Na Blízkém Východě se rychle blíží jaro a s ním i doba vhodná pro rozsáhlé vojenské operace. S rostoucí venkovní teplotou se „ohřívá“ i rétorika tureckého prezidenta Erdogana proti svému hlavnímu nepříteli – kurdské organizaci PKK. Kde však proběhne případný útok či větší operace turecké armády (TSK) – druhé největší armády NATO? Podívejme se na možnosti.

 Již 22. ledna Erdogan ve své řeči naznačil, že zaútočí na iráckou oblast Sindžár.

„Můžeme tam vlítnou v noci, zčista jasna,“  řekl turecký prezident ohledně Sindžáru. “Turecko je vždy připraveno provádět společné operace proti PKK s Irákem, ale nemůžeme otevřeně oznámit datum těchto operací.” dodal. Sindžár je hornatá oblast v severozápadním Iráku obývaná Jezídy, kteří jen tak tak přežili genocidu svého etnika sunitskými teroristy z IS. Jezídové přežili vyvraždění svého národa právě díky Kurdům a jejich organizaci PKK, která v klíčové době bojů jako jediná poskytla účinnou vojenskou i humanitární pomoc a zabránila tak nejhoršímu. Kurdská dělnická strana (PKK) a její spojenci z YPG pak vybudovali v roce 2014 jezídské milice – Shingal Resistance Unit (YBS). Ostatní zbývající Jezídové se připojili k jednotkám Yazidi-Yazidkhan, zatímco menší část se přidala k pešmergům a nebok šíitským milicím (Lidové mobilizační síly – PMF, PMU neboli Hašd Šaabí).

Velitelské kádry PKK pak zůstaly po ukončení existence IS v oblasti Sindžáru, aby cvičily jednotky jezídské domobrany. Taktéž oblast Sindžáru nyní poskytuje zázemí právě kurdské organizaci PKK a odtud pramení turecká hrozba tomuto těžce zkoušenému regionu.

Turecké hrozby pro oblast Sindžáru vyprovokovaly proíránské milice, aby tam zvýšily svoji vojenskou přítomnost. Jednotky PMF oznámily, že chtějí posílit svoji roli v této oblasti, protože jak irácké ústřední vládě, tak vládě Kurdistánu se nepodařilo implementovat tzv. Sindžárskou dohodu, která stanovila, že v Sindžáru by měly působit pouze irácké federální síly a všechny ostatní ozbrojené skupiny (včetně PKK a PMF) by měly oblast opustit. Tato dohoda měla urovnat spory Bagdádu a Erbílu (KRG) o kontrolu nad regionem a vedla by ke stažení všech milicí, které v tam současnosti působí. Dohoda uzavřená v říjnu 2020 měla za cíl stabilizovat region a ukončit skrytý konflikt v oblasti zasažené genocidou. Spory týkající se kontroly nad Sindžárem vedly k narušení oblastní správy a k celkové nejistotě a zůstávají tak hlavním důvodem, proč se velké množství jezídské populace nevrátilo domů. Selhání implementace této dohody vedlo k tureckým hrozbám celému regionu.

Turečtí analytici potvrdili, že Ankara měla opravdu v úmyslu zahájit vojenskou operaci v Sindžáru a během překvapivé návštěvy tureckého ministra obrany Hulusi Akara v Iráku nabídlo Turecko Iráku uskutečnit tuto operaci proti PKK společně. Akar uvedl, že Turecko je odhodláno „ukončit terorismus“ prostřednictvím spolupráce s Bagdádem a KRG (regionální vláda Kurdistánu).

Silná reakce na tureckou hrozbu nepřišla od vlády regionu Kurdistánu ani od irácké ústřední vlády, ale z neočekávaného směru. Velení proíránských milicí vyzvalo své bojovníky, místo aby snížily svoji přítomnost v oblasti tak aby jí posílily. Milice Harakat al-Nudžaba pohrozily turecké armádě útočnou akcí, pokud by mělo dojít k invazi do Ninive (a tedy i do Sindžáru). Šíité připomněli tureckým silám své bojové akce proti americkým silám během US okupace Iráku. Na závěr svého prohlášení šíitské velení uvedlo, že pokud irácká vláda nepodnikne jasné kroky proti turecké agresi, budou vůdčí silou aktivního odporu proti turecké okupaci.

Krátce po tomto prohlášení provedly další šíitské síly přidružené k PMF demonstrativní raketové útoky na tureckou vojenskou základnu v Iráku Bashiqa. Další milice zaútočila na letiště Erbíl a zabila jednoho civilního kontraktora a devět dalších zranila, mezi nimi jednoho Američana. V dalším prohlášení, o kterém se předpokládá, že je spojeno s íránskými IRGC se uvádí, že všechny skupiny odporu v Iráku se zavázaly k tomu, že se v případě vpádu turecké armády do oblasti Sindžáru zapojí do opatření proti tureckým silám. Podle tohoto prohlášení se do oblasti Sindžáru dosud přesunulo asi 20 000 bojovníků šíitských milicí.

Dle analytiků, kteří sledují události v Iráku a okolí, se díky tomuto tvrdému postoji šíitských sil napojených na Írán podařilo zabránit akutní turecké ofenzívě právě do oblasti Sindžáru, neboť se Ankaře nechtělo provokovat svého (zatím) spojence v Teheránu.

Další krizovou oblastí je severovýchodní Sýrie, konkrétně okolí Ayn Issa.  Turecko se již delší dobu snaží obsadit dálnici M4, která spojuje Aleppo s Kámišlí a dále vede až k hraničnímu přechodu Yaaroubia. Asi 150 kilometrů této silnice přímo hraničí s oblastmi, které proturečtí džihádisté s podporou TSK obsadili před více než rokem během operace Peace Spring. Trnem v oku je zde město Ayn ​​Issa, které se nachází pod kontrolou kurdských jednotek SDF a leží přesně v místě, kde se dálnice M4 stáčí k severu.

oblast Ayn Issa

Lokální útoky, bombardování a ostřelování oblasti dálnice M4 pokračovaly nepřetržitě po celou zimu, což vedlo ruskou armádu ke zvýšení počtu vojenských kontrolních stanovišť, které měly dohlížet na průjezdnost této strategické komunikace.

Nedávno zdroje v Ayn Issa potvrdily, že ruská vojska umístěná na hlavní ruské vojenské základně ve městě, která tvoří nárazník mezi silami podporovanými Tureckem a SDF, se stáhla zpět k městečku Til Samen. Rusové údajně ponechali omezené jednotky pouze ve třech společných základnách s SDF severně od města.

Ruský ústup, ke kterému došlo v souvislosti s napětím mezi Ruskem a SDF a dalšími rozhovory v Astaně (jednání mezi Tureckem, Ruskem a Íránem k ukončení syrského konfliktu) byl zjevně určen k zesílení nátlaku na SDF aby kurdské síly uzavřely dohodu s Damaškem a vyhnuly se tak hrozícímu tureckému vpádu. Tento manévr vedl k panice mezi příznivci SDF, kteří se obávali, že turecké jednotky zaútočí na celou oblast ihned, jak se Rusové stáhnou. Vedlo to zřejmě k rozkolu ve velení SDF/YPG následované prohlášením mluvčího YPG Nuri Mahmúda, že jednotky SDF o síle 70-100 tisíc vojáků se můžou po uzavření dohody stát se součástí „nové Syrské armády“.

Zatím není jasné, jaký přesně výsledek budou mít výše uvedené akce pro oblast Ayn Issa. Ačkoliv nepředpokládáme nějakou velkou ofenzívu turecké armády (minimálně v příštích týdnech), domníváme se, že Ankara se nakonec nějakou kombinací politického a vojenského nátlaku zmocní kontroly nad dálnicí M4 v oblasti operace Peace Spring a Ayn Issa, což je její strategický cíl. Je zcela možné, že dojde k nějaké dohodě mezi Ruskem a Tureckem o předání kontroly nad dálnicí M4 podobně jak k tomu došlo s dálnicí M5 v syrské provincii Idlíb, která je pod tureckou kontrolu. Správa by tak mohla probíhat dle idlíbského vzoru – dálnici by kontrolovaly společné turecko-ruské hlídky. Využití by tak zůstalo pro účely ruské či syrské vlády ale Turecko by zamezilo využití pro SDF, což by silně ovlivnilo možnost zásobovat kurdské jednotky YPG v oblasti Manbidž v případě další turecké ofenzívy.

Problémem zůstává, co by Ankara ale mohla Moskvě nabídnout, likvidace turkických džihádistů v provincii Idlíb je pro Ankaru stejně nepřijatelná, jako je pro Moskvu výhodnější spolupracovat spíše s YPG než s tureckými džihádisty.

Další neznámou je stále postoj nové americké administrativy prezidenta Bidena. Syrští Kurdové do něj vkládají naděje, dokonce se hovořilo i o možnosti amerického uznání Kurdistánu. První případné turecké operace v Sýrii budou též prubířským kamenem vztahů mezi Ankarou a Washingtonem. Na rozdíl od přání Kurdů ale neočekáváme přehnanou podporu USA kurdské věci. Po analýze chování obamovy administrativy spíše očekáváme slova a nikoliv činy. Případná turecká operace proti SDF bude tedy čelit silné rétorické ofenzívě z Washingtonu ale nečekáme žádné větší akce proti Ankaře. Biden v žádném případě nebude chtít být pamatován jako rozbíječ NATO a téměř s jistotou nepodnikne žádné aktivity, které by Turecko tlačily více k Rusku.

Další oblast eminentního zájmu Ankary je tzv. irácký Kurdistán. Turecko již mezi 10. a 14. únorem provedlo speciální vojenskou operaci nazvanou Eagle Claw 3 v oblasti pohoří Gare, které se nachází v provincii Duhok v Kurdistánu na severu Iráku. Taktéž turecké letectvo silně bombardovalo blízkou oblast Zap. Po ukončení operace si jak PKK, tak turecké ozbrojené síly připsaly vítězství. Popis se jako obvykle liší, dle toho, kdo informuje.

Turecký ministr vnitra Süleyman Soylu vydal televizní prohlášení vysvětlující strategický význam Gare pro Turecko. Uvedl, že Gare je koridor PKK spojující jejich základny v pohoří Kandíl se severovýchodní Sýrii. Vysvětlil také, že Gare je nesmírně důležitá oblast, protože zde sídlí většina akademií PKK, která vychovává nové vojenské kádry. Vše výše zmíněné je zřejmě pravda. Bojovníci PKK intenzivně využívají regiony Gare k výcviku a k přepravě mezi Kandílem a syrskou hranicí a silně zde využívají místní infrastrukturu. Gare také hraničí s dalšími oblastmi, které PKK používá k infiltraci sil do Turecka. Süleyman Soylu také pohrozil vojenskému veliteli PKK Muratovi Karayilanovi a slíbil mu, že nebude odpočívat, dokud ho nechytí, a „nerozřeže ho na tisíc kusů“.

Silácké prohlášení tureckého ministra vyvolalo posměšnou odvetu Karayilana, který ihned vydal své vlastní prohlášení a řekl: „Süleyman Soylu nám vulgárně vyhrožuje. Kdybychom se ale báli smrti, nevedli bychom tento boj. Soylu by měl přestat vyhrožovat ze svého paláce a posílat děti chudých na smrt. Vyzývám ho. Pokud má odvahu, nechť přijde. “ Rovněž uvedl, že turecká vojenská operace v Gare byla okupační operací a „turecké síly zamýšlely zde zůstat“. Podle něj měl Erdogan v úmyslu dobýt horu Gare, přerušit logistiku, školení a pohyb jednotek PKK z východu na západ, což se mu nezdařilo a byl zde poražen.

oblast severní Irák

Dle našeho názoru bude Turecko zcela určitě pokračovat ve svých útocích na cíle PKK v iráckém Kurdistánu, protože předchozí útoky se nesetkaly s odporem ani Erbílu či Bagdádu ani mezinárodního společenství. Tedy jediné místo, o kterém lze v současné době s jistotu říci, že zde Turecko zaútočí, leží zde, na severu Iráku, v Kurdistánu. Ankara se tady zcela jistě pokusí v další ofenzívě se silnějšími jednotkami přerušit pohyb a operace PKK. Operace bude nepochybně zaměřená hlavně na oblasti Gare a Zap a bombardováním Kandílu bude zřejmě vrcholit během léta. Dále se bude snažit Turecko vytlačit vedení PKK a výcvikové tábory dále na íránskou stranu pohoří Kandíl – kde by tak PKK posílila své pozice, protože Turecko nemůže útočit na íránském území tak snadno jako uvnitř Iráku. To lze též vysvětlit i jako turecký (záměrný) pokus poškodit příměří PKK s Íránem a „učinit z PKK i íránský problém“.

Komentuj
(Visited 252 times, 1 visits today)