Velmi zajímavý dokument o Libyi publikovala již před rokem anglická redakce katarské televizní stanice Al Jazeera. Hodinu a půl trvající dokument pojednává o moderních dějinách Libye, věnuje se historickým souvislostem, které dostaly zemi tam, kde je dnes.
Z hlediska mezinárodních vztahů je velice zajímavá pasáž týkající se vojenské intervence NATO v roce 2011, která sice svrhla totalitní režim vlády plukovníka M. Kaddáfího ale zároveň uvrhla zemi do totálního chaosu a do područí vojenských milicí a teroristických islamistických skupin.
V dokumentu se tvrdí, že intervenci NATO předcházela masivní lživá kampaň světových médií (zajímavé, že se přiznává i negativní role Al Jazeery) o tom, jak Kaddáfí masakruje či bude masakrovat civilisty. Debatující potvrzují, že tzv. rebelové byli v podstatě před vojenskou porážkou a kaddáfího armáda byla těsně před obsazením povstaleckého území. V dokumentu se dokonce tvrdí, že právě Kaddáfí, který úspěšně obnovoval vztahy se západem, v počátku občanského konfliktu nepoužil maximální sílu, čímž umožnil nárůst povstaleckých milicí. Debatující se shodli, že sice kaddáfího režim vraždil odpůrce a nepochybně by řadu poražených povstalců brutálně popravil, ale tehdy západními médii šířené informace o masových vraždách civilního obyvatelstva byly v naprosté většině případů naprosto vymyšlené a často účelově zveličené. Do hry vstoupily zájmy zemí jako Katar, Egypt, Itálie, Turecka a dalších, které soutěžily v podpoře povstaleckých skupin včetně teroristických jako Al Kaida. V okamžiku, kdy tzv. rebelské milice začaly prohrávat, aktivizovaly mediální volání po tzv. humanitární intervenci západu. Na tomto se významně podílely mediální agentury napojené na peníze arabských ropných států.
Jako první se falešných informací dle dokumentu chytila Francie a VB, země které měly silné zájmy v Libyi a které již podporovaly vojensky povstalecké milice. Velmi zajímavé je hodnocení tehdejší americké ministryně zahraničí Clintonové. Ta si tehdy budovala údajně svoji kariéru tzv. vůdkyně svobodného světa a byla prý silně ztrapněna samostatnou akcí Francie a VB vůči Libyi. Okamžitě chtěla napravit svoji reputaci a samostatně se setkala s vůdci arabských zemí které získala pro intervenci. Následně přesvědčila osobně prezidenta Obamu, aby souhlasil s jejím návrhem na vojenský útok proti Libyi.
Dle dokumentu Al Jazeery prý emotivně přitlačila na Obamu slovy: “ Kaddáfí zabíjí revolucionáře a krev bude i na vašich rukou pokud nezasáhneme..“. Na rozdíl od Baraka Francie a VB nepotřebovaly žádné přemlouvání k útoku NATO na Libyi – jediná země, která potřebovala důraznější a tvrdší nátlak k souhlasu s operací NATO bylo údajně Německo. Vláda prezidenta Nicolase Sarkozyho se dle Al Jazeery potřebovala Kaddáfího zbavit, neboť tento financoval nelegálně Sarkozyho volební kampaň v roce 2007 a navíc odmítl podepsat miliardový zbrojní obchod s Francií a ohrožoval francouzské bankovní zájmy v Africe.
Následující masivní nálety NATO nejen na vojenské cíle Kaddáfího režimu ale i na libyjskou civilní infrastrukturu vedly spolu s omezenou vojenskou pomocí (vojenští poradci, speciální jednotky) k finálnímu pádu vlády plukovníka M. Kaddáfího. Islamistické milice následně Kaddáfího chytily při útěku, mučily a zabily. V dokumentu jsou záběry jak rozveselená Hillary Clintonová žertuje nad obrázky zabitého libyjského vůdce.
Výsledek intervence NATO je znám a Libye za ní zaplatila desítkami tisíci mrtvými. Zásah NATO nevedl k míru ale rozpoutal občanskou válku na celém území země, kdy se k moci dostaly nejrůznější milice a taktéž teroristické džihádistické skupiny. V dokumentu se dozvíme, že pro většinu mladých lidí v Libyi byla jediná šance na přežití stát se členem nějaké ozbrojené skupiny. Závěr dokumentu je též věnován osobě polního maršála Haftara, od kterého mnoho Libyjců očekává stabilizaci země a ukončení brutální nadvlády džihádistických milicí.
