Ve středomoří se zvolna aktivuje konflikt mezi Tureckem a EU ohledně obrovských zásob zemního plynu pod mořským dnem v oblasti kolem Kypru. Turecko pod vládou režimu prezidenta Erdogana již zcela nepokrytě aspiruje na roli lokální mocnosti a ocitá se tak v pozici Německa či Japonska před 2. sv. válkou. Turecko disponuje jednou z nejsilnějších armád v Evropě ale samotná země nemá téměř žádné významné zdroje energie či surovin. Primárním zájmem současného režimu je zbrojní nezávislost a ta není možná bez surovinové nezávislosti. Obrovské zásoby zemního plynu v okolí Kypru si tak Turecko nechá ujít jen pokud bude poraženo vojensky. Podstata konfliktu je, že Turecko si nárokuje i těžební území, které dle mezinárodního práva a dohod patří členským zemím EU, střet se týká zejména území 4, 5, 6, a 7 na níže uvedené mapě:

těžební lokality kolem Kypru, ohniska konfliktu označena hvězdou
Turecko si nárokuje téměř celé naleziště kolem Kypru

Většina těžební lokality je již nyní rozdělena mezi evropské společnosti jako např. ENI v rámci pravomoci člena EU Kypru. Ovšem Turecko nejenom, že si nárokuje rozsáhlé oblasti své ekonomické zóny, ale taktéž extenzivně prosazuje nároky svého okupovaného území, neuznané republiky severní Kypr. Z pohledu Turecka je to logické, obsazení území mu pomůže vymanit se z energetické závislosti. Turecko cítí slabost západu a to zejména EU a tvrdě za pomoci armády začíná prosazovat své ekonomické zájmy. Nedávné přesunutí tureckých pancéřových jednotek na Kypr tak není reakce na nějakou hrozbu napadení ze strany EU, ale podobné gesto jako udělalo Německo, když přesunulo své vojáky do demilitarizovaného Porýní v roce 1936.

Nyní následuje další jasné gesto – turecké vrtné plošiny, které začínají pokusné vrty ve sporných oblastech, doprovází turecké vojenské námořnictvo a Erdogan tak dává jasně EU na vědomí, že bude prosazovat své nároky na tyto oblasti i vojenskou silou.

oblast pohybu tureckých plošin
plošiny doprovází vojenské lodě
turecké námořnictvo bude bránit sporné oblasti

EU přirozeně již poněkolikáté vydala prohlášení o znepokojení a podobné bezpáteřní řeči, které v Turecku již nikoho nedojmou. Turecko velice dobře cítí, že západ je rozpolcen, na jedné straně je sice znepokojen nárůstem tureckých ambicí na mezinárodním poli, ale na druhé straně nechce přijít o Turecko jako spojence. Klasický příklad je chování USA, které ustupují tureckým požadavkům kde se dá, ve snaze zabránit větší spolupráci Turecka s Ruskem.

EU bude dříve či později postavena před rozhodnutí: postavit se za své členy Kypr a Řecko a nebo je v rámci vyhovění Turecku obětovat doslova jako bylo obětováno Československo v roce 1938. Případné zavedení sankcí EU proti Turecku (vojenskou akci členských zemí proti Turecku považujeme za nemožnou) by ještě více dotlačilo Turky k Rusku a navíc by velmi zasáhlo země, které vyvážejí do Turecka zbraně.

Každopádně očekáváme, že Turecko neustoupí a bude dále situaci eskalovat, obdobně jako se to bude dít v Libyi.

aktuální pozice tureckých plavidel a plošin
(Visited 316 times, 1 visits today)