Americký konzervativní dvouměsíčník The National Interest zveřejnil zajímavou analýzu politické situace na Ukrajině od profesora Politických věd z University of Rhode Island. Analýza se pokouší analyzovat možnosti nové administrativy prezidenta Bidena a výzvy, kterým bude na Ukrajině čelit.
Profesor Nicolai Petro na začátku konstatuje, že USA a tím celý Západ se na Ukrajině ocitnul v politické pasti. USA nemůže opustit svou aktuální politiku vůči Ukrajině, aniž by Rusku nabídly nezasloužené vítězství, ale nemůžou také dále v této politice pokračovat, neboť zvyšuje vnitřní rozpory a vyvolává mezi lidmi frustraci a nenávist vůči Americe.
Poprvé od svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014 a od zákazu jeho kdysi dominantní Strany regionů ukazují četné průzkumy, že její nástupce, proruská „Opoziční platforma pro život“ (Оппозиционная платформа — За жизнь, OPZZh), se stala nejpopulárnější politickou stranou na Ukrajině a předstihla stranu „Služebníka lidu“ (Sluha Narodu) prezidenta Volodymyra Zelenského a „Evropskou solidaritu“ (Європейська солідарність) bývalého prezidenta Petro Poroshenka.
Celkově na Ukrajině značně posilují proruské síly, a to i přes skutečnost, že Zelensky měl k dispozici ve svůj prospěch všechny nástroje moci, včetně podpory Západu, který pod dohledem organizace (skupiny) G7 Ambassadors’ Support Group for Ukraine, radil jeho nezkušenému týmu, koho by měl najmout a jakou politiku by měl provádět. Co by se tedy mohlo pokazit? – píše The National Interest.
Jak se ukázalo, pokazilo se na Ukrajině téměř všechno. Kombinace totální politické neschopnosti a podřízenosti západním zájmům vyústila v politické zhroucení, jaké na Ukrajině nebylo od oranžové revoluce v roce 2004. V té době se za podobných okolností vstoupil chopil úřadu tehdejší další populární miláček Západu Viktor Juščenko, aby odešel o čtyři roky později s hodnocením popularity menším než 6 procent.
Místo aby se Zelensky poučil z chyb svého předchůdce, s pomocí Západu je zdvojnásobil, rotoval ministry jako by šlo o Člověče nezlob se a pokračoval ve stejné rozporuplné nacionalistické kulturní politice, která vedla ke zklamání občanů s jeho předchůdcem. Posledním příkladem jsou nové zákony, které vstoupí v platnost 16. ledna 2021 a které zakazují vést na veřejnosti pod hrozbou pokuty rozhovory v jiném jazyce než ukrajinštině (jedinou výjimkou jsou bohoslužby). Teprve po navázání rozhovoru v ukrajinštině mohou obě strany (například v obchodě či na úřadech) přejít na jiný jazyk, pokud s tím obě strany souhlasí. Tento kuriózní zákon bezpochyby způsobí další nepokoje v zemi, kde zhruba polovina populace dává přednost ruskému jazyku a většina obyvatel považuje vládní omezení volby jazyka za porušení lidských práv (což dle mezinárodního práva nepochybně je).
Taktéž rostoucí vliv západních poradců v ukrajinské politice stal pro ukrajinskou vládu spíše problémem než přínosem. Na konci roku 2020 ukrajinský zpravodajský web Vesti vyhodnotil poradce ze skupiny G7 Ambassadors jako druhou nejvlivnější sílu ukrajinské politiky, dokonce před prezidentem Zelenským. Ačkoliv tato informace je na Ukrajině všeobecně známá, v poslední době extrémně narostl počet incidentů, kdy poradci zasahovali do téměř všech oblastí vládnutí což vytváří dojem, že Ukrajina je spíše loutková banánová republika než samostatný stát.
Zatímco lidé na Západě znají spíše jen nátlak Joe Bidena na prezidenta Porošenka, aby zastavil vyšetřování firmy Burisma (kde pracoval jeho syn) tak posledních příkladů západního vměšování je spousta.
Například zabránění odvolání šéfa Národního úřadu pro korupci poté, co ukrajinský ústavní soud prohlásil jeho jmenování neústavní; odrazování Ukrajiny od nákupu ruské vakcíny Sputnik ; zrušení dohod ukrajinské vlády z října 2020 o kybernetické bezpečnosti a telekomunikacích s Čínou a donucení Ukrajiny aby nahradila zařízení Huawei dražšími výroby firmy Cisco; nátlak na Ukrajinu, aby neprodávala svého renomovaného výrobce motorů Motor Sich čínským investorům; a dokonce i vytváření tlaku na církve v dalších zemích, aby se distancovaly od tradiční pravoslavné církve v zemi ve prospěch Ukrajinské pravoslavné církve, kterou si prezident Porošenko zřídil na pomoc své prezidentské kampani.
Taková zjevná ukrajinská podřízenost Západu začala vyvolávat nesouhlas i na nejvyšších úrovních vlády (poté, co se náměstek šéfa prezidentské kanceláře Oleh Tatarov na veřejnost zmínil o svojí kritice „zahraničního ovlivňování“ byl okamžitě obžalován a suspendován z funkce), což jen dále zhoršuje pozici prezidenta. Zdá se, že jedinou Zelenského strategií pro ukončení této politické spirály smrti je počkat, až se Biden stane prezidentem, aby, jak říká jeho ministr zahraničí, mohla Amerika a Ukrajina začít společně konečně „rock n‘ roll“ – píše The National Interest.
A dále konzervativní měsíčník dodává: To ukazuje velmi naivní chápání americké zahraniční politiky. Zatímco podpora kongresu téměř čehokoli protiruského může být považována za samozřejmost, je to velmi vzdálené od očekávání, že americký Kongres bude ve skutečnosti prosazovat zájmy Ukrajiny. Za současné americké vnitropolitické situace si nová Bidenova administrativa nemůže dovolit podstatně zvýšit zahraniční pomoc kterékoli zemi nebo dokonce preferovat Ukrajinu před dalšími spojenci např. v distribuci vakcín proti koronaviru. Vzhledem k tomu, že Bidenova rodina je v regionu dobře propagována, si nový prezident nemůže dovolit, aby byl viděn jako příliš velký kamarád s politickým vedením Ukrajiny, jinak by se na něj okamžitě vrhli republikáni a mediální kritici s poukazováním že je to jasný důkaz jeho korupčního jednání.
Příprava realistické politiky vůči Ukrajině bude proto výzvou pro nastupující administrativu, a proto je nejprve pravděpodobné, že bude následovat přístup, který sám Biden stanovil ve svém projevu k ukrajinskému parlamentu 9. prosince 2015. Tedy především „odložit názorové rozdíly“, přijmout generální amnestii a umožnit regiónům na Donbase autonomní správu či mnoho dalších demokratizačních kroků.
Jak píše ale autor: „To vše ukázka iniciativy zdravého rozumu, které ale současná ukrajinská vláda není schopna realizovat“. Jen samotná zmínka o federalismu je v ukrajinské politice tabu. Pokud jde o Minské mírové dohody, několik ukrajinských úředníků a vyšších vyjednavačů, minulých i současných, upřímně přiznalo, že nikdy neměli v úmyslu je plnit.
Magazín The National Interest pokračuje:
Je na čase uznat, že politika USA v regionu selhala. Zaprvé, protože vycházela z předpokladu, že existuje něco jako „sjednocená Ukrajina“. Dokonce i novoroční oslavy jsou rozděleny podle regionů a politických preferencí, ačkoli tři čtvrtiny populace uvádějí, že stále slaví Vánoce 7. ledna.
Západní analytici tyto rozdíly bagatelizují, což vedlo k druhému důvodu selhání politiky USA na Ukrajině – předpokládalo se, že válka s Ruskem vyhladí všechny vnitřní neshody. Sice procento Ukrajinců, kteří mají pozitivní vztah k Rusku klesl z původních 80 % na něco málo přes 40 % ale ke zničení tisíciletých vazeb to nestačí. Nejnovější důkazy o tom pocházejí dokonce přímo od Googlu a YouTube. Dle výroční zprávy vyhledávání na těchto dvou platformách ukazují, že Ukrajinci stále provádějí vyhledávání převážně v ruštině a hledají kulturní obsah z Ruska. Tento trend navíc v roce 2020 zesílil.
Důležité také je, že ekonomický vzestup, který Ukrajinci po revoluci v roce 2014 očekávali se neuskutečnil ba zcela naopak, Ukrajina se propadla na samé dno mezi nejchudší země Evropy. Vliv západních poradců vedl k vykuchání ukrajinského průmyslu, pokles populace a každoroční migraci více než 9 miliónu Ukrajinců do zahraničí, kde provádějí převážně podřadné a špatně placené práce.
Jak autor článku dále píše: „Právě tyto drsné skutečnosti vedly k oživení proruských stran na Ukrajině, a to navzdory veškeré podpoře, kterou Západ poskytoval těm na Ukrajině, kteří se staví proti lepším vztahům s Ruskem.“
Výsledkem je tedy skutečnost, která je uvedena již v tiráži články The National Interest:
„Západ je na Ukrajině v pasti. Nemůže změnit svoji současnou politiku, neboť by uznal svoji porážku a Putin by slavil vítězství. Ale nemůže také dále pokračovat v ideologicky slepé politice, která zvyšuje vnitropolitické ukrajinské rozpory, vyvolává vlny nenávisti běžných lidí vůči Západu z čehož ve svém výsledku profituje opět zase Rusko“.
Autor svoji analýzu uzavírá:
V této spletité situaci může mít smysl, aby Amerika ustoupila a vyhnula se pokušení postavit se na nějakou stranu politických, kulturních a náboženských debat výměnou za dočasnou výhodu v zahraniční politice. To byl přístup, který George Kennan doporučil zaujmout vůči Rusku po jeho osvobození od komunismu. „Nechte je, aby si své vnitřní problémy vyřešili po svém,“ napsal Kennan. Cizinec nerozumí ničemu lépe a neexistuje nic v čem by cizí vliv mohl přinést více dobrého. “
Celý článek v originálním znění (aj) zde na webu The National Interest:
