Zatímco mnozí stále narůstajícím cenzurním zásahům na Internetu a zejména sociálních sítích naivně tleskají, ti starší v ČR pamatující komunistický režim jsou stále více znepokojeni tím, jak stále rychleji pokračující okrajování základních lidských svobod jako je svoboda slova připomínají praktiky totalitního režimu o kterém se domnívali, že se již nemůže vrátit. Zejména ti, kteří zažili tzv. normalizaci v 70tých letech (v Československu) tvrdí, že současné praktiky potlačování svobody slova ve jménu tzv. politické korektnosti či boji proti tzv. Fake News jsou do jisté míry obdobné, jako to co tehdy prováděl bolševický režim v Československu. I ty osoby stojící za cenzurními zásahy jsou prý si dost podobné svými názory.

Dnes společnost Facebook na základě tlaku CNN a cenzorů z Atlantic Council zablokoval všechny stránky “In the NOW” a veškeré stránky a účty společnosti Maffick Media, což je mediální společnost zaměřená na poskytování zábavného obsahu na sociálních sítí, zejména zábavných videí zaměřených na generaci tzv. Miléniálů.

Je to poprvé (oficiálně zveřejněné), co společnost Facebook zablokovala stránky s milióny sledujícími a desítkami milióny příspěvků jen na základě reportáže aniž uvedená společnost porušila jakákoliv pravidla komunity či porušila zákony. Hlavním důvodem zřejmě je, že německou mediální společnost Maffick vlastní z 51% ruské státní médium Ruptly, což je společnost která se zaměřuje na videoreportáže a mediální obsah.

V reportáži CNN byla společnost Maffick představena jako nástroj ruské dezinformační kampaně, byť rychlý pohled na zablokované Facebookové stránky naznačuje, že ze tří (Soapbox, Waste-Ed, Backthen) snad pouze Backthen – což měla být jakási historická stránka kde se prezentovala zejména historie západního imperialismu, mohla být brána poněkud kontroverzně, byť obsahem je oproti mnohým západním zeleným či levicovým médiím značně umírněná. Zablokované kanály virálních videí pro děti a teenagery snad nikdo seriózně za ohrožení brát ani nemůže, pokud není psychicky nemocný.

Dle dostupných informací je tedy zřejmé, že hlavním důvodem likvidace veškerého obsahu společnosti Maffick je zprostředkovaná majetková účast ruského státu skrze mediální společnost Ruptly.

OK, řekne si pravicově založený člověk, Facebook je soukromá společnost, může si určit sama komu dá svůj systém k dispozici. Facebook je americká společnost a proč dávat zdarma k dispozici prostor nepřátelskému Rusku, které má problémy s demokracií – OK.

OK ale proč existují stránky dalších státních médií ze států, které jsou na tom s demokracií ještě mnohem hůře? Slyšel snad někdo někdy něco o tom, že by Facebook zablokoval hlásnou troubu středověkého režimu Al Jazeera? Nebo stránky tureckých státních médií ze země, kde je vězněno několik tisíc novinářů? Co další země? Jaká tedy jsou pravidla?

Když se kácí les lítají třísky a sem tam někdo neoprávněně zablokovaný je sice smůla ale ve jménu vyšších cílů se to přece dá vydržet, řeknou si mnozí nepoučitelní. Facebook (i další sociální sítě) je soukromá společnost a jejím cílem je zisk. Soukromá firma se proto bude vždy chovat tak aby zisk maximalizovala, zachovala či omezila náklady.

Do roku cca 2016 byl na sociálních sítích klid. Ovšem po nečekaném zvolení amerického prezidenta Donalda Trumpa začala křížová výprava veškerých levicových médií v čele s poraženými americkými Demokraty proti sociálním sítím, neboť Demokrati měli zato, že svoboda slova na sociálních sítích pomohla právě Trumpovi. Velká korporativní média se přidala k honu na čarodějnice, neboť sociální sítě jim dlouhodobě odebírají zisky. V tomto období se vedení velkých (převážně amerických) sociálních sítí dopustilo závažné strategické chyby, která bude zřejmě v konečném důsledku znamenat jejich konec (v tom smyslu jak je známe dnes). Místo aby se proti mediálnímu tlaku postavili s odkazem na americkou tradici (a ústavu) svobody slova, tlaku se z nepochopitelných důvodů ihned poddali. Je otázka, zda management těchto sítí to neudělal i z ideologických důvodů ale každopádně sociální sítě začaly s masivní cenzurou a potlačováním všeho ve jménu boje s tzv. Fake News, politickou nekorektností (např. urážky transvestitů či LGBT) a následně s tzv. ruským ovlivňováním voleb.

Tento od konce 2. sv. války nevídaný cenzurní zásah zatím na komplexní analýzu čeká. Data nejsou k dispozici, každopádně lze říci, že korporace zareagovali ve smyslu “košile bližší kabát”. Jak jsme již dříve psali, například Facebook přijal (platí) řadu “bývalých” pracovníků amerických tajných služeb či osob spjatých s vedením NATO. Je známo, že FB zřídil speciální pracoviště zvané “War Room” kde se odborníci na (dez)informace, veteráni tajných služeb a vybrané mediální osobnosti soustředí na “usměrňování” informačního potenciálu celé sítě nejen ve jménu boje s Fake News.

První akci měl mít “War Room” během brazilských prezidentských voleb, kde měl dohlížet nad “regulérností a nad tím, aby například někdo nešířil falešné výsledky před ukončením hlasování. Hmmm. Volby předcházelo masové zablokování levicových a socialistických médií, převážně napojených na režimy ve Venezuele a Kubě, jako byly celoamerické zpravodajské agentury Telesur. Data nejsou známá ale výsledky voleb odpovídají personálnímu složení “War Room”. A taky proč né, korporace uvítá ochranou ruku v zemi svého sídla a jisté složky ocení možnosti, které se nabízejí a o kterých dříve mohli jen snít.

Co to pro nás znamená? Je zcela evidentní, že pokud nelze udržet svobodu slova na tak důležitých sociálních sítích jako je Facebook, je třeba je “bohužel” začít regulovat. Těžko lze akceptovat situaci, kdy veřejně přístupný obsah bude cenzurován dle zadání jakýchsi pracovníků tajných služeb a nikoliv na základě demokratických pravidel a bez kontroly. To by za chvíli bylo možné cenzurovat vaše telefonní hovory či posílání SMS. Nedávno skupina kolem poslanců Václava Klause juniora předložila zákon zakazující mazání obsahu na sociálních sítích. Návrh byl naivní ale odpor proti němu značně primitivní. Každopádně je třeba se zřejmě zamyslet, a pravicově založenému člověku to neleze přes ústa snadno, nad dozorem nad těmito sítěmi. Přenechat cenzurování obsahu neznámo komu a bez možnosti to ovlivnit je, je totiž mnohem větší problém než nechat sítě bez dozoru.

Řešení možná je aby mazání a kontrolu obsahu převzal stát, například formou odvolání vůči smazání na národní autoritu s možností soudního přezkoumání. Státní orgány se podílely na nárůstu cenzury a logicky by nyní měly nést spoluodpovědnost a náklady za její kontrolu.

Komentuj
(Visited 8 times, 1 visits today)