Blízký východ na prahu nové války?

Krátce po pátečním nočním příletu velitele íránských elitních jednotek Kuds Kásima Solejmáního z Damašku do Bagdádu zasáhly rakety amerického dronu jeho vozidlo na silnici bagdádského mezinárodního letiště. Jeho tělo bylo identifikováno předběžně pouze dle zbytku ruky, na které zůstal jeho charakteristický prsten.

Kdo byl Kásim Solejmání? Především to byla propagandistická osoba íránského islamistického režimu a v podstatě něco jako íránský Stalin nebo lépe řečeno Žukov. Neoficiálně se o něm tvrdí, že to byl právě on, kdo řídil veškeré zahraniční operace Íránu a v podstatě určoval íránskou mezinárodní politiku a jeho expanzi. Oficiálně byl též oslavován jako pokořitel IS.

Zabití Kásima Solejmáního, v podstatě druhé nejvyšší íránské vojenské osobnosti, údajně osobně nařídil americký prezident Donald Trump jako odvetu za nedávné ostřelování amerických vojenských základen a napadení amerického velvyslanectví šíitskými skupinami. Jeho smrt uvítalo zejména sunnitské obyvatelstvo, které již několik měsíců demonstruje proti irácké vládě. Iráčtí sunnité vyšli do ulic a masivně smrt íránského představitele oslavují.

Rozhořčení íránského režimu je pochopitelné a je předpokládaná odveta. USA mezitím vyzvaly k evakuaci všech svých občanů z Iráku v očekávání dalších útoků. Forma íránské odvety není jasná, může jít od vojenského napadení amerických základen k pokusu o zabití některých představitelů vlády USA. Co je ovšem zřejmé, tento atentát podnítí další sektářské a náboženské násilí v zemi. Lze očekávat rozšíření střetu mezi sunnity a šíity v Iráku. Šíité volají po pomstě.

Velmi ostře se vyjádřila i samotná Irácká vláda, která ústy svého ministra označila „útok amerických teroristů za obrovskou chybu“. Irácký parlament začne v sobotu projednávat oficiální ukončení americké vojenské přítomnosti v zemi.

Pokud irácký parlament ukončí povolení k přítomnosti US Army v Iráku, bude zajímavé sledovat další vývoj. Samotná irácká vláda má velmi málo prostředků, jak případně protiprávní přítomnost amerických jednotek ukončit ale může vyvinout tlak, který operace amerických jednotek z území Iráku značně omezí. Americké jednotky tedy zřejmě zůstanou aktivní výhradně na území iráckých Kurdů, kde je pro ně zatím přátelská atmosféra. To ovšem je v protikladu v postupem USA v Sýrii, kde Kurdy Američané zradili a prodali Turkům.

Turecko již též vydalo ústy nižších představitelů vyjádření, kde se snaží zůstat stranou, neboť potřebuje jak USA tak Írán na své straně proti Kurdům. Americká politika na Blízkém východě je katastrofální a začíná silně dobíhat či předbíhat tu Obamovu. Z oznámeného stahování začíná být spíše další chaotické navyšování přítomnosti ale nevíme ještě, jak do toho zasáhne samotný prezident, který je před volbami.

Amerika přichází o spojence a stává se nevypočitatelným partnerem, což by mělo strašit především Izrael. Z chaosu se začíná vynořovat nový mírotvůrce – Rusko. Je ovšem otázka, zda Rusové mají prostředky tamní vývoj uřídit ale pro velkou většinu aktérů se stávají zajímavějším partnerem než USA. Každopádně celý vývoj jim nahrává, konflikt USA – Írán je pro Rusko příležitost jak se zbavit obou.

Ovšem vývoj je důvod k obavám pro místní obyvatelstvo, lze očekávat další nepokoje a místní války včetně dalších vln emigrace. Velmi důležitá by měla snaha zejména západních zemí, aby udržela alespoň ty ostrůvky míru a klidu které na Blízkém východě pro obyvatelstvo existují, což jsou zejména oblasti Kurdistánu. Tam by především měla směřovat finanční a materiální pomoc západních zemí aby ulehčila očekávaný nárůst migrace obyvatelstva a nikoliv primitivním pocitem vlastní viny vedená snaha stále více napínat sociální systémy vlastních zemí.

(Visited 536 times, 1 visits today)