznání a na oplátku dostal ujištění, že “všechno bude zrušeno”. Souhlasil – a byl okamžitě zatčen a poslán do vězení Belgorod.

„Očekával jsem, že tam trochu posedím a budu propuštěn. Ale něco se pokazilo a já jsem byl převezen do Vladivostoku,” vzpomíná Filippov. „ Řekl jsem vyšetřovateli všechno o spolupráci s DLR, dal kontakty na Zhuchkovského a na velitele jedné z podvratných a průzkumných skupin v DLR.“ FSB slíbila Filippovovi, že v případě upřímného doznání dostane maximálně pokutu. „Tak jsem se přiznal a rozhodl se ušetřit si čas ve vězení. Připouštím, že jsem byl hloupý a naivní„ – říká Filippov. Filippov dále řekl, že “bývalý koordinátor FSB” ho navštívil v předběžném vazebním centru a Filippov se ho zeptal, proč bylo proti němu zahájeno trestní stíhání a koordinátor mu sdělil, že se jednalo o pomstu za komunikaci s bývalým členem pohraniční stráží FSB Bogdanovem. 6. srpna 2016 okresní soud Pervorechenský ve Vladivostoku odsoudil Filippovova na tři roky v trestanecké kolonii. K výkonu trestu byl poslán do Nizhny Tagil, do kolonie pro bývalé policejní důstojníky. Trest mu byl na základě odvolání snížen na necelé dva roky které si odseděl i když ruský prokurátor požadoval pět let.

Filippov se rozhodl, že pokud FSB se za něho nepostavila, nechce s ní už nic mít, varování poslal i kamarádům v DLR. Filippov tvrdí, že pokud by nebylo trestního stíhání, vrátil by se jako dobrovolník na Donbas ale nyní již nechce. Začal pracovat opět jako taxikář.

Poté, co se ukrajinští “bratři-vojáci” dozvěděli o jeho roli dvojitého agenta začali mu vyhrožovat smrtí na sociálních sítích. Ale bývalý špionážní dobrovolník tvrdí, že žádný z Ukrajinců nepřijde do Vladivostoku aby se mu pomstil.

Celý článek zde:

 

Komentuj
(Visited 54 times, 1 visits today)