Americký vojenský analytik a generál USAF ve výslužbě Lt. Gen. Thomas Trask v časopise The National Interest pod titulkem „Na cestě k válce uvnitř NATO“ zveřejnil svoji analýzu aktuální bezpečnostní situace ve východním Středomoří. Generál míní, že dva nezávislé trendy se nebezpečně spojily a drasticky mění situaci v celém regionu a vytváří nebezpečí ale i příležitosti pro USA. Generál dokonce připouští, že pokud bude dále probíhat americká politika nezasahování, nikdo nesmí být překvapen, že v dohledné době vznikne válečný konflikt mezi státy NATO.
Washington od konce studené války dlouhodobě zanedbává celou oblast východního Středomoří, zejména protože si to mohl dříve dovolit, a protože měl silnější zájmy jinde. Ovšem ukazuje se, že když se americký dohled vzdálí, celá oblast se může zhroutit do konfliktu.
Důvodem je za prvé TRANSFORMACE TURECKA pod režimem prezidenta Erdogana. To, co bývalo sekulární a uspokojivě demokratický stát chránící jihovýchodní křídlo NATO, je dnes islamistický, nacionalistický a autokratický režim jehož charakteristikou je zahraniční intervencionalismus za pomoci turecké verze diplomacie dělových člunů.
Druhým důvodem je nález extrémně velkých zdrojů podmořské energie v oblasti Kypru, Izraele a Egypta (a potencionálně dalších oblastech). Jedná se o největší nález zdrojů zemního plynu za poslední dekády na celém světě.
Tyto dva důvody se spojily v turecké intervenci v Libyi, která nejenom, že vedla k záchraně tamní vlády Muslimského bratrstva, ale umožnila Turecku podepsat dohodu, kde si na úkor všech další států v oblasti Ankara přidělila potencionálně výnosné dno Středozemního moře. Podstata je, že zatímco všechny ostatní státy ve Středomoří se opírají o dlouholetou praxi mezinárodního práva, Turecko tvrdí, že je nespravedlivé, aby Řecké ostrovy patřily do jeho výhradní ekonomické zóny (EEZ). Ankara dohodou s vládou GNA v Tripolis a následným vysláním těžařských lodí doprovázených vojenskou flotilou nejenom zabírá cizí území, ale ohrožuje projekty zemí jako je Izraele a Egypt na výstavbu plynovodu, který by měl být schopen zásobovat většinu zemí EU zemním plynem po dobu několika příštích desetiletí.
Turecké vojenské manévry již vedly ke střetu vojenských lodí tureckého námořnictva s francouzskými i řeckými plavidly a donutily země NATO značně navýšit vojenskou přítomnost v oblasti. Brusel i Berlín se sice formálně snaží situaci uklidnit, a i když by země EU v tomto hovořily víceméně jednotně, Evropská Unie jako celek, dle generála, nemá dostatečné prostředky, jak odstrašit Turecko v pokračování agrese ve Středomoří – a to zejména v situaci, kdy Coronavirus zhoršil ekonomickou situaci v zemi a Erdogan se stále více bude obracet k nacionalismu a zahraničním nepřátelům.
Dle generála krize vznikl proto, protože USA stojí mimo konflikt a tvrdí, že Washington musí opět začít plnit stabilizující roli a navýšit svoji přítomnost (což ale je přímo v rozporu s politikou současného prezidenta pozn).
Generál navrhuje, aby US diplomacie začala opět vést hlavní roli v Evropě a pomohla deeskalovat napětí. Dále navrhuje zesílit vojenskou přítomnost USA ve Středomoří včetně obnovení jednotek v Libyi, aby se zabránilo vytvoření ruských a tureckých vojenských základen v této oblasti. Generál požaduje zvýšení tlaku na Ankaru, omezení vlivu Turecka v Libyi včetně ukončení podpory Turecka a stažení všech amerických jednotek ze země, které by se dle jeho názoru měly přesunout spíše do Řecka. Zrušení embarga na prodej zbraní na Kypr považuje za první krok, nutné je razantní navýšení vojenské spolupráce s Řeckem, což je prý jediná možnost, jak omezit vliv Ruska v oblasti.
Dodatek SM: Americký generál přesně definoval nebezpečí hrozící ve Středomoří ale i pro NATO. Ukazuje se, že bez americké dominance není EU schopna ani zabezpečit zájmy svých členů a je v podstatě zcela bezbranná vůči jak tureckému, tak i ruskému nebezpečí. Co generál nezmiňuje je skutečnost, že Ankara díky velkému objevu zemního plynu v Černém moři není nyní tak závislá na zdrojích ve Středomoří, její snaha dle nás bude nyní směřovat k zablokování těžby konkurenčním státům a případně k zajištění levného podílnictví na zisku. To je v podstatě i geopolitický cíl Ruska v této oblasti, které se značně obává, že by egyptsko-izraelský plyn mohl silně konkurovat jeho plynu z východu a severu (NORDSTREAM) a bude se za každou cenu snažit těžbu ve středomoří včetně stavby plynovodu do EU bojkotovat. Taktéž zájem Ruska na rozpadu NATO je eminentní a Moskva bude nadále podporovat Turecko v expanzivní a agresivní politice v celé oblasti, byť často riskuje či omezuje své lokální zájmy.
Další postup USA se ukáže dle toho, kdo bude zvolen prezidentem, v případě Trumpa lze očekávat spíše další omezování přítomnosti USA v Evropě, kdy se bude spíše US administrativa pobaveně dívat, jak se zcela neschopné vedení EU bude bez amerických vojáků v situaci plácat, neboť US neodpustí Evropě dřívější kritiku jejich vojenských avantýr i postojů a nedostatečnou ochotu věnovat se své vlastní obraně. V případě zvolení Bidena lze očekávat tvrdší postup vůči Turecku ale opět spíše formální a opatrný, jako za časů Obamy.
Ovšem ať již bude zvolen kdokoliv, časy, kdy USA měly schopnost ovlivňovat zásadně situaci v Evropě jsou pryč. To z zjevně chápe i Francie, která se snaží postavit do čela evropské iniciativy ve Středomoří, je ovšem otázkou, zda má k nějakému většímu odstrašení druhé nejsilnější armády v NATO prostředky.
Tedy lze očekávat ve východním Středomoří spíše než zklidnění nějakou formu „studené války“ která ale lehce může skočit do nějakého konfliktu nízké intenzity. Rozklad NATO bude tedy dle nás nadále pokračovat a význam začnou mít lokální, vlastními zájmy vymezené aliance zemí.
