Americká zahraniční politika minulých 10 let je jedna velká tragédie, zejména co se týče Blízkého Východu a severní Afriky, na tom se shoduje naprostá většina analytiků. Můžeme mít přirozeně pochybnosti o krocích prezidenta Bushe juniora po teroristických útocích v roce 2001 ale zahraniční katastrofa pro USA přišla až s prezidentem Obamou, který byl zvolen mimo jiné i s programem, že ukončí americké zahraniční války. Jeho první krok byl následně extrémně špatné rozhodnutí nechat Irák napospas sám sobě, což způsobilo řetězovou reakci nárůstu extrémismu po celém regionu. Obama nicméně zřejmě na nátlak jestřábů ve své administrativě, reprezentovanými ministryní zahraničí Clintonovou, zásadně navýšil tzv. skrytou válku podporou nejrůznějších militantních frakcí proti sekulárním diktátorským režimům na Blízkém Východě a severní Africe.
Byla to právě ministryně Clintonová, která přesvědčila v roce 2011 amerického prezidenta Obamu o nutnosti vojenské intervence v Libyi, a to i přes odpor amerického ministerstva obrany, které se k vojenské intervenci stavělo odmítavě. Několik následujících let americké tajné služby podporovaly v rámci operací jako například „Obsidian Lotus či Odyssey Resolve“ (což jsou jen dva veřejnosti známé operace z více než dvacítky realizovaných) nejrůznější libyjské opoziční skupiny zbraněmi či výcvikem.
Podporu USA obdržely i poměrně protiamerické skupiny či radikální islamisté s vazbami na Al-Kaidu i následně na IS. Je otázka, zda to byl záměr nebo pouze hloupost. Někteří poukazují na silné vazby jestřábů kolem Clintonové na osobnosti zejména z oblasti zemí Zálivu, u kterých je podezření na financování salafistických či jiných radikálních islamistických hnutí. Jiní tvrdí, že prostě USA neměly žádnou jasnou představu či strategii mimo pumpování peněz a zbraní komukoliv, kdo se naoko přihlásil k boji proti starým pořádkům a také poukazují na fakt, že za Obamovy administrativy obsadili klíčové pozice poměrně naivní a nezkušení lidé. Obojí může být pravda.
Každopádně bývalý šéf velitelství vojsk USA pro Afriku v letech 2015-17, brigádní generál ve výslužbě Don Bolduc tvrdí, že jednak neexistovala žádná promyšlená strategie a jednak se udělaly politické chyby. Jako příklad uvádí právě chování USA k polnímu maršálovi Haftarovi a to i přes to, že byl dříve agentem CIA, strávil více než 20 let v USA a je dokonce americkým občanem. Brigádní generál ve výslužbě Don Bolduc k tomu říká: „měli jsme se tím chlapem (Haftarem) zabývat a to jak na ministerstvu obrany tak i na ministerstvu zahraničí…… Haftar byl velmi spolehlivý chlap, člověk, kterému jsme mohli důvěřovat, člověk, o němž jsme věděli, že nás neprodá, chlap o němž jsme věděli, že chce zničit IS a nakopat Al-Kaidě zadek..“. Americká administrativa ho ale tehdy považovala za největší problém pro mír v Libyi a nepochopitelně radši místo něho podporovala radikální islamistické síly blízké Al-Kaidě či Muslimskému bratrstvu. Bolduc tvrdí, že tehdy vrcholní politici se obávali, že pokud budou podporovat Haftara, pomůžou mu získat vládu nad Libyí a zároveň zpochybňovali existenci radikálních islamistických sil.
Základní problém bylo odmítání části Obamovy administrativy akceptovat nárůst vlivu IS v Libyi říká Bolduc a dodává: „Bezpečnostní rada státu (The National Security Council – NSC) v letech 2014 – 2015 nechtěla ani připustit, že by IS byl v Libyi přítomný..“ Bývalí politici Obamovy éry podceňování IS odmítají, ale vojáci z velitelství USAFRICOM ve Stuttgartu hovoří jasně: „naše návrhy co se týče Libye nebyly brány v úvahu..“. Ačkoliv vojáci nabízely řešení, politici ve Washingtonu nerozhodovali. „Politika Washingtonu byla charakteristická neschopností se rozhodnout, vybrat si strany..“ říká bývalý velitel pro Afriku. A to vše i přes fakt, že americká armáda provedla v Libyi tisíce náletů.
Jako další případ neschopnosti uvádí Bolduc operaci „Obsidian Lotus“, což byl program na výcvik a společné protiteroristické operace. Právě v průběhu největší operace proti IS v oblasti Sirte v létě 2016 americká administrativa zakázala podílet se americkým jednotkám na boji proti IS. Američané mohli sice dále nepřímo podporovat vládu GNA ale měli od vlády zakázány jakékoliv kontakty právě s LNA polního maršála Haftara, který nesl největší tíhu boje s radikálními islamisty. Iniciativa připadla britským speciálním jednotkám a americká armáda zalezla do kasáren a pouze sporadicky bombardovala IS ze vzduchu. Jak říká bývalý velitel USAFRICOM: „nálety paradoxně IS posílily, velmi brzo se jeho bojovníci naučili chovat se tak, aby nepřilákali pozornost letectva a soustředili se na ovládnutí území a vybudování klíčových pozic“. Bolduc dodává: „to, že USA tehdy trvaly na tom, aby se Haftar podřídil vládě GNA byla hloupost, on sám to při jednání s představiteli USA vysvětlil slovy: heleďte, já se nebudu vázat k topícím se..“. Vláda GNA sama nemá žádnou vojenskou sílu a je prorostlá různými militantními složkami. „Haftar ale kontroluje největší vojenskou sílu v zemi a nyní ho podporuje i Rusko…a kde jsou nyní USA?“ dodává bývalý velitel vojsk USA pro Afriku.

Komentuj
(Visited 98 times, 1 visits today)