Jednotky velitele LNA polního maršála Haftara během noci odrazily protiútok islamistických milicí tzv. „Tripolis defence forces“ a mnohé informace hovoří, že Haftar nyní kontroluje mezinárodní letiště. Úspěch ofenzívy LNA nyní záleží na tom, kolik ozbrojených skupin kontrolujících Tripolis se přidá na stranu polního maršála.
Pro názornost a pochopení situace přinášíme analýzu z roku 2018 (v PDF) německého bezpečnostního institutu o skupinách, které ovládají oblast Tripolis. Tzv. Vláda Národní jednoty (či usmířeni – GNA) nemá samotná kontrolu nad celou oblastí, nýbrž závisí na podpoře množství ozbrojených skupin, milicí a gangů, které sahají od radikálních islamistů až po vyloženě kriminální kartely či mafiánské skupiny. Každá skupina kontroluje své území a pouze formálně uznávají „oficiální“ libyjskou vládu. Pokud můžeme srovnat, situace je celkem podobná kdysi jako v Sýrii v oblastech pod kontrolou západem podporovaných rebelů tzv. FSA – formálně všichni patřily pod syrskou opoziční vládu ale fakticky bylo území rozděleno a pod naprostou kontrolou víceméně kriminálních gangů či islamistických skupin, což byly často jedni a ty samí. Bývalý agent CIA a americký občan Chalífa Haftar se nyní snaží získat kontrolu i nad územím těchto milicí. Některé skupiny se zřejmě přidaly na haftarovu stranu (proto náhlý úspěch jeho ofenzívy), jiné, zejména ty radikálně islamistické ho přirovnávají k sekulárnímu diktátorovi Kaddáfímu a budou klást tvrdý odpor.
Z hlediska mezinárodněpolitického bude zajímavá aktivita Ruska, Egypta a Francie – USA budou zřejmě pasivní. Z hlediska militantních skupin zatím ovládajících oblast Tripolis je důvod k odporu jasný – v případě prohry přijdou o kontrolu nad ekonomickokriminálními aktivitami v oblasti, z nichž zřejmě nějaká procenta jdou i výše. Z hlediska západu je ale podpora vlády, která ovládá již jen minimum území Libye a opírá se o milice typu Al-Kaidy nepochopitelná, neboť je již naprosto zřejmé, že nedokáže ani zajistit bezpečnost ani prosperitu. Nelze vše vysvětlit jen masivním, především finančním vlivem, který uplatňují státy zálivu v mezinárodní politice a médiích a které silně protlačují podporu pro režimy stojící na radikálních islamistech. Rusko sice vyzývá všechny strany libyjského konfliktu ke klidu, ale samo nepochybně preferuje a podporuje právě LNA maršála Haftara.
Nepochybně pro Libyi (i svět) bude lepší, pokud by ji opět sjednotil silný sekulární hráč, než aby byla v trvalém chaosu islamistických milicí. Ovšem problém LNA tkví v samotné osobě stárnoucího polního maršála, který se již účastnil i převzetí moci plukovníkem Kaddáfím v roce 1969. LNA stojí na osobě Haftara ale nejen jeho zdraví je riziko (v minulém roce utrpěl údajně srdeční příhodu a byl léčen v zahraničí). Osoby z jeho okolí naznačují, že polní maršál je ve svém věku posedlý rozsáhlými a strategicky náročnými vojenskými operacemi, obchvaty a nečekaným Blitzkriegem, ovšem nechápe, že nevelí rommelově Afrikakorps ale jednotkám jen o něco málo spolehlivějším, než skupiny rebelů proti nimž bojuje. Taktéž stažení jednotek LNA z jiných oblastí Libye zvyšuje možnost návratu IS tamtéž. A nakonec není jasné, kdo v případě zdravotních problémů 76letého polního maršála převezme moc, aby zabránil dalšímu chaosu.
