Včerejší oznámení Bílého domu o tom, že prezident Donald Trump v rozporu s názorem svých poradců nařídil stažení všech vojáků USA ze Sýrie vzbuzuje značné rozpaky. Stažení bojových jednotek by mělo být provedeno během následujících 2–3 měsíců ale personál ministerstva obrany má Sýrii opustit během 24 hodin.
Některé zdroje, a to zejména turecké tvrdí, že stahování bojové techniky ze Sýrie již započalo. Jiné zdroje ze severní Sýrie z oblastí pod kontrolou jednotek SDF, jejichž hlavní bojovou a velitelskou sílou jsou kurdské YPG, zatím nehlásí žádné změny – americké hlídky stále zajišťují hranici Sýrie s Tureckem, ale běžní lidé mají obavy.
Většina místní populace má evidentní strach, dobře si pamatují jak dopadla pro Kurdy situace v Afrinu, kde zbylé obyvatelstvo nyní čelí turecké genocidě. Členové jednotek SDF jsou naštvaní a to oprávněně na urychlené stažení vojáků USA, kteří byť v malém počtu sloužili jako štít proti turecké agresi.

Skutečnost, že americký prezident Trump se snaží stáhnout jednotky USA ze Sýrie není překvapivá, byl to jeho volební program, se kterým zvítězil, patřil vždy ke kritikům zahraničního vojenského angažmá. Překvapivá je pouze rychlost s jakou „přehlasoval“ svůj vlastní personál poradců a samotný Pentagon, kteří se celou dobu snažili prezidentovy snahy zvrátit. To naznačuje značné rozpory uvnitř americké administrativy.
Strategicky se jedná ale o podobnou chybu jako diletantské rozhodnutí prezidenta Baracka Obamy stáhnout jednotky USA z Iráku v roce 2011 v situaci, kdy se tamní konflikt stabilizoval za nemalých obětí právě amerických jednotek – výsledek vznik IS známe. Obama nařídil stažení ze Iráku v podstatě ze stejných důvodů jako Trump nyní stažení ze Sýrie – z vnitropolitických důvodů, neboť jeho zvolení bylo též důsledkem nepopularity irácké války u běžných Američanů, kterým sliboval právě ukončení iráckého tažení.
Pro USA odchod ze Sýrie bude znamenat ztrátu významnosti v celé oblasti Blízkého Východu a kompletní přenechání kontroly v Sýrii tandemu Rusko-Turecko doplňovaném Iránem.
Velká tragédie to bude pro Kurdy, neboť ti čelí eminentnímu nebezpečí turecké agrese a americké jednotky rozmístěné řídce v oblasti a zejména letecké krytí byl jediný důvod, proč Turecko ještě nezaútočilo. Jejich projekt nezávislé Rojavy či syrského Kurdistánu je v ohrožení a jakmile jednotky USA opustí území, je turecký vpád téměř jistý.
Kurdové se snaží delší dobu vyjednat se syrskou vládou ochranu před Tureckem s tím, že assadovu režimu předají některé pravomoci a podřídí se centrální vládě v Damašku. Předchozí rozhovory zřejmě skončily jednak díky nedohodě ohledně formy kurdské autonomie, kterou Damašek odmítá a jednak díky tlaku USA, které zaručily Kurdům ochranu. To se nyní změnilo.

Kurdové se nyní opět pokusí vyjednat nějakou formu spolupráce s Damaškem, ovšem dohoda nyní může být hoří než v případě Afrinu. Předpokládá se, že Rusko bude chtít přenechat kořist svému spojenci v oblasti Turecku, neboť americkým souhlasem s prodejem systému PVO Patriot, který byl před pár dny udělen, je v ohrožení miliardový ruský prodej systému S-400. Rusko je z rozhodnutí USA nadšeno. Každopádně kurdské území chráněné schopnými ale pouze lehce vyzbrojenými jednotkami SDF je ve značném ohrožení.


Situace je ovšem poučná i pro nás a další státy, které se v naivitě spoléhají „pouze“ na ochranu USA, jako jsou malé státy NATO či Jižní Korea. Ukazuje se, že jakákoliv bezpečnostní garance či smlouva je jen tak dobrá, jak jí chtějí ostatní dodržovat. Ústup USA z mezinárodní bezpečnostní politiky a lehkost s jakou zrazují své spojence kvůli vnitropolitickým zájmům je varující. Ostatně ČR by měla být poučena, v roce 1938 mělo Československo ještě mnohem dokonalejší smluvní zabezpečení a během pár měsíců se tato dokonalá síť smluv rozpadla v prach.

Komentuj
(Visited 32 times, 1 visits today)