Turecko nákupem ruského systému S-400 získá na mezinárodněpolitickém významu

Tvrdohlavý turecký postoj, s jakým trvá režim prezidenta Erdogana na nákupu ruského protiletadlového systému S-400, byl na západě vysvětlován zatím většinou jen jakýmsi „vzdorem“ islamistické vlády vůči USA či zrádné Evropě. Bylo by ovšem velice zjednodušené se domnívat, že Turecko riskuje střet s USA či potažmo celým NATO jen kvůli jakémusi symbolickému trestu za původní neochotu prodat jim systém PVO Patriot.
Přirozeně, původní americké odmítnutí prodat Turecku Patrioty a nechat Turky strážit jejich vzdušný prostor Patrioty jiných států NATO během občanské války v Sýrii, bylo nepochybně pro Erdogana urážlivé. Ovšem to by samo o sobě nestačilo. Ani nově nalezený přítel v podobě ruského prezidenta Putina by vychytralému tureckému prezidentovi nestál za rozzlobení dlouholetého spojence USA.
Podstata problému je dle německého deníku Stern ve schopnostech ruského systému PVO S-400. Ten totiž na rozdíl od amerického Patriotu je údajně technicky nejen mnohem vyspělejší a zároveň o polovinu levnější, ale především na rozdíl od Patriotu nemá zabudovaný systém rozpoznávání přátelských a nepřátelských letadel IFF. Novináři naznačují, že Turky tedy přesvědčila nejen cena ale zejména skutečnost, že systém S-400 může sestřelovat nejen ruská letadla ale též letadla jiných zemí včetně zemí NATO. Systém Patriot má zřejmě „natvrdo“ zabudovaný systém, který znemožní jeho použití k sestřelování amerických letadel, pokud by přešel do nepřátelských rukou, ale systém ruský takovéto omezení nemá – nebo minimálně Turci jsou o tom přesvědčeni. Taktéž v článku se tvrdí, že systém S-400 umí zachytit i tzv. neviditelné letouny typu stealth jako je například F-35.
Turecko tedy nákupem systému S-400 dokáže „uzamknout“ vzdušný prostor nejen nad vlastním územím ale pokud budou chtít, můžou efektivně uzavřít letový prostor nad velkou částí středomoří, a to pro všechny letadla kohokoliv. A to je zřejmě právě to, co Turci chtějí, a to proč tak vytrvale bazírují na uzavřeném obchodě i když jim USA několikrát značně ustoupily a umožnily prodej Patriotů do Turecka i za cenu údajně ekvivalentní té ruské nabídky. Turecko se totiž teprve díky S-400 stane tím po čem Erdogan prahne – lokální mocností schopnou kontrolovat značnou část klíčového vzdušného prostoru. Pokud například při eskalaci ekonomické války s USA a jako reakci na zbrojní embargo uzavřou Turci vzdušný prostor pro letadla NATO, bude to v podstatě naprostá katastrofa pro celé jihovýchodní křídlo Aliance. Netvrdíme, že k tomu dojde ale jen tato možnost se rovná teoreticky vlastnictví jaderné zbraně. S Tureckem se prostě bude muset jednat a bude muset být respektováno jako lokální mocnost.
Pro Rusko je to dvojí výhra, jednak ve své podstatě zničí NATO tak jako ho známe, ale zároveň si ponechá minimálně nějakou dobu kontrolu nad tímto zbraňovým systémem. Byť Turky navnadilo možným přenosem technologií a tím, že by si Turecko mohlo S-400 samo vyrábět, po určitou dobu budou mít kontrolu nad celým systémem ruští technici a odborníci. A byť je systém S-400 instalován mimo infrastrukturu NATO, budou mít technici přístup k technologiím NATO které Turecko používá, a to je jen další benefit celého obchodu.
Ovšem riziko je nasnadě, pokud Rusko přestane vyhovovat Turecku jako spojenec, může být tento systém stejně efektivně použit i proti němu – pokud ovšem neobsahuje skrytou pojistku jako Patriot.