Americký prezident Donald Trump si často stěžuje na jednostranné informování o jeho činnosti médii a neváhá největší a nejvlivnější, tzv. korporativní média, označit jako tzv. Fake News, či některým novinářům zamezuje vstup na své tiskové konference. Je to pouze jeho hysterie či je na tom něco pravdivého?
Analýza informací, které největší světová zpravodajská média šíří o americkém prezidentovi hovoří jasně, ze všech informací je přes 92% negativních. Zcela na vrcholu šíření negativních zpráv o americkém prezidentu je dle analýz deník The Washington Post, který neváhá šířit i vyložené výmysly či minimálně neověřené a nepodložené informace.
Média většinou navíc zcela ignorují pozitivní úspěchy amerického prezidenta, zejména v ekonomické oblasti a negativními informace brutálním způsobem ničí celou mediální a žurnalistickou scénu. Může se zdát, že toto masakrování informačního prostoru je součástí převážně americké mediální scény ale díky vlivu těchto médií zasahuje i v zahraničí. V poslední době se i česká veřejnoprávní média s chutí podílela na šíření vyslovených nesmyslů či doslova Fake News právě o Donaldovi Trumpovi.
Například Česká Televize dala v hlavním vysílacím čase a v hlavní zpravodajské relaci mnoho času poměrně bizarní a nesmyslné informaci o tom, jak americký prezident zfalšoval předpovědi počasí a balamutil občany Alabamy o tom, že je zasáhne hurikán Dorian. Různé varianty této informace šířily i jiná, většinou ultralevicová média, která taktéž většinou šíří pouze a jen negativní informace o Trumpovi. Ponecháme stranou, zda i případná informace chybném předpovědi počasí z vedení USA, je nějak významná a patří do hlavních zpráv dne.
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) September 6, 2019
Klíčové je, že se nejedná o nekvalitní práci příslušného novináře ale o aktivistické pojetí a křivení mediálního prostoru jedním směrem. Není zřejmě žádným tajemstvím, že velká část novinářů a zpravodajců nejen ve velkých korporátních médiích v USA, ale i v těch českých veřejnoprávních je ideologicky zaměřená proti tomu, co představuje Donald Trump. Nelze je jednoduše nazvat „levicově zaměřenými“ protože toto dělení dnes již příliš neplatí. Spíše jde něco o ve smyslu zatím s přesně nespecifikovanými názvy jako je NEOliberalismus či NEOmarxismus. Podstatou tohoto názoru je, že společnost by měla být násilně převychována ve smyslu nových dogmat jako je politická korektnost či ekonomického systému „korporativního socialismu“ (proto ho prezentují zejména velká bohatá média napojená na nadnárodní korporace).
Tito novináři pak intuitivně vybírají informace, které jsou v souladu s jejich ideologií a to i v situaci, kdy nedostanou přímý příkaz. Zároveň instinktivně blokují informace, které by byly případně s tímto jejich politickým názorem v rozporu. Podobné autocenzurní chování bylo charakteristické pro komunistická média například minulého socialistického režimu – byť tehdy byl rozdíl v tom, že mnoho novinářů již se státní ideologií vnitřně nesouhlasilo ale přesto se podíleli na jeho podpoře.
Podobná situace je ale mnoha dalších oblastech. Například nejmarkantnější ovlivňování veřejné diskuze je nyní vidět na sociálních sítích, kde je v zájmu potírání „rouhání“ (tedy boje například s Fake News či Hate Speach) likvidováno mimo jiné celé názorové spektrum konzervativců či libertariánů. Opět nebude existovat nějaký přímý rozkaz tyto názory potlačovat ale existuje mnoho informací od různých whistleblowerů například ze společnosti Facebook, ze kterých je zřejmé, že o cenzuře rozhodují lidé, kteří nemají rádi například Donalda Trumpa a jsou přesvědčeni o tom, že by měli zabránit šíření jeho názorů či příznivců a to i za cenu různých manipulací a nekalostí.
Co to znamená a kom to povede? Z minulosti víme, že omezování svobody slova a manipulace s názorovým spektrem vede ke zcela jiným výsledkům, než si ti hlavní aktéři představují. Zcela jistě nedojde k převýchově obyvatelstva jakýmkoliv směrem. První důsledek bude ten, že lidé jednoduše přestanou informacím věřit a to i těm pravdivým. Další bude to, že lidé budou spíše věřit zcela opačným informacím a to i obskurním a podezřelým. Tedy stejně jako se přeregulovaná ekonomika stáhne do šedé zóny mimo kontrolu státu, i informace se přesunou do zóny například alternativních médií a zpravodajství.
Největším negativem ovšem bude a v mnoha zemích již je, že zdiskreditovanou mediální scénu ovládnou šíbři či korporace, které ji využijí k manipulaci a větším ziskům.
