Minulý rok byl mimo jiné ve znamení značného nárůstu vlivu Turecka v mezinárodních vztazích. Nejvíce viditelné byly jeho vojenské úspěchy zejména v Libyi a ve druhé polovině roku v oblasti jižního Kavkazu. Dále po celý rok Ankara velmi tvrdě za podpory svého vojenského námořnictva vystupovala proti členům EU ve Středomoří, a to zejména proti tradičnímu nepříteli Řecku a Kypru ve snaze získat jejich výhradní ekonomickou zónu, kde se předpokládají masivní naleziště zemního plynu. Ovšem úspěchy na mezinárodním poli a nárůst vlivu Ankary nebyl založen jen na vojenských úspěších. Za pomoci grafiky Německého institutu pro Politiku a Bezpečnost se podívejme na vizualizaci tureckých úspěchů.
Turecko značně rozšířilo své vojenské základny v zahraničí. Mimo svého politického spojence Kataru má nyní Ankara své vojáky v mnoha dalších zemích, kde buduje trvalé vojenské základny. Základem turecké vojenské přítomnosti je oblast bývalé Osmanské říše, na tuto oblast si nynější režim prezidenta Erdogana víceméně otevřeně dělá nároky a nazývá ji „svojí domovinou“. Mimo osmanské impérium se Erdogan zaměřuje na oblast severní Afriky a pak na turkické země bývalého SSSR.
Základem operací turecké armády v zahraničí je bezesporu vojenská okupace oblastí severní Sýrie.
| Operace | Cíl | Datum zahájení |
| Štít Eufratu | obsazení al-Bab regionu | 24 srpen 2016 |
| Olivová ratolest | Obsazení kurdského Afrínu | 20 leden 2018 |
| Mírové jaro | Obsazení oblastí pod kontrolou SDF mezi Ras al-Ayn a Tel Abyad | 9 říjen 2019 |
| Jarní Štít | Obsazení provincie Idlíb | 27 únor 2020 |
Výsledek vidíme na mapě níže – v současnosti žije skoro čtvrtina obyvatelstva Sýrie, která přežila občanskou válku, na území pod kontrolou turecké armády a jejích spojenců.
Další klíčovou oblastí operací turecké armády je Libye. Turecko uznávala a již dříve podporovalo vládu Národní dohody premiéra Fajíze Sarrádže (GNA) se kterou jí spojoval politický vliv Muslimského bratrstva. Přímá vojenská intervence Ankary začala v roce 2019 a během krátké doby zcela zvrátila poměr sil v zemi. Výsledek vidíme na mapce níže.
Turecko taktéž okupuje část severního Iráku, kde se pokouší vytlačit od svých hranic složky kurdské teroristické levicové organizace PKK. Ankaře se zatím nepodařilo dostat se do blízkosti hlavních základen PKK v pohoří Qandil ale vytvořilo na území Iráku síť základen a kontrolních stanovišť, které komplikují zásobování PKK na tureckém území. Nejjižnější turecká vojenská základna se nachází od roku 2015 nedaleko města Mosul.
| Irák | Sýrie | Libye | |
| Spojenci: | Kurdská Pešmerga a sunnitské milice | Povstalci FSA a džihádistické jednotky | Vláda GNA |
| Protivníci: | PKK | Syrský režim, Kurdské jednotky SDF/YPG | LNA Chalífa Haftara (podporován UAE, Egyptem, a Francií) |
| Síla kontingentu | zhruba 2,500 vojáků | Armáda o síle cca: 5,000-10,000 | Letecká, zpravodajská a výcviková podpora, dodávky zbraní, žoldnéři |
| Zdroje financování | Turecké vlastní zdroje | Turecké vlastní zdroje | Libyjská ropa, katarské finance |
| Území pod tureckou kontrolou | Několik vojenských základen v severním Iráku | Velké území v severní Sýrii a provincii Idlíb | Kontrola části území skrze spřátelené milice a vládu |
| Vojenská přítomnost od | 1992 | 2016 | 2019 |
Zatím nejasné zisky přinesla Turecku podpora Ázerbájdžánu ve válce proti Arménii o Náhorní Karabach. Mimo otevření oficiální turecké letecké základny u města Ganža v Ázerbájdžánu není přesně jasné, jaký vliv má Ankara na režim v Baku. Každopádně jde ale o značné navýšení tureckého vlivu v této bývalé zemi SSSR.
Turecko se též snaží ovládnout předpokládaná rozsáhlá naleziště zemního plynu ve Středomoří na území, které si nárokují členové EU Řecko a Kypr. Strategie Ankary na ovládnutí oblastí Středomoří se nazývá Mavi Vatan (Modrá domovina) a je založena na mezinárodním uznání rozsáhlých oblastí kontinentálního šelfu které je ale v rozporu s doposud akceptovaným mezinárodním právem.
Mapa níže uvedená znázorňuje turecké nároky ve Východním Středomoří.
Turecko se od své invaze na Kypr v roce 1974 a dočasném vyloučení z NATO snažilo vybudovat nezávislý zbrojní průmysl, který mu umožní negovat případná zbrojní embarga, která by mohla být na zemi v budoucnu uvalena. Lze říci, že se mu to ve značné míře podařilo. Turecko má druhou nejsilnější armádu v NATO a je jedna z mála zemí, která plní závazky ve formě vojenských výdajů vůči Alianci.
Turecko též silně importovalo výzbroj a značně těžilo ze svého členství v NATO a přístupu k nejmodernějším technologiím. Účast tureckých firem na zbrojních programech NATO nyní umožňuje vlastní výrobu i těch nejsofistikovanějších zbraní.
Ankara využívá též rozsáhlých programů zahraniční pomoci k získání vlivu v zahraničí. Níže je přehled oficiální rozvojové pomoci, které Turecko poskytuje zahraničním vládám.
Závěrem lze říci, že s Tureckem je nutné počítat v mezinárodní politice, a to velmi silně i v roce 2021. Je nutné očekávat další nárůst turecké mezinárodněpolitické aktivity.
