Libyjská krize a vývoj ve východním Středomoří svedl dohromady na jednání v Káhiře ministry zahraničí Egypta, Francie, Řecka, Kypru a Itálie. Egypt tímto zintensivnil diplomatické úsilí o co největší mezinárodní mobilizaci proti turecké vojenské intervenci v Libyi. V devítileté občanské válce v Libyi Turecko podpořilo OSN uznanou vládu Národní Jednoty (GNA) se sídlem v Tripolisu, vedenou Fajízem al-Sarradžem, proti libyjské národní armádě (LNA), vedenou polním maršálem Chalífou Haftarem, který považuje mandát GNA za oficiálně vypršený.
Podpora Turecka GNA souvisí s další dohodou, v níž GNA souhlasila s vymezením hranic ve Středozemním moři. Účelem této dohody je zajistit Turecku práva na těžbu zemního plynu a ropy na území, které si nárokují ostatní státy oblasti. Na konci káhirské schůzky 8. ledna vydali čtyři z pěti ministrů prohlášení, v němž obě výše zmíněné dohody prohlásili za neplatné. Italský ministr zahraničí Luigi Di Maio nepodepsal závěrečné prohlášení a označil jej za „velmi nespravedlivé“ vůči Turecku a Sarradžovi. Libye byla kdysi italskou kolonií a Itálie ji stále považuje za oblast svého vlivu a má tam značné investice v ropném průmyslu. Další čtyři ministři potvrdili, že „vyvinou další společné úsilí, aby čelili rostoucím výzvám ve východním středomořském regionu, z nichž nejdůležitější jsou ozbrojené konflikty, terorismus a nelegální migrace.“ Zdůraznili, že jsou proti rozmístění vojenských jednotek v Libyi, protože další cizí jednotky „ohrožují mír a stabilitu v této oblasti“.
Turecké ministerstvo zahraničí ihned přispěchalo s kritikou tohoto společného ministerského prohlášení a prohlásilo, že ankarské dohody se Sarradžem jsou zcela legální a že Turecko má právo rozhodovat o otázkách, které se ho týkají, informovala agentura Anadolu. Analytici zahraničněpolitického vývoje uvedli, že na zasedání MZV v Káhiře se zúčastnily strany nejvíce postižené eskalací konfliktu v Libyi. Egyptští diplomaté se snaží jednat společně se všemi stranami, aby zabránili zhoršení situace a přesvědčili válčící strany, aby zastavily boje a pokračovaly v rozhovorech.
Taktéž 13. ledna, Rusko hostilo Sarradže a Haftara každého zvlášť a snažilo se donutit obě strany k rozhovorům o příměří mezi oběma stranami. Haftar však opustil jednání s tím, že navrhovaná dohoda o příměří nerespektuje jeho stanoviska. Egyptský prezident Abdel Fattah al-Sisi hovořil telefonicky 10. ledna s ruským prezidentem Vladimírem Putinem o libyjské krizi a potřebě soustředit společné úsilí na politické urovnání v Libyi.
Dohoda mezi libyjskou GNA a Tureckem přímo ohrožuje především zájmy Řecka a Kypru. Pro Francii a Itálii je eskalace konfliktu v Libyi ohrožení jejich investic a ekonomických zájmy v zemi. Situace vytváří tlak na Turecko, které se může dostat do rostoucí mezinárodní izolace. Na straně Turecka stojí především Katar, který zřejmě většinu vojenských aktivit tohoto svého spojence financuje. Je ovšem otázka, zda Turecko, pokud se nedostane přímo do potíží, opustí svoji aktuální mezinárodní asertivitu a bude přístupné k jednání. Vnitropolitická situace v Turecku tomu ovšem nedává příliš velké šance.
Aktuální konferenci o Libyi v Berlíně tak nelze dávat významnější šance, že by se zde podařilo cokoliv podstatné domluvit.
