Ačkoliv socialistický režim ve Venezuele zablokoval veškerá média včetně lokálních televizních a rádiových stanic a omezil na celém území přístup k internetu a nelze tedy získat reálné informace od místních lidí, tak je zřejmé, že tzv. vojenský převrat ve Venezuele, tak jak ho vyhlásil zastupující prezident Juan Guaidó, byla zřejmě jen mediální manipulace. Povstalcům se nepodařilo získat na svoji stranu žádné významné armádní síly mimo několika desítek či stovek vojáků. Zároveň je jasné, že informace o tom, že povstalci mají v rukou významnou vojenskou a leteckou základnu Miranda v Caracasu (La Carlota) byly falešné a fotografie a záběry, které to měly dokládat, byly úmyslně zkreslené. Plán povstalců byl zcela evidentně založen na tom, že tuto základnu získají, což by jim teoreticky umožnilo letecké zásobování a podporu. To bylo poznat i z faktu, že veškeré podstatné střety probíhaly právě na čtyřproudové silnici vedoucí kolem základny a civilní demonstranti se několikrát snažili na základnu proniknout. To se jim ale nepodařilo, a tudíž lze v této chvíli odpovědně říci, že plán selhal.

Je otázkou, zda tyto aktivity jsou nějak koordinované ze zahraničí, zejména z USA a mají jinou podporu než slovní. Samozřejmě, neznáme veškeré okolnosti ale z dostupných informací to spíše vypadá na poměrně zoufalý pokus, který byl směřován k získání podpory armády a především k vyprovokování socialistického režimu k násilnostem, které by zřejmě mohly přesvědčit silové složky aby se připojily k povstání. Je zřejmé, že socialistický režim má lepší poradce (mimo jiné i několik tisíc členů kubánské tajné policie a několik desítek ruských žoldnéřů) než povstalci, neboť postupuje rozvážně. Místo eskalace nasazením armádních složek využívá k potlačování demonstrací a likvidaci odpůrců jednotky Národní Gardy a lidových milicí tzv. Colectivos, kteří zatím jediní provádějí represálie vůči protestujícím, byli zabiti minimálně čtyři demonstranti a několik stovek jich bylo zraněno.

Je ovšem nutno posoudit, do jakém míry se jedná ze strany socialistů o postup vedený rozvahou či strachem z nasazení armádních složek a jejich případné spolehlivosti. Motorkářské gangy Colectivos taktéž cíleně zastrašují rodiny těch vojáků, kteří přešli na stranu povstalců či emigrovali do Kolumbie (během posledního roku jich bylo několik tisíc), rabují jejich domy a bijí rodinné příslušníky, aby odradili případné následovníky.
Ačkoliv tedy tzv. „Operation Libertad“ byla spíše mediální humbuk, občanské protesty ve Venezuele dále pokračují a nabalují na sebe další nespokojence. Sociální a ekonomická situace je katastrofální a nepokoje budou tedy dále narůstat. Ovšem zastupující prezident Juan Guaidó si falešnými informacemi o podpoře a úspěších pokazil reputaci, což může být v přídě dezinformační války, která ve Venezuele probíhá ale klíčové. Ztráta důvěry nespokojených občanů může zničit jeho ambice.
Každopádně ale utužení venezuelského socialistického režimu (tzv. bolívarský proces, jak oni říkají), které bude logicky následovat tristní ekonomickou situaci nevyřeší. Dají se tedy čekat další občanské protesty a Guaidó se bude snažit vyvolat generální stávku. Je ovšem zajímavé zjištění, že venezuelský socialistický režim zřejmě bere americké výhrůžky invazí vážně, neboť proti zastupujícímu prezidentovi Juanu Guaidó se zatím bojí silově zasáhnout a ten má stále určitou volnost pohybu a jednání.

Každopádně problémy ve Venezuele neskončily, nepokoje a mezinárodní sankce budou pokračovat až do té doby, než se vlivní představitelé armády rozhodnou hodit socialistický režim za hlavu a Rusko spolu s Čínou a Tureckem se budou snažit co nejvíce zvyšovat americké náklady na tuto operaci.

Komentuj
(Visited 210 times, 1 visits today)