Selhání libyjské národní armády (LNA) v ofenzívě u Tripolis, (která začala před více než rokem a původně měla trvat jen pár týdnů) způsobilo bouřlivou a rozporuplnou reakci ve světových médiích. Úspěch milicí GNA, aktivně podporovaných Ankarou, může ve skutečnosti vést k radikální změně celé vojenské politicko-politické situace v zemi.
Zahraniční média byla především zaměřena na bitvu o strategickou leteckou základnu Al-Watiyah na severozápadě země ve které jednotky LNA po několika ofenzívách nakonec podlehly a byly nuceny opustit strategicky významnou oblast. Jared Malsin publicista časopisu Wall Street Journal uvedl, že zlom v občanské válce byl důsledkem zásahu Turecka, které poskytlo velmi významnou podporu tripoliské vládě národní dohody (GNA) Faiz Saraje.
Levicový deník Guardian, který těžko můžeme podezírat z podpory Haftara, také jednoznačně spojuje úspěchy sil vlády národní dohody s rostoucí podporou Turecka. Ankara usiluje o získání přístupu na středomořská plynová pole, a proto se aktivně podílí na libyjské válce, čímž porušuje zbrojní embargo OSN na zbraně. Podle deníku Turecko poskytuje bezpilotní vzdušné prostředky (UAV – drony) a dodává do Libye žoldnéřské bojovníky ze oblastí Sýrie pod svojí kontrolou.
The Guardian zároveň píše, že porážka Haftara by mohla donutit státy, které ho nyní podporují (západní masmédia zahrnují mezi podporovatele LNA také Rusko), aby přehodnotily svou politiku v Libyi, protože se zřejmě nepodaří naplnit plány polního maršála svrhnout GNA. Výsledkem takové změny může být údajně kompletní uznání GNA. Guardian ovšem též zmiňuje, že především Francie a Řecko, dvě členské země EU a NATO které se nejvíce vyjadřují proti pokusům Turecka ovládnout tripoliský režim GNA se velmi obávají situace v Libyi.
Al-Džazíra zdůrazňuje, že dobytí letecké základny Al-Watiyah silami GNA změnilo rovnováhu sil na okraji Tripolis. Nyní nemá Chalífa Haftar v západní části Libye jedinou leteckou základnu, což značně komplikuje situaci vojáků LNA a to jak z hlediska bojů, tak z hlediska organizace zásobování.
Podle Al-Džazíry utrpěla Haftarova vojska za poslední 2 měsíce jednu porážku za druhou. Bylo ztraceno šest strategicky důležitých měst na západním pobřeží, letecká základna Al-Watiyah, města Tiji a Bader poblíž libyjsko-tuniské hranice a další oblasti západní Libye.
Lybian Express cituje ministra vnitra GNA Fathi Bashaghu, který tvrdí, že po ztrátě letecké základny jsou nyní šance na úspěch Haftara a jeho LNA nulové.
Co píšou turecké noviny
Turecká média jsou nejtvrdší při hodnocení toho, co se děje. To je pochopitelné, protože Turecko je hlavním patronem vlády národní dohody. Bez turecké podpory by Haftar s největší pravděpodobností obsadil Tripolis už dávno. V tureckých médiích jako je Anadolu, je Chalífa Haftar nazýván vůdcem nelegálních ozbrojených skupin a média všemi možnými způsoby oslavují selhání polního maršála a triumf tureckých zbraní.
Turecká média byla proto obzvláště potěšena zničením ruských systému protivzdušné obrany (PVO) Pancíř S-1, které byly prezentovány jako nejlepší systémy dostupné na trhu. Turecká média se však zdržují přímé kritiky Ruska, hlavním předmětem jejich negativních emocí jsou Spojené arabské emiráty (UAE), které systémy Pancíř S-1 v Rusku zakoupily a do Libye dodaly.
Haberturk píše o poklesu podpory Haftara u běžné libyjské populace po řadě jeho vojenských selhání. Vysvětlují to typickou variantou arabské povahy „podporující silnější“.
Turecká média rovněž zdůrazňují, že Spojené arabské emiráty a Egypt mohou zastavit podporu Haftarovi, pokud budou přesvědčeny o jeho neschopnosti osvobodit Tripolis. Je možné, že vyzvednou Agilah Saliha, hlavu Sněmovny reprezentantů v Tobruku, který dříve Haftara vřele podporoval ale nyní ho začíná kritizovat. Vedení Abú Dhabí údajně zvažuje podporu Saliha se souhlasem Egypta a Ruska, píšou turecké noviny.
Je však třeba poznamenat, že turecká a katarská média jasně zveličují rozsah porážky Haftarovy armády. Je velmi předčasné oslavovat, že jeho armáda je snad téměř úplně zničena. Události v Tripolitanii jsou ovšem pro Haftara nepříjemné a jeho patroni v podobě UAE a Egypta budou muset dodat další zdroje pro operativní obnovení bojových schopností libyjské národní armády.
Taková situace se již začíná realizovat. Vojenské zdroje GNA a sociální sítě již zveřejnily informace, že v Libyi přistály první stíhačky MIG 29, které UAE zakoupily v Bělorusku. Součástí dodávky by mělo být několik desítek strojů MIG 29, SU 24 a bitevních vrtulníků Mi 24, které jsou údajně nyní přepravovány s Evropy přes arabský poloostrova a Sýrii za pomoci Ruska do Libye. Dle neověřených informací by stroje neměly pilotovat arabské posádky ale žoldnéři převážně ze Srbska a Ruska.
MiG-29 on the ground at al-Jufrah, 19 May 20. Grid: 29.1916, 16.0112 https://t.co/62By0rSZMC pic.twitter.com/k1Fw7HePOA
— Brian Castner (@Brian_Castner) May 21, 2020
Jiná světová média si také všímají faktu, že pokoření UAE a Egypta Tureckem otevírá dveře právě Moskvě. Fakticky tak může dojít k radikálnímu navýšení ruské přítomnosti v Libyi podobně jak tomu došlo v Sýrii po porážkách assadova režimu.
Server Al-Monitor si všímá náhlé ochoty Turecka k uzavření mírových dohod v Libyi a spekuluje, že Ankara by se mohla spokojit s udržením vlády GNA u moci a její mezinárodní legalizací. Server taktéž píše, že Francie bude zřejmě tiše podporovat ruské kroky v Libyi podobně jako Řecko, které se existenčně obává nárůstu vlivu svého odvěkého nepřítele ve středomoří.
Jiní analytici, které cituje Al-Monitor se domnívají, že dříve či později dojde k větší spolupráci Ruska a Turecka a k rozdělení vlivu a k vyšachování dalších mocností z Libye po vzoru Sýrie.
