Turecký prezident Erdogan na 11 konferenci velvyslanců v Ankaře oznámil, že „turecká protiteroristická operace vstoupí brzy v severní Sýrii do nové fáze“. „Pokud bude třeba, Turecko bude chránit své zájmy via rozhovory, použití měkké síly, diplomacie anebo pomocí reálné politiky“ řekl doslova. „Velmi brzo zahájíme novou fázi procesu, který jsme začali operacemi Štít Eufratu a Olivová větev“ sdělil s odkazem na okupaci syrských oblastí Al Baba a Afrin.
Mluvčí amerického Pentagu na hrozby vojenské intervence Turecka proti Kurdům oznámil, že „Turecký vpád do Sýrie je nepřijatelný a Amerika tomu zabrání“. Americký ministr obrany Mark Esper sdělil médiím, že „Spojené státy zabrání jednostranné intervenci, která by šla proti americkým zájmům“. Na přímou otázku odpověděl, že USA neměly v úmyslu opustit SDF, ale pouze přestaly garantovat, že Kurdy ochrání v případě tureckého útoku. Esper sdělil, že tým Pentagonu byl v Turecku vyjednávat a že doufal, že rozhovory povedou k nějaké dohodě přijatelné pro všechny strany. Ankara přitom obviňuje USA, že blokují zřízení demilitarizované zóny v severní Sýrii.
Co Turecko požaduje?
Turecko požaduje v údajném zájmu své bezpečnosti zřízení „demilitarizované zóny“ podél svých hranic se severní Sýrií o hloubce zhruba 30-40 km dovnitř syrského území. Z tohoto pásma by se odsunuly veškeré ozbrojené kurdské síly jako jsou SDF, YPG či jak Turci tvrdí PKK. Bezpečnost by pak dle tureckého návrhu zde udržovala turecká armáda s možností jednotek USA. Hlavní problém je ale skutečnost, že požadovaná zóna pokrývá téměř veškeré kurdské urbanizované oblasti, kde žije naprostá většina syrské kurdské populace. Tyto města Kurdové velice krvavě ubránili či osvobodily ze spárů brutálního Tureckem podporovaného Islámského státu. Taktéž Kurdové poukazují na perzekuci a genocidu kurdské populace v Afrinu, kterou provádí turecká armáda a její džihádističtí spojenci a předpokládají, že podobná situace se bude opakovat všude tam, kde to bude pod tureckou kontrolou a je tedy pro ně nepřijatelné se těchto oblastí bez boje vzdát.
Pro samotné USA je situace velmi problematická. V první řadě se současná americká administrativa snaží všemožnými ústupky zabránit definitivnímu přechodu Turecka ke spojenectví s Ruskem a ztrátu celého jižního křídla NATO – což je již ovšem víceméně realitou. Na druhé straně Turecko se netají svým plánem (který souzní s tím ruským) vystrnadit USA z vlivu v Sýrii a převzít tak roli hlavního hybatele politické situace na území bývalého nepřítele. Pro USA by vpuštěním Turecka do severní Sýrie znamenalo, že přijde o poslední relativně příznivé území pro vojenské základny a v horším případě by celá americká přítomnost v této oblasti mohla skončit – i vzhledem ke zhoršující se situaci v Iráku.
Další vývoj budeme sledovat. Dle zkušeností je pravděpodobné, že Turecko opravdu nějakou formu ozbrojené akce proti severní Sýrii provede, zřejmě až bude systém PVO S-400 nedávno dodaný z Ruska funkční a bude schopen kontrolovat vzdušný prostor nad případnou operací turecké armády v Sýrii.
